Kdy se vlastně zrodil váš projekt, bylo to poté, co v roce 2022 začal plošný ruský vpád na Ukrajinu?

S muzei, která se dnes nacházejí ve válečné zóně, jsme začali spolupracovat hned po Majdanu v letech 2014–2015. Tehdy jsme aktivně zkoumali východ a jih Ukrajiny. Přišli jsme s projektem, kterému jsme říkali Muzeum otevřeno na rekonstrukci. Už v té době jsme navázali spolupráci se všemi muzei Doněcké a Luhanské oblasti. Tehdy jich bylo pětatřicet. V roce 2020 jsme už spolupracovali s pětasedmdesáti muzei na celém území Ukrajiny aktivně a se dvěma sty muzeí, která se podílela na našich projektech, pasivně. Hlavně šlo o různé workshopy, které jsme pro ně pořádali, abychom jejich zaměstnance seznámili se současným uměním a s novými podobami fungování. Když začala plošná invaze, už jsme věděli, kde mají jaké sbírky, což nám pomohlo operativně mobilizovat síly, abychom se mohli pustit do evakuace, která de facto začala v den ruského vpádu. Nejdřív se týkala soukromých sbírek; až poté, co nám došlo, že evakuace muzeí neprobíhá v dostatečném rozsahu, začali jsme spolupracovat bezprostředně s těmi v Doněcké a Luhanské oblasti. To bylo v březnu 2022. Nešlo tedy o spontánní iniciativu. Bylo to naprosto zákonité pokračování naší práce v podmínkách, kterým v tu chvíli…