Není nad to dát světu v létě vale a odstěhovat se na lehátko s historickým románem; tuhle věc mám stejně rád jako objíždění rybníků, čištění řetězu na kole a hledání nových míst, kde se dá trávit čas. Román Trýzeň (Passio, 2021) spisovatelky Pirkko Saisio se mi stal na nějakou dobu vynikajícím společníkem, hlavně pod různými přístřešky, nahodile budovanými v režii Lesů ČR; tam jsem se skrýval před věčnými dešti a tam jsem taky opakovaně vstupoval do přerušovaného dobrodružství. Pokaždé jsem se ocitl v jiném století a na jiném dějišti historické Evropy. Ten román začíná ve Florencii za života Girolama Savonaroly, pak se ovšem přesmykne do barokních Benátek, Vídně, významná část se odehrává v aristokratických kruzích nevolnického Ruska, pak zase na severu Evropy, ale i v gulagu, a uzavírá se v Helsinkách.

Odlidštěná historie

Pokud snad čtete autorčinu Helsinskou trilogii a Trýzeň neznáte, budete nejspíš překvapeni. Způsob, jakým Saisio v trilogii napíná svou vlastní historii do rámu dějin 20. století, by se dal postihnout charakteristikami jako sebezpytující, koncentrovaný či tematicky aktuální. V Trýzni se oproti tomu pohybuje na hraně historických událostí, které mají potenciál měnit budoucnost celých generací, a jejich téměř magického prožívání. Žádný mikrokosmos Helsinek, ale vědomí…