Pupkovka, krásnice, šálečka, měchovník nebo pukléřka. Tyto půvabné názvy označují jedny z nejpřehlíženějších, ale zároveň nesmírně houževnatých organismů, s nimiž se setkáváme prakticky každý den. Slovenský soundartista, autor knihy Petržalské lišajníky a provozovatel webu lisajniky.sk Jonáš Gruska (více v rozhovoru v A2 č. 5/2023) sestavil krásně graficky upravený atlas lišejníků, jehož součástí je stručný úvod do fascinujících životů těchto symbiotických organismů. Vzhledem k tomu, že jsou u jednotlivých druhů uvedené i české názvy, lze pokrytí atlasu rozšířit na celou střední Evropu. A když knihu otočíme a otevřeme ji na poslední stránce, zjistíme, že je její součástí esej britského sociologa Davida Griffithse Queer teória lišajníkov (vychází z teze, že jsme všichni složenými organismy, a vyvozuje z toho biopolitické důsledky). Ačkoli je tento malý organismus tvořen z 95 procent houbou, pro jeho fungování je zásadní soužití s řasami či sinicemi, přičemž novější výzkumy zjistily i přítomnost bakterií a kvasinek, které plní mj. ochrannou funkci. Dozvíme se, že se v různých kulturách lišejníky jedí (připomeňme naši provazovku neboli „Krakonošův vous“), používají se jako léky (my známe zejména pukléřku islandskou, využívanou k léčbě respiračních onemocnění), barvily se jimi látky a některé z nich prý mají dokonce psychoaktivní účinky. V přírodě slouží také jako indikátory čistoty ovzduší, a pokud jimi máte porostlé stromky v sadu, opovažte se je odstraňovat, ať už mechanicky, nebo chemicky (ano, i takoví barbaři se mezi zahrádkáři najdou!). Kniha je nejen nutností pro soustředěné výpravy do přírody, ale také ozdobou domácí knihovny.

Jonáš Gruska: Aha, lišajník! Malý atlas lišajníkov Slovenska. LOM 2025, 160 a 30 s.