Před pár dny jsem v jednom z nekonečna vláken věnovaných debatě nad stále bizarnějšími přešlapy Filipa Turka narazil na podivuhodný argument. Milovník jaguárů a symboliky třetí říše přece nemůže být nácek, jelikož podporuje Izrael. Na malou chvíli jsem se zarazil, než mi došlo, v jaké zemi žijeme. V zemi, kde zasloužilý hodnostář FAMU strhává transparent s nápisem „Studující FAMU za konec genocidy v Gaze“, vztekle po něm dupe a křičí: „Nikdo se nebude vyjadřovat mým jménem!“, jakkoli jeho jménem se vzhledem k podmětu věty zjevně nikdo nevyjadřuje. V zemi, kde známá animátorka a pedagožka téže školy plamenně prohlašuje, že vyvěšovat palestinskou vlajku je totéž jako vystavovat hákové kříže.

Záhy vzniká otevřený dopis, který obviňuje studenty FAMU, UMPRUM a AVU z antisemitismu, a podepisuje se pod něj řada umělců i pedagogů. Vzletnými slovy se vymezují vůči nenávisti, píší, že „si stoka našla nové řečiště a snaží se předstírat, že je křišťálovou studánkou“. Lidé zaštiťující se jménem a hodnotami Václava Havla jdou hrdě proti většině světa, proti kritickým hlasům židovských organizací jako Jewish Voice for Peace či Židovský hlas solidarity, ignorují vyšetřování OSN či názory jednoho z nejznámějších izraelských spisovatelů Davida Grossmana. Místo toho v pozoruhodné myšlenkové zkratce – či spíše zkratu – zaměňují odpor ke genocidě za antisemitismus, vlajku Palestiny za vlajku Hamásu a agresivně útočí na studenty i vedení školy. Výhrůžky adresované jednotlivcům i FAMU jsou tak intenzivní, že škola zvažuje možnost, že požádá o policejní ochranu. To by pro Václava Havla jistě bylo inspirativní. Ale hlavně že víme, proč Filip Turek není nácek. A že dokážeme rozeznat, které studánky jsou nahnědlé.