Hanbaté pořady patřily k televizi stejně neodmyslitelně jako trapný moment, kdy vás rodiče přistihli u obrazovky s rukou v kalhotách. Domácí éru erotického kýče odstartovala Nova pořadem Peříčko. Premiéru měl rok po mém narození, a jelikož se na obrazovce udržel přes sedm let, měl jsem to štěstí – či spíš smůlu –, že jsem pár dílů na ztišené televizi v dětském pokoji zhlédl. Sólo penisem na klavír mi v hlavě zůstalo dodnes, ikonické vystřelování falických předmětů z vagíny mě naštěstí minulo.

Pak nastoupily dospělácké časopisy mého otce a dědy. Díky výtiskům Lea a NEI Reportu, elegantně šoupnutým za toaletní mísu, jsem se poprvé setkal nejen s ucházející publicistikou, ale i se spotřební pornografií – erotika se stala jen dalším obsahem ke konzumaci. Na mobilech jsme se spolužáky sjížděli epizody Kreslených pornohrátek, včetně legendární Sněhurvy a sedmi prcalíků. Co sledovaly spolužačky, netuším, ale nedělám si o nich žádné iluze. Když nám pak domů zavedli internet, nevinnost byla definitivně fuč.

Letos na podzim spustila televize Óčko českou verzi reality show Naked Attraction. Jeden člověk si v ní vybírá partnera či partnerku čistě podle fyzické přitažlivosti, mezi několika kompletně nahými těly. Odlehčená zábava je proložená biologickými výklady, na něž ve škole nezbyl čas. Ze zvědavosti, kam se domácí hanbatá kultura od pořadů typu Za kačku svlíkačku posunula, jsem se na pár dílů podíval. Ač nahá seznamka běží po desáté hodině, ve srovnání se svými předchůdci působí až cudně.

Otcové snad už pornáče domů nenosí a z televizních programů zmizely všechny obscénní formáty, případně zkrotly do podoby „vzdělávacích“ show, přesto lze jen těžko mluvit o zlepšení mravů. Pornifikace mezitím prostoupila celou západní popkulturu, od hudebních klipů přes videohry až po dětské filmy. Dnes už nepotřebujete Peříčko ani Leo. Stačí pár kliknutí a ocitnete se v digitálním světě, kde je dostupné leccos: od „velkého černého kohouta, co zničí malou bílou kočičku“ až po deepfake porno s vaší spolužačkou.