Zombie, to je především metafora. Děsí nás, ale jako těla bez vědomí jsou vlastně bezbranné vůči tomu, jaké strachy si do nich projektujeme. Víc než samotných oživlých mrtvol se totiž bojíme „skrze ně“, nejčastěji o kontrolu nad vlastním životem, ať už na úrovni jednotlivce, nebo společnosti. Při výběru textů pro literární přílohu, která volně doprovází téma posledního čísla letošní Ádvojky, jsme to měli na paměti. Většinou se v nich neprohánějí přímo oživlé mrtvoly, ale všechny s tímto strachem pracují – někdy explicitně, jindy subtilněji. Děsit nás mohou tajné hroby v mexické poušti, ale také tušení, že nemrtvým přízrakem je nakonec i samotná literatura.

Na následujících stránkách vás čekají překlady povídek a básní z posledních několika dekád, jejichž autorky a autoři by si zasloužili více pozornosti, než se jim u nás zatím dostávalo. Jde o Halynu Pahuťak z Ukrajiny, Luise Felipa Fabreho z Mexika, Ognjena Spahiće z Černé Hory a Maríu Fernandu Ampuero z Ekvádoru. Až budete jejich texty číst, raději se občas rozhlédněte kolem sebe. Přejeme příjemný nepokoj.