Jsou dobří akceleracionisté, a jsou zlí akceleracionisté. Jsou lidé, kteří stále ještě věří v sílu osvícenství a v rozumné uspořádání společnosti, a proti nim stojí ti, kdo spoléhají na temné stránky rozvoje moderních společností a upínají pozornost k problematickým bodům inovací jako k záruce jediného skutečného rozvoje společnosti. Ti první své antipody osočují z extremismu. A naopak: podle druhých mohou prví za to, že společnost uvízla v pasti regulací a neproduktivní mizérie.

A pak jsou také autoři, kteří vytvořili koncepci budoucího světa, aby se později postavili na stranu těch, kdo touží po rozvratu západní společnosti všemi dostupnými prostředky. Tak by asi bylo možné ve zkratce charakterizovat i Nicka Landa (viz A2 č. 6/2016), jehož myšlení představuje soubor Meltdown a jiné texty 1987–2007, vydaný slovenským nakladatelstvím Sol Noctis. Jde o překlad anglického výboru Fanged Noumena (2011), jehož editory jsou Landovi žáci Robin Mackay a Ray Brassier. České vydání doplňuje předmluva překladatele Ivana Šebesty alias Sebastiána Jahiče. Ten se Landovi věnoval už dříve a na rozdíl od obou anglických editorů se pokouší jeho myšlení zachytit v teritoriu současné politické situace. Že nepůjde o jednoduché zhodnocení, je zřejmé – tím spíše, že tento pokus podniká vydavatel kontroverzních publikací, který pro jistotu čtenáře upozorňuje, že ani on, ani nakladatelství se s Landovými konsekvencemi nijak neztotožňuje.

Pokrok bez lidí

Nicka Landa předchází pověst spisovatele, který v interakci s tím nejhorším, co bylo schopno vyprodukovat Silicon Valley, vymyslel koncept pokroku bez lidí. Je však nutné podotknout (a pro obeznámené s Landovým dílem zopakovat), že texty zahrnuté do výboru dobou svého vzniku spadají do etapy před vydáním Landova spisu The Dark Enlightenment (Temné osvícenství, 2013), který pravděpodobně ovlivňuje i nynější politické síly v USA. V aktuálně vydané knize není nic z toho, co později učinilo Landa předním stoupencem neoreakcionářských hnutí. Daleko spíše než o politický manifest jde o ukázku psaní, které se nechává vést sebou samým. Na jedné straně zde najdeme víceméně typickou akademickou studii o Kantově myšlení, na straně druhé umělecké performance.

Landova analýza Kantova myšlení je vedena směrem ke koloniálnímu podmanění alterity: „Jeho první Kritika koresponduje s přivlastňovací ekonomikou či komodifikací, druhá s imperiální jurisdikcí a třetí s vedením války na okrajích globálního systému, jež dosud vzdorují svému podřízení se trhu a administraci.“ Kantův kategorický imperativ je pro Landa monologem kolonialistického rozumu. Dokážu si představit, že akademický filosof při čtení tohoto textu upadá do zoufalství; a stejně tak se najde čtenář, jemuž budou taková tvrzení silně konvenovat s historickými milníky moderních imperiálních společností. Tak nebo onak, jako vstup do Landova uvažování je tento text vybrán na jedničku – a to především proto, že jeho rozvratný potenciál je formulován v žánrových hranicích filosofické studie a zároveň jsou zde patrné náběhy k pozdějším Landovým úvahám.

Kyberpunk

Výbor ovšem Nicka Landa představuje nejen jako svérázného myslitele, ale i jako literáta pohybujícího se na linii mezi interpretací a básnickou tvorbou. Jak kniha postupuje, způsob, jakým Land zpracovává svá témata, se stává autonomním uměleckým projevem. Terminologie, již částečně převzal z díla De­­leuze a Guattariho, se vrství v labyrintických formulacích. Land se cyklicky vrací k některým teoretickým koncepcím (nejčastěji asi k tělu bez orgánů, které je podle něj nejpřiléhavějším obrazem kapitalismu), ale do své jazykové hry vtahuje i citace z dnes už kultovních románů a filmů a využívá jejich interpretace k tomu, aby postupně budoval představu světa zachváceného nezkroceným technologickým rozvojem, jejž už není schopna zastavit žádná lidská aktivita. Některé eseje se tak stávají pandánem ke kyberpunkovým románům a jsou zahaleny v atmosféře známé z kultovních filmů tohoto žánru. Jejich autor tak může připomínat šíleného filosofa, který ze sebe chrlí koktejl polosrozumitelných obratů a násilných, antihumánních tvrzení.

Zůstaneme­-li u naší vlastní skutečnosti, jež se čím dál úžeji váže k AI technologiím, můžeme si pisatele představit nikoli jako proroka, který zahlédl cosi z budoucnosti, ale i jako světotvůrce. Vzhledem k nynějšímu rychlému rozvoji digitálních nástrojů a postupnému dosahování digitální singularity či obecné strojové inteligence, se jeho popis (anebo spíše vize?) kapitalismu a technologií jeví jako o dost přesnější, než jak je známe z textů naivních akceleracionistů blouznících o všeobecně prospěšných technologických inovacích směřujících k sociálně citlivějšímu uspořádání společnosti.

Ve smyčce kontroverzí

Ačkoliv Land občas připomíná, že si chce udržet politicky nestrannou pozici, jeho popírání přínosů humanistické politiky z něj činí z pohledu západní tradice nepřijatelnou postavu. Jeho fascinace technologií neuhýbá ani před nezamýšlenými důsledky, které „odsunou lidstvo na druhou kolej“ a stanou se tak vehikulem skutečné technologické i společenské inovace. Tento jeho současný postoj, kolem něhož se utahuje smyčka kontroverzí, je ovšem dobré korigovat postuláty rozesetými v nově přeloženém výboru. S největší pravděpodobností úzce souvisí i s žánrovým rámcem jeho psaní, jakkoli některé pasáže mohou navazovat dojem programového manifestu.

A pokud by se mělo říct, že Land poskytuje intelektuální zázemí pro lidi spojené s digitálními korporáty a nabízí jim „kyberfeudální“ řešení nebo že jeho úvahy mohou vést k dehumanizaci a ospravedlňování autoritářských režimů, pak je zcela namístě připomenout, že jeho svéráznou interpretací těla bez orgánů lze postihnout transformaci politického režimu, do něhož své prostředky vložili oligarchové a jejich téměř všemocné korporace. Proces deteritorializace a následné reteritorializace v taktu abstraktního Stroje byl očividně započat. A to je také nakonec důvod, proč Landa číst, anebo jinak: proč ho studovat. Nikoli kvůli sympatiím či antipatiím, ale pro jeho schopnost psát tak, aby se koncepce propisovaly do naší současnosti.

Autor je nakladatel a antikvář.