Jestliže na Západě generací roku 1968 rozumíme tehdejší bouřící se studenstvo, v Československu ji představovali více méně usedlí čtyřicátníci, kteří toužili reformovat socialismus. Toto vymezení pomohla ukotvit slavná rozhovorová kniha A. J. Liehma nazvaná prostě Generace (1969), v níž najdeme mimo jiné také rozhovor s filosofem Karlem Kosíkem. Ten patřil k nejvýraznějším tvářím oné „generace“, každopádně k té její části, která po válce spojila svůj život s komunistickým hnutím. Pro Kosíka šlo o „logické“ vyústění válečného angažmá v odbojové skupině Předvoj, a bylo by hezké říct, že podobně „logickým“ vyústěním nonkonformního komunismu Předvoje byl radikální reformismus konce šedesátých let. Předvojem však prošli také komunisté, kteří zůstali „konzervativní“, jako literární kritik Jiří Hájek, případně se rozhodli najít modus vivendi s normalizací jako Radovan Richta.

Nadvláda techniky

Pátý svazek Kosíkových spisů, který připravili pod titulem Krize moderní doby Roman Kanda, Ivan Landa a Jan Mervart, představuje filosofovy nejznámější a nejvlivnější eseje. Vedle nich v knize najdeme také příležitostné texty, výstupy z různých kulatých stolů, řeči na ÚV, kam byl zvolen na vysočanském sjezdu, nebo svědectví před komisí historiků v roce 1990, vcelku v rozpětí od roku 1964 po rok 1998. Krom témat spjatých s „osovým rokem“ 1968 je v nich možné…