„Už na začátku jsem se rozhodla svůj lázeňský pobyt pojmout jako dobrodružství, nechat se nést nevyzpytatelným proudem událostí a nebránit se příležitostem, které se naskytnou,“ prohlašuje zapisovatelka více či méně bizarních střípků ze světa léčebného zařízení, kde si chvílemi přestává být jistá, zda se to, co kolem sebe vidí, skutečně odehrálo.

Ilustrace Lucie Lučanská
(Tento text vznikal průběžně v online diskusi.)
***
Jedu do lázní. Moc toho o lázeňských pobytech nevím, mé informační zdroje jsou v tomto ohledu značně omezené. Podle toho, co jsem vyčetla z dvojstrany Láska, sex a něžnosti v Bravu tuším z roku 1997, tam potkám alespoň dva chlapce, kteří by mi chtěli dát první polibek. Budou velmi zklamaní, že jedu o třicet let pozdě. A ke všemu už jsem se líbala. Ale zlomit dvě křehká mladá srdce je ještě asi ta nejlepší možnost, protože pak jsem také v jakémsi románu četla o tom, že se v lázních lze zamilovat do ženatého muže a následujících 34 let s ním jednou ročně strávit tři týdny prosycené láskou a minerály – což teda nevím, to zní dost závazně. No a třetí možnost by byla prožít žhavou aférku…
***
„Maminka mého manžela v devětašedesáti svedla svého pětadvacetiletého synovce a žila s ním. Pak umřela, potom, co ji zbil. Ten synovec. Ale ani ona nemohla být úplně v pořádku, protože jaká ženská by to udělala, aby spala se svým příbuzným? To já si vůbec nedovedu představit, že bych spala se svým příbuzným. Vlastně to je trestný čin… incest… To já bych nemohla.“
Takže dobré ráno.
…