Co se stane, když mnich v pozdním středověku cítí místo víry prázdnotu a vinu – a shodou okolností sní chléb, v němž je namleté zrní napadené paličkovicí nachovou? Kromě toho, že na vlastním těle zakusí titulní oheň svatého Antonína, vydá se na psychedelický trip, v němž se prolnou dvě časové roviny a vlastní fantazií vystrašený člověk pozdního středověku se setká se ztripovaným člověkem 21. století. Komiks francouzského tvůrce konfrontuje obě postavy prostřednictvím jednoduchých, ale vtipných ontologických a teologických rozprav, které mnichovy pochybnosti příliš nerozptýlí: „Ti říkám, kámo, nemusíš se bát. Žádnej Pán není. Jseš tady akorát ty v roce 1416 na chlebovým tripu a já, co jsem si dal papír.“ Extatické i děsivé vize jsou komentovány hipíkem, jenž s nadhledem rozptyluje mnichovy strachy a plní roli průvodce změněným stavem vědomí. Dozvídáme se, co dobře zná každý psychedelický průzkumník: všechno je nic a věřit není v co, ale zároveň to, v co věříme, je životně důležité. Pozoruhodné je obrazové ztvárnění procesu intoxikace. Černobíle vyvedenou klášterní rutinu střídá pestrobarevně vyvedené bardo, plné vtipných detailů a vizí hodných Hieronyma Bosche. Se sílícími účinky námelu se rozpadá realita, což se projeví tím, že postava prolézá mezi začerněnými políčky, a vzápětí se narativní rámec úplně rozteče a k tradičnímu formátu se komiks vrací až na konci knihy, kdy účinky začínají odeznívat. Krásná, zábavná a poučená knížka.

Nicolas Pegon: Oheň svatého Antonína. Přeložila Michala Marková. Trystero 2026, 112 s.