V zemi, která poskytla mým rodičům a staršímu bratrovi útočiště na jejich útěku před Hitlerem z Vídně v roce 1938, se věci řítí do pekel. Moje máma si při vaření zpívávala: „Bůh žehnej Americe.“ Když se teď chystám do Evropy na premiéru animovaného filmu, k němuž jsem napsal scénář, stydím se za to, že jsem označován za Američana.

„Na co si sakra stěžuješ?“ ptá se Bill, můj soused a trumpista, který nám pomáhá na našem pozemku s kácením stromů, hloubením struh a sázením ovocných keřů. Pracuje jako údržbář na nedaleké koleji za mzdu, která mu sotva stačí na živobytí. Žije od výplaty k výplatě, naletěl totiž na kryptoměnový podvod, který ho připravil o veškeré úspory i důchod, a teď potřebuje finanční injekci, jež by jemu a jeho synovi pomohla přežít. Bill nadále hlasuje proti svým vlastním zájmům.

Snažím se mu vysvětlit, jak Trump a jeho republikánští přisluhovači Američany okrádají. „Je to prašť jako uhoď,“ odbude mě. „Všichni politici jsou zkorumpovaný.“ To říká člověk, který nikdy nečte a své hlubší postřehy získává z YouTube a TikToku. Pokrčí rameny a nastartuje traktor, který přehluší naši debatu.

Ithaca, moje domovské město, je mikrokosmos celé země. Má všechno: vysoce vzdělané, pracující chudé i skutečné nuzáky. Před několika roky tohle malebné město se svými vodopády a pradávnými roklemi figurovalo na prvním místě seznamu „nejkouzelnějších menších měst v Americe“. Ale dnes už ne. Najednou má naše krásné univerzitní městečko stejné problémy jako velká města, ať už jde o bezdomovectví, nebo drogy. Duševně nemocní se potulují po ulicích a lidé obývající „džungli“, jak se říká zchátralému shluku stanů a lepenkových přístřešků, si přilepšují na živobytí krádežemi kol, za něž pak žádají výkupné. Tohle všechno je selhání vlády, a to jak místní, tak samozřejmě federální.

Když žijete v téhle zemi zbraní, benzínu a války, a netrpíte depresí, je s vámi něco vážně v nepořádku.