Když v roce 1816 vybuchla indonéská sopka Tambora, sopečný dým natolik zatemnil oblohu, že slunce téměř zmizelo a teploty prudce klesly. Následky se projevily po celém světě: neúroda, hlad a s nimi spojené představy konce světa. Právě v tomto „roce bez léta“ se Mary Shelley se svým manželem Percym Bysshem Shelleym vydala k Ženevskému jezeru za lordem Byronem. Během pobytu, poznamenaného chladem a nepřetržitým deštěm, se přátelé vsadili, kdo napíše nejlepší strašidelný příběh. Z této hry se zrodil zárodek románu Frankenstein aneb Moderní Prométheus, novodobého mýtu o stvoření monstra v čase klimatické i morální nejistoty.

A právě románem Mary Shelley se inspirovala Florentina Holzinger v inscenaci A Year without Summer (Rok bez léta), uvedené loni v berlínské Volksbühne. Ikonického netvora – se šrouby zatlučenými do hlavy – však svérázná tvůrkyně nechává vstoupit na jeviště až v závěru představení a s monstrem spíše než jako s postavou pracuje jako s ambivalentním symbolem, skrze nějž otevírá širší úvahy o vztahu těla ke kultuře, politice a medicíně tváří v tvář hrozící klimatické katastrofě.

Bod nula

Holzinger se proslavila produkčně náročnými inscenacemi, v nichž na jevišti vystupovaly výhradně nahé ženy, často s tělesným znevýhodněním, které aktualizovaly žánr vaudevillu. V inscenaci Tanz (2019) byla do akrobatické choreografie zapojena zavěšená helikoptéra.Ve hře…