Psát o lesbictví z trans perspektivy je extrémně náročné. Nutně přitom čelíme tíze historického i současného transfobního vylučování a útlaku, ale také problému nedostatečnosti jazykového aparátu. Jak vyjádřit to, co leckdo z nás pociťuje: že cis muži do našeho spektra zájmu nepatří, ale všichni ostatní ano? A že binární pojetí genderu odmítáme, politicky i osobně? Mezi lesbictvím a obecnou, širokou a otevřenou queerness se rozevírá propast, kterou zatím nedokázalo nic pořádně zaplnit.

Velká část klíčového autorstva lesbické literatury, ať už teorie, nebo fikce či poezie, se navíc dnes již neidentifikuje jako lesby; jsou trans. Kae Tempest, Paul B. Preciado, Judith Butler, Jack Halberstam. Na poličkách některých knihkupectví a knihoven bohužel ještě stále stojí knihy s jejich deadnames – jmény, která společně s identitou opustily*i a která bychom z respektu k nim měly*i opustit také.

Psát do čísla věnovaného lesbické kultuře o Jacku Halberstamovi, který identitu butch lesby opustil a používá zájmeno on, nám proto připadá paradoxní. Pro lesbickou teorii i praxi je ale jeho práce zásadní. Vždyť jako jeden z prvních uceleně formuloval teorii „ženské maskulinity“ – tedy trans maskulinity, maskulinity přivlastňované těmi, kterým ji společenská norma automaticky nepřisuzuje, nepovoluje, nebo přímo odebírá a zakazuje.

Bestiář (trans) maskulinit

Jádrem knihy…