Naše lokálky! Téma, na které by se dalo napsat hned několik knih – snad v žádné jiné zemi si totiž regionální tratě neudržely takový význam, ať už dopravní, nebo kulturní a „místotvorný“. Ani podtitul „Místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ ale neprozradí, o jakou perspektivu tu půjde. Teprve z vnitřní strany obálky se dovíme, že nás čeká „souhrnný přehled výstavby a vývoje“ lokálek v českých zemích. I taková publikace si ale v zemi šotoušů najde početné publikum – jde totiž o doplněné a aktualizované vydání knihy z roku 2002, která byla dlouho špatně k sehnání. Většina textu podává důkladně strukturovaný výklad o vzniku tratí, jež tvoří skoro polovinu naší železniční sítě. Když se po krachu na vídeňské burze v roce 1873 začala stavba železnic zadrhávat, velké části dnešního Česka (například Valašsko nebo většina Vysočiny) na svůj první vlak teprve čekaly. Rakouský zákon z roku 1880 ale poskytl místním drahám řadu technických i finančních úlev, a vlastně tak určil podobu mnoha českých železnic na příštích sto padesát let. Například cesta rychlíkem z Brna do Českých Budějovic trvá tak dlouho hlavně proto, že většina trati byla svého času postavena v lokálkových parametrech. Mnohé z místních drah nenaplnily ekonomická očekávání ani v době svého vzniku, a přesto slouží dodnes a staly se něčím na způsob kulturního dědictví. Pavlíčkova kniha, doplněná řadou tabulek a mapek, popisuje především jejich zrod, financování a vlastnické poměry – věcně a systematicky, trochu suše, ale přesto i poutavě.

Stanislav Pavlíček: Naše lokálky. Dokořán 2025, 220 s.