Nejznámější stereotyp o Sudetech říká, že po vyhnání Němců nově příchozí obyvatelstvo k těmto regionům nic nepoutalo, což je hlavní důvod jejich kolapsu. Zapomíná se přitom nejen na roli, kterou v tom sehrál bývalý režim, ale i na propad, jenž přišel v devadesátých letech. Jaký sociální obsah se skrývá za zeměpisným pojmem Sudety?

Ilustrace Lucie Lučanská
Při jakémkoliv hovoru o Sudetech – jinak a přesněji řečeno o územích Českých zemí, z nichž bylo po roce 1945 vyhnáno německé obyvatelstvo – je třeba mít na mysli, že je to pás země vesměs hornaté, jejíž klimatické podmínky se navzájem dost liší. Důležitější, než by se zdála, je i skutečnost, že toto území hraničí a hraničilo s několika státy s odlišnou ekonomickou vyspělostí a politickým zřízením a v různé vzdálenosti od velkých center. Zkrátka je to pojem zeměpisný, o jehož sociálním obsahu se z něj samého nedozvíme nic. Snad právě proto se stal stereotypem a novodobým mýtem.
Příchody i útěky
Některá naše sudetská území souvisejí s oblastmi za hranicemi, kde došlo také k výměně obyvatelstva, přičemž nově příchozí v sousedních zemích o sobě ani pořádně nevěděli a nijak nedokázali spolupracovat: přes proklamace o vzájemné hospodářské pomoci to vlastně nešlo. Například Broumovsko sousedí s územím Dolního Slezska, odkud byli po roce 1945 vysídleni Němci a kam přišli Poláci z Haliče – všichni přesunutí na základě velmocenského rozhodnutí, k němuž nebyli přizváni. Čeští dosídlenci na Broumovsku podobně jako ti polští v Dolním Slezsku se museli sžívat s novým bydlištěm úplně od základu a začít hospodařit tak, jak doposud nebyli zvyklí (velmi výmluvně o tom píše v krátkých povídkách Marie Stryjová).…Článek je přístupný předplatitelům*kám.