Vaše práce se zabývá identitou, genderovými zkušenostmi a stereotypy vnucených rolí. Pokud tomu dobře rozumím, obracíte tradiční perspektivy moci a stavíte muže do zranitelných a objektivizovaných pozic, abyste kriticky zkoumala hegemonické narativy, ve kterých žijeme, jako je patriarchální systém, předepsané genderové role a konstrukce maskulinity.

Vaše interpretace je velmi blízko, ale já bych ji mírně posunula. Nezajímá mě pouhé otočení mocenských struktur, to by stále znamenalo fungování v rámci stejné binární logiky. Více mě přitahuje vykořenění a vytváření situací, ve kterých se kolektivní mužské tělo stává nestabilním, odhaleným, rozpolceným mezi silou a křehkostí. V tomto rozpolceném stavu se hegemonické narativy začínají hroutit. Kolektivní mužské tělo v mé práci funguje jako sociál­ní konstrukt pod tlakem. Nese na sobě tíhu historie – militarizaci, disciplínu, produktivitu, soupeření –, ale jakmile je umístěno do performativního rámce důvěry, vytrvalosti nebo mlčení, odhaluje svou zranitelnost.

Moje pozice coby ženy­-umělkyně není neutrální. Pohled, který konstruuji, je ovlivněn ženským vnímáním a životními zkušenostmi v patriarchálních systémech, ale je také formován queerness jako metodologickým postojem. Svou tvorbu chápu jako součást postfeministické reality, v níž identita již není stabilní, ale neustále se o ní vyjednává. Namísto zaujímání pevných pozic pracuji z prostoru transidentity, a to…