Vítr, stejně jako další živly, vystupuje v různé intenzitě: může být lehký jako vánek, nebo naopak silný jako uragán. Právě jeho proměnlivost si jako východisko své nové loutkové, nonverbální inscenace zvolil kolektiv TMEL v libereckém Naivním divadle. Větroplaši sledují křehkou idylku předtím, než ji naruší přílet jednoho vtíravého návštěvníka.

Osada v oblacích

Kolem starého stromu stojí letitá korouhvička, stan připomínající šapitó a jakási zemljanka pokrytá hebkou travou. Placatá krajina, jež evokuje ostrov zavěšený kdesi mezi oblaky, je domovem několika podivných bytostí. Na ryby se vydává vousatý zahradník, zralé ovoce obhlíží stvoření připomínající pampelišku a po mýtině skotačí chlupaté koule s plandajícíma ušima. Pod povrchem navíc přebývá ještě jeden, fialově zbarvený obyvatel, jehož skutečné rozměry se vyjevují až později. Avšak i pro nezbedného obra se na větrné mýtině najde dostatek místa.

Za půvabnou výpravou stojí Berta Doubková. Mladá umělkyně za výtvarné řešení inscenace Červený balónek loni získala Cenu divadelní kritiky (A2 č. 15–16/2024). Dalšími všemi možnými oceněními ověnčená loutková adaptace stejnojmenného filmu byla rovněž určena publiku předškolního věku. Režisérka Michae­la Homolová s dramaturgem Vítem Peřinou vyprávěli příběh jednoho zvláštního přátelství, které se z bůhvíjakého důvodu rozhodne zničit skupina sígrů. Větroplaši…