Culo fenomenal – fenomenální zadek – a estudiosa, puesta pa’ ser doctora – pilná, připravená na doktorát. Už nevím, kde jsem poprvé slyšel Bad Bunnyho a jeho hit Dákiti (nejspíš doma, protože vyšel za druhé vlny lockdownů na podzim 2020), ale sousedství těchto slov mě zaujalo. Písnička, jejíž tajuplný název nic konkrétního neznamená, mi nicméně nejdřív přišla celkem otravná – byl jsem totiž připraven ji vnímat prizmatem o tři a půl roku staršího a mnohem otravnějšího globálního hitu Despacito, který v té době ještě zněl prakticky odevšud. No co, říkal jsem si, další Portoričani si užívají moře, drinky a sex, jen už to není Luis Fonsi a Daddy Yankee, ale Jhay Cortez a Bad Bunny.

Něco podstatného tu ale bylo jinak, což naznačují i zmínky o zadku a doktorátu. Despacito se až komicky drželo prostoduchého machismu: muž zpívá ženě, co s ní bude či hodlá dělat, přičemž verše jako „chci se podepsat na zdi tvého labyrintu / a z tvého těla učinit rukopis“ by klidně už před desítkami let mohly figurovat v úvodu do feministické kritiky představ o psaní jakožto inherentně mužském aktu. I v Dákiti se muž obrací k ženě a představuje si, co spolu prožijí, ale má pro ni…