Digitální záznam by měl už navždy uchránit informace před postupným zánikem v propasti času. Vybledlé malby, potrhané listy starých knih či poškrábané filmy a gramofonové desky by již nikdy neměly člověka připravit o to, co jednou vytvořil a zaznamenal. Přesto hrozí digitálnímu světu nevídaná ztráta paměti.
Text byl první. Děrný štítek kódoval každé písmenko sloupcem hranatých otvorů. Dírka na určitém místě buď byla, nebo nebyla – ano, či ne. Kdo chtěl, mohl podle známé kódovací tabulky i bez počítače určit, která písmenka to jsou, ale důležité bylo samozřejmě to, že takto uložený text může bezchybně kopírovat a zpracovávat stroj.
Následoval zvuk. Digitální záznam zvuku na CD je mnohem odolnější než gramofonová deska. Dírky skryté pod povrchem jsou sice okem neviditelné, ale stále uspořádané jasně daným známým způsobem. Na rozdíl od gramofonové desky zůstává záznam stále zcela přesný. Pro případ vážného poškození média můžeme udělat zcela identickou záložní kopii. Spolu s touto novou kvalitou přišla ale i jiná změna – dodržování autorských práv již není vynuceno technickými obtížemi spojenými s kopírováním. Při současné úrovni techniky jde jen o rozhodnutí uživatelů.
Průmysl závislý na prodeji originálních CD je s chováním uživatelů nespokojen a hledá nové cesty k vynucení poslušnosti. Technika mu jisté možnosti poskytuje – například tajné formáty dat, šifrování a síťové spojení s autorizačním serverem. Gramofonová deska byla v určité době nejkvalitnějším způsobem záznamu vhodným k hromadné produkci, koupě originálu znamenala kvalitu. Tato náhodná shoda mezi dodržováním autorských práv a kvalitou záznamu dnes neplatí. Uživatel nemá žádný technický důvod používat prostředky, které jej pouze omezují. Může k tomu být pouze přinucen přísnějšími zákony.
Zmateme a utajíme
Nástroje na zpracování textu prošly zajímavým vývojem. Již alespoň deset let mají textové editory všechny funkce, které běžný uživatel potřebuje. U nových verzí editoru je dokonce často velkou starostí uživatele, jak vypnout všechny nové funkce, které si u editoru nepřál, jako jsou svévolné změny malých písmen na velká a podobně. Přesto si uživatelé nové verze editoru kupují. Jinak by totiž nepřečetli texty, které v novější verzi editoru vytvořili ostatní.
Texty jsou tak uvězněny ve formátech, které již zdaleka nemají onu nadčasovou odolnost. Text vytvořený před deseti lety v jiném editoru může být dnes prakticky nečitelný, protože dnes neumíme spustit tu určitou verzi operačního systému a určitou verzi editoru, ve kterém bylo možno text zpracovat. Vedle staletých knih je tak moderní digitální záznam směšně pomíjivý.
Jedničky a nuly je sice možné zaznamenat téměř nezničitelným způsobem, ale určit jejich význam je dnes nesrovnatelně těžší, než bývalo čtení dírek na děrných štítcích. Formáty jsou velmi složité, většinou tajné a existují v tolika verzích, že ani editory jednoho výrobce nejsou vzájemně kompatibilní. Tento záměrný chaos umožnil výrobci editorů prodat mnoho nových verzí editorů se stále větším množstvím poskakujících svorek a jiných, v podstatě nepotřebných funkcí.
Piráti a monopoly
Archivace textů v tištěné podobě je dnes již často nepraktická, digitální záznam lze archivovat mnohem lépe. Zmatek pomíjivých tajných digitálních formátů ale archivaci znemožňuje. Stále silněji tak zaznívá požadavek na jasně a veřejně dokumentovaný formát, který bude možno číst i kdykoli později. Formáty pro záznam fotografií a videa dnes začínají připomínat zmatek textových editorů. Utajení formátů a jejich rychlé změny však přece jen nefungují tak jako dříve. Tvůrci volně šiřitelných programů jsou často schopni tyto překážky překonat. Objevuje se tak stále silnější snaha omezit jejich možnosti zákonem. Jednou z cest je hromadné patentování i těch nejjednodušších operací, které jsou při zpracování dat použity. Takové patenty jsou sice teoreticky neplatné, protože nepřinášejí nic nového, ale související soudní procesy jsou tak nákladné, že si je mohou dovolit jen velké firmy. Druhou cestou je kriminalizace jakéhokoli softwaru, který umožní obejít ochranu proti kopírování.
Velké monopoly tak na čas získávají možnost vrátit se do časů gramofonových desek. Za toto vítězství v tažení proti pirátům ale všichni platíme ztrátou řady svobod, které nám dříve poskytoval autorský zákon. V digitálním světě již neplatí dříve samozřejmé právo zkopírovat si vlastní gramofonovou desku na kazetu, abych ji mohl poslouchat i v autě a i tehdy, až starý gramofon doslouží. Dle nově vznikajících zákonů může být takové počínání trestný čin, stejně jako konstrukce jakéhokoli zařízení, které by kopírování usnadnilo.
Drakonické tresty za tvorbu příliš svobodného softwaru si hledají svou cestu do Evropské unie. Zločinem se stane třeba tvorba neschváleného volně šiřitelného softwaru, který by umožnil přehrát na vlastním počítači legálně zakoupený DVD disk. Podobné programy, dostupné včetně zdrojového kódu, mohly být jedinečnou dokumentací, která by umožnila uchovat čitelnost datových formátů i do budoucnosti. Pokud ale chceme spoléhat jen na monopolně schválené způsoby přístupu k informacím, na datové formáty, které jsou zčásti tajné a zčásti chráněné patenty a navíc opatřené kryptografickými zámky, k nimž nám jen občas někdo půjčuje klíč, musíme se také smířit s tím, že čitelnost těchto dat je jen dočasná a současné výsledky duševní tvorby budou za nějakou dobu uzamčeny nejen před piráty, ale úplně přede všemi, včetně samotných tvůrců.
Autor působí jako odborný asistent na FEL ČVUT a je členem výboru Českého sdružení pro svobodnou informační infrastrukturu (FFII).