Televizní dokument Štěpána Kačírka o Josefu Kainarovi (5. 11. 2005 na ČT 2) pochválila Agáta Pilátová v Týdeníku Rozhlas č. 47/2005.
Časopis Ladění připomněl v čísle 2/2005 medailonem jiného standardního hosta Dobříšského zámku – Jana Drdu, od jehož narození uplynulo letos na jaře devadesát let.
V rozhovoru s Josefem Mašínem v příloze Lidových novin Pátek č. 46 z 18. 11. 2005 přišla řeč na knihu spoluzakladatele Klubu 231 a předsedu její exilové dokumentační komise Oty Rambouska Jenom ne strach, kterou údajně v roce 1984 odmítl vydat v torontském exilovém nakladatelství Josef Škvorecký. (Vyšla až v roce 1990 v Praze v knižní Edici Revolver Revue. Dodejme pro pořádek, že v roce 1978 vyšel v Sixty-Eight Publishers svazek Rambouskových povídek Krochnu s sebou.)
Knihu literatury faktu Odkaz – Pravdivý příběh bratří Mašínů odBarbary Masinové (přel. Leonid Křížek, Mladá fronta 2005) porovnal Ondřej Horák v Lidových novinách 21. 11. 2005 s románem Jana NovákaZatím dobrý. Mašínovi a největší příběh studené války (Brno, Petrov 2004). Konstatoval, že obě díla odlišuje mj. „cit pro propagandistickou dikci, k níž Novák na rozdíl od Masinové nikdy nesklouzává“.
Rozhovor s Jiřím Cieslarem o kritické profesi připravil pro přílohu Perspektivy Katolického týdeníku č. 45/2005 Jan Paulas.
„Modlitební laudatia“ básnířky Jiřiny Fuchsové Chvály (Svitavy, Trinitas – Řím, Křesťanská akademie 2003) recenzoval v plzeňském Plži č. 11/2005 Vladimír Novotný.
„Básníkem ve stínu badatele“ nazval Miroslava Červenku (5. 11. 1932 – 19. 11. 2005) v nekrologu v Hospodářských novinách 22. 11. 2005 Vladimír Karfík. – Na Červenkovy návštěvy „antidiskoték“ v 70. letech zavzpomínal v LN 28. 11. 2005 v Posledním slovu Jiří Černý.
Na nový román Jáchyma Topola Kloktat dehet (Torst 2005) se zaměřil v Instinktu č. 43/2005 Josef Rauvolf, v Divadelních novinách č. 19/2005 Jiří Peňás. – V týdeníku Prager Zeitung č. 47/2005 jsme si přečetli, že se Jáchym Topol chystá debutovat jako dramatik. V lednu 2006 uvede Schauspielhaus v Düsseldorfu jeho drama Na Bugulmu.
František Knopp
Polsko
Co nejotevřenější diskusi o „situaci polské literatury po patnácti letech svobody“ chce rozpoutat krakovský Tygodnik Powszechny (č. 46, 13. listopadu 2005) provokativní úvahou spisovatelky, kritičky a pracovnice Literárněvědného ústavu (slavný IBL, Instytut Badań Literackich) Anny Nasiłowské. Autorka se ani tak nesoustřeďuje na jednotlivá díla – slavná, přeceněná či nedoceněná – epochy, byť se některých autorů dotýká drsně, jako spíše na konformnost literatury a nedostatek vážného veřejného rozhovoru o ní. Po první světové válce a obnově nezávislého Polska projevila prý polská literatura neobyčejnou vyzrálost a nabídla hlubokou reflexi nové situace, adresovanou hlavně inteligenci, zatímco: „V nynějším Polsku pouhý stín vážnější kritiky kapitalismu vyvolává paniku. Jako bychom neoslovovali dospělé lidi. Protože neoslovujeme. Inteligence neexistuje, intelektuálové abdikovali. Ani spisovatelé už nejsou (byli, ale vymřeli). Jsou autoři.“ Rozumíme-li dobře, vyskytují se nadále autoři jako původci textů, ale zanikl spisovatel jako společenská instituce. Aspoň tolik o tom, jak vidí Nasiłowska konformitu literatury, konformitu řekněme občanskou.
Druhá konformnost, vůči trhu a módám, zřejmě způsobuje, že chybí skutečný veřejný rozhovor: „Protože literární kritika neexistuje, žurnalistika si notuje s propagačními aktivitami nakladatelů. Máme mediální kreace, nikoliv diskuse. A trendy. Na začátku 90. let byl trend, podle něhož hovořit o skutečnosti je staromódní a uzavřená záležitost. Ale nezrodila se z toho velká kreativní literatura.“ Nastává změna? „V novém století se trendy obrátily. Tak jako se dříve považovalo vyzvedání vztahů ke skutečnosti za netaktní vůči literatuře, prý osvobozené od tak prostých a banálních závazků, nyní se snažíme pomocí tohoto hesla znova objevit snad nikoliv Ameriku, ale Polsko provinční, venkovské,“ píše kritička a uzavírá: „Vhodné heslo dneška zní ,konzumuj víc a zhubni’. Jenže literatura nebyla jen statkem určeným ke spotřebě. Literaturka, ta jím je.“ Opovržlivá zdrobnělina „Literaturka“, dodejme, je titulem celé úvahy. Těžko nevidět podobnosti se situací českou. A bude zajímavé sledovat další vývoj debaty, od které si Tygodnik Powszechny zřejmě hodně slibuje.
Václav Burian