Každý rok se koná na zámku rodu Tottingtonových velká událost, která dává místním lidem vůli k životu a ukazuje jeho smysl. Jak vyprávějí o zimních večerech pamětníci, jen jednou se nekonala. Byl to hrůzný rok, kdy obří slimáci brázdili zem, kam oko dohlédlo, a jediná hlávka salátu nezůstala neposkvrněna jejich všežravým hlenem. Ten chmurný den se už nikdy nesmí opakovat! A proto jsou tu Wallace & Gromit a jejich Anti-Pesto, bezpečnostní hlídka, která vás ochrání před vším hlodavým a přehnaně vege-milným.
Diplomovaný pes Gromit a jeho poněkud vyšinutý páníček Wallace překročili rámec televizní obrazovky a vtrhli na plátna kin po celém světě s nevídanou vervou. Jejich celovečerní dobrodružství dráždí bránice diváků všech tvarů a velikostí a nedá spát jedinému králíkovi, který by se pokusil bez dovolení narušit klid zahrádkářova chrámu. Zeleninový horor, v němž prokletý králíkodlak trýzní nervy zelinářů a soutěžechtivého lidu, přihopkal do českých kinosálů a nezbude nikdo, kdo by smíchy nezezelenal v té zápla vě gagů, slovních hříček a krkolomných eskapád, kterou tito dva, pán a jeho pes, prožívají v bravurním provedení animačního studia Aardman.
Základem dobrého díla je mnoho počmáraných papírů a duchovní otec Wallace a Gromita, Nick Park, přelámal pěkných pár tužek, než s kolegy načrtl nové dobrodružství oblíbených hrdinů z formely. Všechny předchozí třicetiminutové zážitky dvounožce & čtyřnožce, Cesta na měsíc, Nesprávné kalhoty a O chloupek, byly nominovány na prestižní cenu Americké filmové akademie Oscar. Kromě prvně jmenovaného také cenu obdržely. Tehdy si ji totiž Park osobně vyfoukl svým raným projektem Pohodlíčko. Ale co je doma, to se počítá.
Dejte mrkvím šanci!
Nalézt nosné téma pro celovečerní film se pak ukázalo přinejmenším stejně těžké jako vytvořit osmdesát pět minut dlouhý film ruční loutkovou animací a neztratit při tom všechny nervy. Inspirace hollywoodskými horory pak dovedla britské tvůrce ke kreatuře dosud nevídané, mytické ušaté obludě, kterou skolí pouze kulka z čtyřiadvacetikarátového zlata, k noční můře každého zemědělce a milovníka zeleně, k obávanému králíkodlakovi, jehož minulost je plná záhad a spekulací hodných detektivního čichu psa.
Filmy studia Aardman, kde vznikl i Parkův celovečerní Slepičí úlet, vždy kombinují žánry a různé vlivy, aby je převedli do svého absurdního světa figurek s jemným skotským přízvukem, kde nikdy nechybí padouch, který už vaše sny nikdy neopustí, i tajemná kráska, pro kterou stojí za to zemřít – je-li to bezpodmínečně nutné. Gromitův řešitelský talent a nadprůměrný rozum držitele červeného diplomu a odběratele denního tisku však vždy dokázal tuto záhadu rozlousknout, aniž by mu v tom Wallaceův přirozený sklon k chybnému jednání a dětinské naivitě, snoubící se s vědeckou posedlostí Dr. Frankensteina, dokázal zabránit. Tentokrát to opět bylo „o chloupek“, a nejenže se soutěž o nejúžasnější výpěstek málem nekonala, ale pes by byl býval bez pána.
Střezte své dýně!
Na aardmanovských loutkách lze bystrým okem nalézt otisky prstů, jak se animátoři pokoušejí vdechnout svým svěřencům život v nesmlouvavém tempu čtyřiadvacetkrát za sekundu. Pokud je však zločinec ochlupen, otisky se hledají zle. Ovšem ne všechno, co cení dva ostré zuby, drancuje bezohledně své okolí a odmítá držet půst, musí být nutně zlé.
Victor Quatermaine, starý dobrodruh, bonviván a neúspěšný lamač hraběcích srdcí, dokáže spolu se svým zákeřným psem Filipem a přesnou muškou vyvolat životu nebezpečné napětí. S chrabrým hlasem Ralpha Fiennese a štramáckou parukou byste snadno zaměnili padoucha a hrdinu.
A proto nám, bytostem přízemně lidským, nezbývá než držet palce psímu hrdinovi, aby překonal všechny letecké akční scény, jakožto i automobilovou honičku podzemím. Aby odpustil svému nebohému pánu absolutní závislost na sýru a přijal ho zpět do domu, i když má zaječí úmysly a nahlodal nevinný lásky cit Lady Tottingtonové. Kromě jeho šedivé kůry mozkové a výjimečného čichu na problémy mu k tomu dopomáhá i naprosto skvělá mimika, díky níž se zapsal do historie animovaného filmu, aniž by promluvil slovo skrze opěvovaný aardmanovský systém Synchro, za nějž se sbírají ocenění a postavičky melou po anglicku jako živé.
Kdo žije, žije pro melouny!
Kolik druhů zeleniny, kolik staveb a stavbiček, postav dospělých i dětských, rekvizit a hejblat bylo nutno vymodelovat, postavit a podmanivě nasvítit, se samozřejmě lze dozvědět z produkčních materiálů, ale vystačíme si se slovem mnoho. Ze světa Wallace a Gromita dýchá opravdovost, tvůrčí zapálení a ruční práce na hranici absolutní dokonalosti. Na rozdíl od Mrtvé nevěsty Tima Burtona, která se k nám do kin chystá za měsíc a vznikala podobnou technikou, nebyla v případě tohoto filmu použita retuš a digitální mastering tak, aby zmizela patrná přítomnost lidské ruky a opravdové hmoty, jakož i typického pohybu ruční animace, který se od počítačových modelů přeci jen značně liší. A i když kouřové efekty, výbuchy, mozkové vlny či králíci poletující v obřím Wallaceově vysavači na králíky typu Bun-Vac 6000 byly vytvořeny digitálně, zůstalo největším oříškem vdechnout jim plastelínovou přirozenost a nezaměnitelný punc.
Bez hlavy oko nevidí nic. Nick Park a jeho spolurežisér Steve Box ukryli se scenáristou Bobem Bakerem do spletitého, ale dokonale srozumitelného thrilleru na zeleno spoustu detailů, které jsou patrné až při bližším prozkoumání, a zdaleka ne všechny odhalíte během prvního zhlédnutí. Jak to u animovaných filmů často bývá, nositelem vtipu nejsou jen postavy, jejich jednání a promluvy, v nichž je především Wallace přeborníkem (alespoň co se týká špatných odpovědí na dobré otázky), nýbrž i prostředí, jednotlivé rekvizity, domy, složité technologické systémy Wallaceova domu a samozřejmě nápisy na zdech. A tak není ve filmu scény, která by byla prázdná, zbytečná, nudná či beze smyslu. Tempo se od plíživého hororového zla dokáže vyhoupnout až k polohám doslova závodním, kdy se ručička tachometru pouťového letadélka marně snaží rozbít ciferník a vystřelit jak žíznivá čára v naprosto úchvatných akčních sekvencích, kterými Nick Park nikdy nepřestane udivovat a jež snad v loutkovém filmu nemají obdoby.
Pět let se patlat v modelíně zbůhdarma by se také rovnalo spíše božímu trestu než filmařskému řemeslu. Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka nejenže je film pro celou rodinu, který nemůže zůstat dítětem nepochopen a zároveň urazit intelektuála, ale také opětovným důkazem, že na poli animovaného filmu se rodí v komerčně absolutně úspěšných kategoriích díla, která nikdy nezestárnou. Wallace s Gromitem měli tuto schopnost, už když spolu letěli v devadesátém roce na měsíc za mořem sýra. Ani v produkci tak obří, jako je tato, ji neztratili. Ba naopak, s mrkvožrouty to pěkně roztočili... humánně samozřejmě.
Autor je filmový publicista.
Wallace and Gromit in The Curse of the Were-Rabbit, USA 2005, 85 minut.
Režie Steve Box a Nick Park, scénář Nick Park, Bob Baker, Steve Box, Mark Buton, kamera Tristan Oliver, Dave Alex Riddett, střih David McCormick, Gregory Perler.