Do konce šedesátých let 20. století byl kočovný způsob života ve Velké Británii až na výjimky doménou Romů. Teprve v sedmdesátých letech se k životu na kolech začali rozhodovat hippies, později i punks a anarchisté. Spolu tvořili pestrou směsici lidí, jež spojovala deziluze z tehdejší britské reality a z ní pramenící touha žít mimo společnost. Mezi jednotlivými partami lidí – „kmeny“ – byly od počátku výrazné rozdíly jak ve způsobu života, tak v jeho důvodech. Existovali kočovníci, brázdící Británii po vzoru Cikánů v karavanech a obytných náklaďácích, jiní lidé bydleli ve stanových osadách, v zasquattovaných objektech nebo v levně zakoupených domech na vylidňujícím se venkově. Dalo by se říct, že z kulturního hlediska mezi těmito komunitami nejprve převládaly dozvuky hippies, doplněné posléze hlavně punkem ve všech jeho podobách. Toto prostředí inspirovalo řadu hudebních skupin, některé z něj přímo vznikly. Například v osmdesátých letech mezi travellery zahájili svou dodnes trvající úspěšnou existenci třeba i u nás známí Levellers.
Udělej si sám
O něco později se paralelně s travellery začala vyvíjet subkultura spojená s elektronickou hudbou. I ona byla tvořena lidmi nesdílejícími hodnoty a názory většinové společnosti a nezapadajícími do thatcheristické představy spořádaného občana. I ona byla založena na principech Udělej si sám (DIY – viz slovníček).
V opuštěných továrnách i skladištích na okrajích britských měst probíhaly ve druhé polovině osmdesátých let ilegální koncerty či festivaly elektronické hudby, již tehdy doplněné videoprojekcemi a různými performancemi. Kromě hudebníků se na nich tedy podíleli i sochaři a vizuální i další umělci. I tato scéna byla hudebně velice různorodá – od techna přes acid-house až po elektronické směry reggae. V obsazených halách tak zněly nejen nekompromisní tvrdé beaty dnes již kultovních Spiral Tribe, ale i veselé zvuky dubových vizionářů Zion Train.
Tvrdý zásah
Zlomovým byl rok 1992, kdy se mnoho soundsystémů, jež do té doby působily hlavně v domovských městech, vydalo na tradiční letní festivaly, pořádané po celé Británii. Došlo k propojení travellerské a rave scény a zrodil se fenomén rave party. Léto vyvrcholilo legendárním festivalem v Castlemortonu, jehož se podle odhadů zúčastnilo až 40 000 lidí. Akce skončila policejním zásahem a zabavováním aparatur a automobilů. Mnoho lidí tak přišlo o své domovy a možnost obživy. Následná mediální kampaň (nikoho asi nepřekvapí, že mezi její hlavní proponenty patřil tehdejší premiér za konzervativní stranu, thatcheristický fundamentalista John Major), vykreslující účastníky festivalu jako plenící asociály, páchající všemožnou kriminalitu, navíc vedla ke schválení Criminal Justice Act (CJA) v roce 1994.
Ten umožnil policii ještě represivnější chování vůči pořadatelům a účastníkům rave parties a znamenal pro celou scénu těžkou ránu. Zahrnuje totiž ustanovení do té doby v britském právním řádu nemyslitelná a zcela popírající presumpci neviny. Celá jedna subkultura byla de facto postavena mimo zákon a její existenční projevy označeny za kriminální činy.
Pro představu uvádím (ve volném překladu) několik ustanovení této právní normy:
Ustanovení paragrafu 63 a 64: Pojmem „rave“ se rozumí shromáždění více než 100 osob konající se v noci pod širým nebem, na němž hraje zesílená hudba (plně nebo z větší části charakteristická repetitivními údery), která může vážně obtěžovat místní obyvatelstvo. Toto ustanovení opravňuje policii nařídit osobám opustit území, pokud se domnívá, že: – hodlají pořádat rave (dvě nebo více osob) – čekají, že začne rave (více než 10 osob) – míří na rave (více než 10 osob). Neuposlechnutí příkazu policisty nebo opětovný návrat na stejné území v období týdne je pokládáno za přečin, jenž může být sankcionován až 3 měsíci odnětí svobody a/nebo pokutou do 2500 liber. Paragraf 65 pak umožňuje každému uniformovanému policistovi v okruhu 5 mil od možného konání rave party zastavit a vykázat z oblasti osoby, o nichž se domnívá, že míří na rave. Neuposlechnutí příkazu je sankcionováno maximální pokutou 1000 liber.
Další paragrafy zákona pak umožňují zabavovat podezřelým osobám vybavení i automobily.
Tato drakonická ustanovení dala policii možnost pronásledovat kočující obyvatele v podstatě libovolně, neboť i pouhé zaparkování automobilu už může být považováno za přípravu rave party. Perzekuce se navíc nevyhnula ani tradičním, po dlouhá léta užívaným stanovištím. Oběťmi se tak kromě technotravellerů, jejichž eliminací byl CJA zdůvodňován, stali i lidé nemající s pořádáním rave parties nic společného, včetně rodin tradičně kočujících Cikánů.
Zabavování aut a vybavení mělo pro mnohé z nich opravdu tragické následky, neboť tím přišli o střechu nad hlavou, možnost obživy i všechny osobní věci. Tím jim byl znemožněn dosavadní, soběstačný způsob života, jehož jedinou chybou bylo, že byl příliš svobodný, a tím pádem „divný“ a „asociální“. Pro mnohé již navíc bylo zhola nemožné zapojit se do „normální“ společnosti či dosáhnout na sociální podporu a v důsledku toho pro ně CJA vyústil v osobní tragédii. Například výzkumy organizace Childrens Society zjistily, že většina travellerů kočovala z důvodů, jako je bezdomovectví, zneužívání nebo rozpad rodiny. Takoví lidé pak přišli o jedinou životní alternativu…
Protesty a exodus
Politický tlak samozřejmě vedl ke zpolitizování celé scény. Jestliže před zákonem velká část lidí politiku ignorovala, po jeho přijetí do ní byla vtažena. Série demonstrací, která následovala, byla nejmasovějším vyjádřením nespokojenosti od demonstrací proti přijetí Poll Tax v roce 1990.
Dalším důsledkem zákona byl odchod mnoha travellerů a lidí z technoscény do zahraničí. To vedlo k rozvoji kočujících kmenů zejména ve Francii či Itálii, kde nalezlo útočiště například performerské sdružení Mutoid Waste Company. Mimochodem, jejich proslulé industriální výtvory si vedle mnoha rave parties zahrály i v kultovním filmu MadMax 2 (stejně tak skulptura od dalšího známého uskupení Circus Irritant zdobí budovu BBC v Londýně).
Autor je publicista.
• DIY
„Do It Yourself“, tedy „Udělej si sám“. Přístup vzniklý jako reakce na komerční zábavu, kdy je běžný účastník party degradován do role platícího konzumenta reklamních sdělení. DIY přístup je oproti tomu charakterizován možností každého účastníka zapojit se do tvorby party a naprostou finanční soběstačností, kdy jsou náklady redukovány na minimum díky absenci honorářů pro vystupující a nákladů na pronájem zařízení.
• Freeparty, Rave
Taneční akce pořádaná pod širým nebem a zpravidla trvající více dní. Obvykle na ní hraje elektronická hudba, mixovaná z gramofonových desek, nebo vytvářená přímo na počítači, popř. pomocí syntezátorů, samplerů a dalších zařízení. Neplatí se žádné vstupné a do doprovodných aktivit, jako je třeba žonglování, ohňové show apod., se může zapojit každý účastník.
• Soundsystém
Silná hudební aparatura, zajišťující ozvučení freeparty. Přeneseně komunita lidí, která aparaturu vlastní a provozuje. Náklady jsou zpravidla hrazeny ziskem z baru a prodeje vlastních výrobků, jako je například oblečení či bižuterie.
• Poll Tax
„Daň z hlavy“. Původně speciální daň, zavedená v Británii za vlády Richarda II. k pokrytí nákladů na válku s Francií. Jejím principem je platba stejné částky každým občanem, bez ohledu na jeho příjmy. Odpor k ní v roce 1381 přerostl v rolnické povstání, tzv. Great Rising. V našem kontextu se jedná o pokus vlády M. Thatcherové zavést další daň na stejném základě. Nesouhlas veřejnosti přerostl v masové demonstrace, které vedly k pádu Železné lady.
• Techno
Určitý druh elektronické hudby, který se objevil v polovině osmdesátých let. Je pro něj charakteristický čtyřčtvrteční rytmus o rychlosti 130–140 úderů za minutu. Pochází zřej mě z Detroitu či okolí a následně byl převzat i v Evropě. Označení techno je však také někdy používáno jako synonymum veškeré elektronické taneční hudby.