Na straně režimu

Faktograficky velmi pestrou knihu, pečlivě editovanou znalcem komunistické Státní bezpečnosti (StB) Pavlem Žáčkem, vydal slovenský Ústav paměti národa. Skládá se ze tří částí – editorova rozsáhlého úvodu, úředního deníku podplukovníka politické policie Miroslava Chovance (od 2. listopadu 1989 do 2. února 1990) a velmi bohatého poznámkového a ilustračního aparátu. Rozšiřuje základnu pro poznání okolností pádu komunistického režimu na přelomu let 1989–1990, má ale i své nedostatky.

Tvůrčí aktivita StB

Písemnosti z provenience StB představují velký interpretační potenciál – jednak se dá samozřejmě zkoumat, jak důležitou roli politická policie hrála z hlediska udržování stability režimu, ale také je možné rekonstruovat estébácký svět jako takový: popis každodennosti důstojníka StB by byl velmi záslužný. Hlídací psi komunistické strany a jejího socia­listického režimu typu podplukovníka Chovance si zřejmě připadali jako nepostradatelní „lékaři“ odstraňující z těla socialismu „vředy“ a „sněti“. Své „diagnózy“ a „recepty“ psali svérázným jazykem, v němž se neopakovatelně mísí rutinní profesionalita s etickou a estetickou pokleslostí. Je zřejmé, že jednotlivé případy odpůrců režimu rozpracovávali inteligentní estébáci, kteří se při kategorizaci svým způsobem „vciťovali“ do svých lidí–objektů. Myslím, že měli radost z pojmenovávání – byla to svého druhu tvůrčí činnost, vždyť vytvářeli svět, v němž pak žili a pracovali dlouhá desetiletí. Zvolit např. pro Alexandra Dubčeka krycí jméno Eser předpokládalo jistou, spíše povrchní a ideologickou znalost historie, ale především škodolibou vůli připomínající, jak bolševici zatočili s rolnickou stranou eserů.

Výmluvná je i další terminologie. V neděli 19. listopadu 1989 sledovala StB disidenta Petra Uhla. Vznikl zápis: „Se záchytem objekta bylo započato u jeho zaměstnání. Ve 12.00 bylo zachytávání přemístěno k jeho bydlišti. V 16.10 opustil objekt své bydliště, nic nenesl a odešel do ul. Bělehradské, kde byl realizován OP a odvezen jejich služebním vozem.“ (s. 65) Proč právě „objekta“? Formální důvodem zkomoleného genitivu je nutnost odlišit člověka od budovy (objektu). Je tu však ještě důvod obsahový: člověk je pod kontrolou, v naší moci, víme o něm téměř vše, proměnili jsme ho v objekt našeho pozorování a vědění – zkomolení nese význam vědomí moci ve spojení se zjevnou zlomyslností. Co prozrazuje linie „záchyt – zachytávání – realizace“? Neologismy poukazují na estébáckou tvořivost a kryjí nízkou slídilskou praxi. Opět ta čertovská zlomyslnost: „záchyt“ se podobá slovu záchytka, tzn. místu, kde končí svou každodenní pouť alkoholici a deklasované živly. Slovo sledování je příliš neutrální. Adekvátní znění zápisu odhaluje jazykové a psychologické kejklířství estébáků: „Petra Uhla jsme vyslídili v zaměstnání, špehovali jsme ho až k domu, tam jsme si na něj počíhali a pak jsme ho pěkně ve jménu zákona odvlekli.“ Podobných dokladů zároveň maskujících i odhalujících podstatu tajné komunistické policie je v knize nepočítaně.

Absence analytického úvodu

V úvodu najdeme důkladný chronologický výčet Chovancovy úřední činnosti od košických počátků v roce 1972 až do odchodu z pražského federální ministerstva vnitra v červnu 1990. Žáčkův úvod má dokumentaristický charakter, nikoli charakter analytický. Rozsáhlý prostor, který je tomuto výčtu v knize věnován (tvoří ho 128 sloupcových stran, v běžné sazbě by rozsahem vydal na samostatnou knihu), vyvolává otázku, zda neměl být spíše využit pro důkladnou analýzu myšlení a jednání vůdců Státní bezpečnosti. Způsob podání obsahu deníků je však skrz naskrz materiálový a vzhledem k tomu, že mu odpovídá i povaha obou zbývajících částí, vzniká ve výsledku velmi spletitý terminologický a faktografický labyrint. Seznam zkratek a jmenný rejstřík v něm nemohou být dostačujícím průvodcem.

Jazyk historického úvodu není invenční, ale odvozený od logiky a dikce zkoumaných dokumentů. Autor využívá jako jediný nástroj odstupu citování, a to je málo, neboť téměř vše se v knize opírá jen o písemnosti StB a polistopadové výslechy podplukovníka Chovance.

V četných citacích, na nichž dokumentarista úvod postavil, se vracejí tytéž výpovědi v různých modifikacích. Namísto toho by možná bylo vhodné sestavit terminologický a frazeologický slovník StB, pokusit se o sémantickou analýzu charakteristických pojmů a výrazů nebo alespoň naznačit možnosti interpretačních linií.

Z deníku estébáka

V jistém smyslu jsou stručné záznamy Chovancova deníku cennější než nekonečné strany ideologického balastu a slovní vaty. Dají se brát jako klíčová slova, jako body na torzovité mapě. Ale s prázdnými místy, které zakreslené body obklopují, je třeba zacházet opatrně. Měly by být konfrontovány s jinými prameny. Jako doplněk zde slouží Chovancovy dodatečné poznámky, jimiž svůj deník komentoval před Parlamentní komisí pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989. Na některých místech čteme jen vycpávkové výpovědi, jinde podstatné detaily, faktografické nebo svědčící o Chovancově spjatosti s režimem a profesí.

Čím žil tento komunista? Chovanec pečlivě dohlížel a hodnotil práci podřízených. Navrhoval jim odměny a nutno říci, že práce estébáka byla velmi dobře placená. Nacházíme zde také stručné, ale soustavné zápisy o sledování známých disidentů a nezávislých iniciativ, o legálních a pololegálních studentských aktivitách, zkrátka o všem, co bylo i jen potenciálně nebezpečné komunistické diktatuře. Chovanec byl zodpovědný za tvorbu a kontrolu veškerých aktivit vůči opozici a svůj úkol plnil příkladně.

Pokud porovnáme profesionalitu komunistické politiky a komunistické policie, pak z tohoto srovnání vychází politika žalostně. Tuhé bolševické podloží se koncem 80. let drolí a rozpadává, ideologické pilíře jsou zvětralé, v čele strany stojí hlupák obklopený neosobnostmi; a tak jediné, co ještě funguje a drží starý režim při životě, je jeho represivní aparát a strach většiny občanů z něj. Chovancův deník nás zpravuje především o tom, jak v čase převratu politická policie pracuje dál, jako by se nechumelilo. Záznamy představují střepy událostí a záměrů, z nichž lze v kombinaci s dalšími výpověďmi a prameny sestavovat množství mozaik.

Co se týče dění rozpoutaného 17. listopadem, tak podle mého čtení nevyplývá z deníku žádný přímý důkaz, že by struktury StB, v nichž se Chovanec pohyboval a které řídil, chystaly nějaký vnitrostranický puč. Pokračuje snaha rutinně mapovat dění v nezávislých strukturách, v Občanském fóru a Verejnosti proti násiliu a informovat o tom stranické vedení. Pro StB se vlastně nic zvláštního nezměnilo, Chovancovi byly věci už dlouho jasné: opozice usiluje o státní převrat (od října 1989 o jeho východoněmeckou variantu) – vyvolává masové nepokoje, chce svrhnout socialismus a nastolit kapitalismus. 20. listopadu formuluje Chovanec aktuální úkoly: důkladně sledovat a hodnotit všechny opoziční aktivity, monitorovat situaci v politických stranách, v závodech, krajích. To ovšem StB dělala odjakživa, plukovník Chovanec i ve změněných podmínkách pracuje s obvyklou rutinou (i plánované školení řidičů musí proběhnout v řádném termínu, jak upozorňuje vykřičník za záznamem). Hořce si postěžuje na „naprostý diletantismus“ pracovníků aparátu ÚV KSČ. To jeho aparát, zdá se, funguje dobře – jak dokládá záznam z 21. listopadu: nezávislá strana Československá demokratická iniciativa svolala poradu, StB na ní bude mít dva agenty; dále se StB pokouší v rámci dlouhodobé akce VLNA ovládnout média; ve čtvrtek 23. listopadu si Chovanec z porady u nadřízeného plukovníka Vykypěla odnáší rozkaz „zjistit, kdo je ve stávkových výborech, jaké máme pozice a co děláme pro rozšíření“.

V neděli 26. listopadu, kdy Občanské fórum podruhé úspěšně osloví milionové shromáždění na Letenské pláni, uvažují šéfové politické policie o spuštění chytré kontraagitace („inteligentního ovlivňování“) pomocí tisku, distribuce letáků, přesvědčováním v závodech. Její součástí má zřejmě být i diskreditace organizátorů studentské stávky – proč by si jinak Chovanec zapsal, že je třeba zjistit jejich vysokoškolský prospěch? V den generální stávky 27. listopadu, která zasadila starému režimu jednu z dalších citelných ran, zruší StB akci VLNA III a pravděpodobně se zcela vzdá možností přímo ovlivňovat a řídit média. Ale vzápětí si Chovanec poznamená nový úkol pro následující dny a týdny, který má dikci rozkazu: „Prostory OF. Odposlechy. Archivujte všechny kazety OF.“ Chtěl bych jednou vědět, zda StB účinně odposlouchávala porady Havlova krizového štábu Občanského fóra a zda je hroutící se státní moc využívala při jednáních s demokratickým hnutím. Některé zápisy v deníku svědčí o tom, že tomu tak mohlo být; svědčí o tom i suverenita Adamcova týmu vedeného poradcem Oskarem Krejčím při vyjednávání s delegacemi OF a VPN.

Od 8. prosince se množí poznámky, které dávají tušit, že ve vedení StB dozrálo rozhodnutí zamést za sebou co nejvíce stop. Začala likvidace registratur a skartace. Za epilog lze považovat zbývající prosincové dny a celý leden 1990. Šéf StB se připravuje na změny, opatřuje si informace o přicházejících politicích a odhaduje možnosti svého působení v měnícím se aparátu. Začíná adaptace na nový režim a nese se nadále ve zcela věcném a profesionálním duchu. Z té samozřejmosti až mrazí. Jsme svědky jednoho z projevů právní kontinuity v praxi. Před tajnou policií stojí nové úkoly: ochrana práva, demokracie, politické plurality a občanských svobod. Vedle toho se v deníku objevují poznámky o sledování nových ústavních činitelů (např. ze 4. ledna 1990: „Havel 50 ľudí do Nemecka, orgie na palube, chlast, urážky voči personálu apod.“) nebo o změnách ve výrobě a prodeji Semtexu – vysoce účinné trhaviny československé výroby – kamsi do zahraničí.

Autor působí v Ústavu pro soudobé dějiny.