Mrtvá nevěsta Tima Burtona

Ve filmech Tima Burtona ožívá svět dětských snů, který jeho tvůrce odmítl za celou svou filmovou kariéru opustit. Už od svých raných černobílých snímků pod hlavičkou Disneyho studií kombinoval poetiku levných hororů kategorie „b“ s nadsázkou a černým humorem. Už ve své krátké animované poctě slavnému herci Vincentu Priceovi – pojmenované samozřejmě Vincent (1982) –, k níž poskytl námět, výtvarné návrhy a režijní schopnosti, plné chmurného stínu à la Nosferatu a šíleného smíchu Frankensteinova, vypráví příběh, který ho fascinuje dodnes. Malý Vincent Malloy byl jen obyčejný chlapec, toužil stát se Vincentem Pricem, žít ve strašidelném hradě, odchovat ze svého milého psíka zombii, která by trýznila nevinné v nočním Londýně, a záhy přivést opět k životu svou milovanou, zaživa omylem zakopanou ženu. Všechny jeho plány však zmařila matka, která neměla pochopení pro mladické fantazie šíleného génia.

I další z Burtonových raných dílek vypráví příběh chlapce, který dá průchod svým snům, jak opsaným z hororových knížek. Frankenweenie (1984) je film o chlapci, který natáčí se svými hračkami hororové filmy plné příšer, krasavic a umělohmotných hrdinů. Když mu zemře jeho nejoblíbenější herec, pes Sparky, vykope jej z hrobu na kopečku a metodou blesku, jehly a nitě oživí, aby se rodina radovala se zesnulým psíkem až do skonání věků.

Slavnosti na márách

I hrdina posledního Burtonova počinu, animované Mrtvé nevěsty, má psa, smutný výraz nevinného chlapce a intimní vztah s mrtvolou. Viktoriánský příběh Viktora a Viktorie má kořeny v ruské židovské historce. Ta praví, že kdysi, za noci temnější, než by bylo pro zrak opilcův zdrávo, po cestě z bujarého loučení se svobodou, vtipkoval nebohý ženich s dechem páchnoucím lihovinou před přáteli o svatebním obřadě. A jak citoval ta slova, která svěřit měl jen své milé, prsten, který pouze její prst měl nosit, nasadil obyčejné seschlé větvi. A stalo se, že větví nebylo dřevo, ale ruka nevěsty zde kdysi zavražděné, vyschlá, stará, mrtvá věky...

Burton ovšem připravil příběh o kulturní identitu i opilecký přídech a zasadil ho do stylizované viktoriánské Anglie, kterou vybavil chrámem bez vyznání a protáhl do svých oblíbených vertikál, které maří obecné znalosti o perspektivě a lahodně matou nejedno oko. Chudáka Viktora, který zkazil nacvičení svatebního obřadu s Viktorií, nechal v poblouznění srdce přezpívat ty krásné věty, aby jej pak proradný omyl oddal s dávno mrtvou nevěstou.

Ovšem tady příběh nekončí, nýbrž začíná. Před Viktorem se otevírá říše mrtvých, kterou dosud nikdo živý neviděl, a ne že by někdo chtěl. A zatímco se v slzách shledá se svým dávno mrtvým psem, přičemž štká nad zlým osudem a hnilobnou nevěstou, na Zemi o život Viktorii usiluje proradný, falešný šlechtic a vrah bez kouska citu.

O mrtvých jen dobře

Film vznikl metodou loutkové stop-motion animace, stejně jako například nedávno uvedený Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka. Burton už s touto metodou pracoval coby producent vynikající halloweenské vize posledních svátků v roce Noční můra před Vánocemi (1993), která s velkým ohlasem obletěla světová kina, byla nominována na Oscara a jenom u nás není ani ve videopůjčovnách. (Lze ji pořídit v Austrálii via internet s docela vydařenými českými titulky.) Mrtvá nevěsta na úspěch Noční můry před Vánocemi evidentně navazuje. Zatímco tehdy šlo o dost nákladný experiment, který posunul klasickou animační technologii o pěkný krok vpřed, tentokrát už Burton věděl, do čeho jde, jak velká to bude práce a co všechno se dá ještě vylepšit.

Mrtvá nevěsta je vycizelovaná po technické stránce k absolutní dokonalosti. Tónování barev a celý obraz byl ještě v postprodukci digitálně vytištěn, takže se ztrácí „špinavé“ kouzlo lidské ruky, a nebýt nezaměnitelného pohybu loutek, divák by si myslel, že jde o animaci počítačovou. Rovněž výtvarně je Mrtvá nevěsta dotažená do nejmenšího detailu. Každá postava je úchvatnou karikaturou charakteru, který zobrazuje, každý kus loutkového světa překypuje hloubkou a prostorem, světlo zhebka hladí pěnovou pokožku mrtvých i nemrtvých. Burton opět přivedl na svět další zpracování pohádkového panoptika, které nosí v duši a bez něhož jsou jeho filmy jako od cizího.

Úmrtní list

Oproti Noční můře před Vánocemi je děj Mrtvé nevěsty mnohem jednodušší, romanticky jemnější, ale i méně napínavý. Třiasedmdesát minut uplyne, jako když do vody hodí. Podsvětí také v mnohém připomíná Halloweentown z předchozího snímku. Krve by se zde nedořezal, zato se by se k smrti usmál. Zdařilé záhrobní vtipkování a umrlecké slovní hříčky se často zdráhají nechat přeložit do češtiny a není to neschopností překladatele. Zkuste si přeložit dostatečně smrtonosně „Dead End“.

Burton také zůstal věrný formě muzikálu, a tedy i oblíbenému skladateli Dannymu Elfmanovi, který písničky složil, otextoval a ve většině případů i sám nazpíval. Tito dva „kosí bratři“ spolupracují již od osmdesátých let a Elfmanovo rozšafné pojetí, plné burácejících žesťů, chrámových sborů a expresivních harmonií, ilustruje křivolaký svět kašírované gotiky se smrtelnou dokonalostí.

A tak jako má Burton svou mrtvou milenku, psa, panoptikum, vizi a skladatele, má i své herce, v jejichž čele už od dob Střihorukého Edwarda a zneuznaného Eda Wooda trůní soudobý Willy Wonka alias Johnny Depp. Loutka Viktora, které propůjčil svůj sametový hlas, jako by mu z oka vypadla, jen by se musel trochu víc zajímat o problematiku mentální anorexie. Ostatní Burtonovi dvorní herci, jako Helena Bonham-Carterová či Christopher Lee, už si na plátně tak podobní nejsou, ale to ani v nejmenším neznamená, že nezanechali na životech loutek vedle animátorů významný otisk svého talentu.

Epitaf

Ač je Mrtvá nevěsta Tima Burtona chutnou vizuální hostinou, až se tají dech, trochu naivní příběh, který se odmítá vyvíjet nějakým alespoň trochu nečekaným směrem, jej přibližuje spíše kategorii mladších diváků. Pohádka se nedočkala českého dabingu, což pochopíte při první ruce vytržené při tanci z kloubu.

Na druhé straně ve formě loutkového filmu tohoto rozměru ožívají sny dítka hrajícího si s lebkou, které rodiče pojmenovali Tim, naplno. I když se spíše staví do role producenta a autora – samotnou režii přenechal Mikeu Johnsonovi –, jeho jméno za titulem není od věci. Toto je jeho vidění světa, za nímž si stojí, jež umí podat a které od něj také očekáváte. Mrtvá nevěsta Tima Burtona stojí na pevných základech ověřených postupů, které jí však paradoxně berou živý vítr z plachet a zavírají ji do krásně vypolstrované rakve se spoustou zdobení a velice vkusným pohřbem, při kterém kapela až nečekaně pěkně šlape.

Autor je filmový publicista.