Slyšíme o blogománii, o fenoménu blogů a o nezávislých bloggerských zpravodajích. Co na tom blogu všichni vidí? Co si tam můžeme přečíst?
Počítače se staly samozřejmou součástí naší každodenní komunikace a velká část našich informací pochází z internetu. Dnes je vytváření jednoduchých stránek snazší než psaní e-mailu. Na přelomu 20. a 21. století se tak zrodil zcela nový žánr: blog (z anglického web log = počítačový zápisník).
Přestože mají jednotlivé blogy leccos společného, jedná se o velmi otevřený žánr. Vejdou se do něj jak nezávislé zpravodajské stránky, tak zápisníček počítačového nadšence. Příznačným rysem je také jejich nezávaznost – autor za nic nikomu neodpovídá a sám si určuje pravidla. Pokud chce, může se chovat zodpovědně ke svým čtenářům a třeba odpovídat na jejich dotazy v komentářích, ale klidně může psát bez dodržování gramatických pravidel, se svými čtenáři nesouhlasit a publikovat, kdy se mu zachce.
Světově existuje podle Wikipedie něco kolem padesát milionů blogů. U nás jsou to desítky tisíc stránek. Ne každý blogger však vydrží přispívat – „úmrtnost“ je tak celkem vysoká. O to lepší materiál najdeme u těch, co vydrželi.
Ostravak – nejúspěšnější český blogger
I když bych neoznačil blog ostravak.bloguje.cz za typického zástupce žánru, pravda je, že stránku, která má za sebou již třetí knižní publikaci, nelze opomenout. Už z podtitulu „o jednom cypovi z Ostravy“ nám svitne, že tady se spisovná čeština moc neohřeje. Což je spolu s výborným vypravěčským talentem asi důvod, proč má stránka pět tisíc návštěvníků denně.
Ostravakovi se stále ještě daří skrývat před odhalením, knihy vydává pod pseudonymem a na blogu si dává pozor, aby o sobě moc neprozradil. To ovšem neznamená, že by šetřil příběhy z osobního života, spíše naopak. Úvahy o „robkách“ nebo svérázné povzdechy nad příbuzenstvem tohoto vtipálka středního věku baví čtenáře z celé republiky, kteří sledují jeho lapálie v rodině i s přáteli a drží mu palce, aby to „s touhle robkou už vyšlo, no ni?“.
„V nedělu sem povysaval ten burdel v obyvačce po tych šesnasti dňach a přepnul se zas na normalni režim. O poslednich zapasach sem měl syce inši přectavy, ale to by člověk musel meškať na pustym ostrově, bez tydlifonu a spojeňa na familiju. A mama by stejnak doplavala aji tam“ (z ostravak.bloguje.cz – 28. 2. 2006).
Velké Jablko, univerzita a motorky
Představte si, že jste vysokoškolský učitel velmi specifického oboru na univerzitě v New Yorku. Máte hodně práce, ještě více zájmů, chcete také občas myslet na sebe a přitom se vám sem tam zasteskne po domově…
„A kdyz se zhaslo a ja si sedla do kresla, svicka tise vonela a vanocni svetylka se odrazely na obrazovce notebooku jako kdybych sedela v Cechach u stromecku. Do toho jsem zdobala maminy rohlicky a tetiny macene plnene orisky a ceske vanoce se v kradly i do uspechaneho Velkeho Jabka“ (z mp.bloguje.cz – 24. 1. 2006).
Jade (autorka blogu) to řeší tak, že důkladně, vtipně, slovem i obrazem informuje o zvláštnostech, novinkách legračních i absurdních. Někdy se tu objeví obrázky nebo videa z motorkářských závodů, jindy třeba příhody z vyučovacích hodin se studenty, které Jade pěkně srovná do latě.
Yuhů – odborník, kterého to baví
Pokud jste se někdy zajímali o vytváření internetových stránek, určitě budete znát i adresu www.jakpsatweb.cz a uvítáte zprávu o tom, že Dušan Janovský, autor tohoto neuvěřitelně podrobného webu, má svůj vlastní blog. Tentokrát nečekejte žádné zážitky z osobního života. Yuhův weblog o webu patří spolu s několika dalšími spíše mezi uznávané zdroje odborných informací, byť subjektivně podaných.
Yuhů je expert na vyhledávání, internetový marketing a reklamy, má rád firmu Google a v poslední době píše především o jejích službách (mimochodem, Google také bloguje). Díky Dušanovi Janovskému také vím o tom, co je to RSS, užitečná pomůcka pro sledování novinek nejen na weblozích. Osobnější zážitky občas zapisuje do deníčku, teď ale, zdá se, nemá času nazbyt. Vzhledem k tomu, že deníček na internetu vede již sedmým rokem, lze se zatím hrabat v archivu.
Přínos odborných blogů
Jiří Bureš (blog.converter.cz) je jedním z nejpravidelnějších přispěvatelů, jaké znám, odborník na vše kolem webových stránek a popularizátor nových technologií. Blog www.sovavsiti.cz udržuje Marek Prokop, který také patří k legendám českého webdesignu, a tak nejspíš ví, o čem píše. A zmíním ještě slíbeného blogujícího manažera – blog.lide.cz/ILblog – Ivo Lukačovič, zakladatel a šéf portálu Seznam.cz, ho zásobuje reklamními novinkami ze své firmy a občas kromě toho prohodí něco o životě nebo létání.
Možná se vám bude zdát, že sféra odborných bloggerů je poněkud uzavřená, že tu každý zná každého a v komentářích lidé neodkazují jen na článek, ale i na to, kde spolu byli minulý týden. Ano, ještě před dvěma až třemi lety to bylo tak, že se bloggeři navzájem znali, jednalo se především o aktivní webdesignéry nebo grafiky. Jim také blogy vděčí za svůj rozmach, protože zásluhou těchto expertů se vyvinuly technologie redakčních blogovacích systémů, možnosti zpětných odkazů, komentářů, obrázkových galerií, implementace RSS a spousta dalších možností, které běžným čtenářům usnadňují vyhledávání, sledování a čtení blogů. A také pro přispěvatele je dnes daleko jednodušší blog udržovat (seznam českých blogovacích systémů najdete ve Wikipedii).
Fotoblogy
Blogy vedle poloprofesionálních propracovaných systémů na hodnocení fotografií (jako je např. www.photopost.cz) nabízejí autorům naprostou svobodu ve vyjádření i ztvárnění a přitom nepřinášejí žádné technické komplikace. Třeba publikace fotografií z programu Picasa trvá asi půl minuty.
Pozornost zaslouží sixtimesnine.com, fotoblog Karla Fučíka z Brna. Udržuje ho v angličtině a jeho cit pro kompozici linek a barevné podání krajiny je sympatický. Spíše proměnlivou úroveň má Medhiho fotoblog, kde je více průměrných snímků než těch výjimečných.
Nejzvláštnějším blogem, na který jsem dosud narazil, je americký Postsecret.com. Každý týden autor uveřejní asi desítku vyfotografovaných anonymních pohlednic, které mu přišly normální poštou. Zadání pohlednic zní: „Sdělte jakoukoli výtvarnou a slovní formou tajemství, které nikdo jiný nezná.“ Možná to tak na první pohled nevypadá, ale tahle stránka je jedno z těch míst internetu, která skutečně mění lidské životy. Z ohlasů na stránce je to někdy více než patrné. Občas se jedná o tajemství humorná („Vyměnil jsem pokutu za stěračem se sousedem. On tu moji zaplatil, já tu jeho poslal na PostSecret.“), často ale vyjadřují hluboké zklamání, frustraci, odlišnost, kterou daný člověk skrývá („Tvářím se, že jsem zábavný, aby mě lidé měli rádi… ale jsem unaven předstíráním.“). A když si člověk čte o někom, kdo nespáchal sebevraždu a děkuje touto cestou příteli, který ho zachránil, vidí za kolážovou pohlednicí skutečný příběh.
Blogy nepochybně přispěly a přispívají k rozvoji mediální kultury. Dokonce bych řekl, že blogování pomáhá lidem lépe psát a tím pádem i lépe číst. Chápu také častou kritiku weblogů za jejich nezodpovědnost, především v porovnání se zpravodajstvím – ale bloggeři koneckonců za svoji práci nemají nic kromě uznání čtenářů, a tak si přece tu volnost ve volbě témat i forem zaslouží. A to, že lidé někdy více věří názorům bloggerů než tomu, co čtou v tištěných novinách, nejspíš není chyba bloggerů.
Autor je student žurnalistiky FSV UK a má vlastní blog na blog.paxik.net.