Výrobci i státní orgány obchodující s výzbrojí jsou stále závislejší na soukromých dopravcích a překupnících. V nepřehledných sítích zprostředkovatelů se přitom často leccos ztratí – třeba i Američany schválená dodávka sta tisíc pušek do Iráku.
Zpráva Amnesty International z 10. května 2006 nazvaná Dead on Time – arms transportation, brokering and the threat to human rights upozorňuje, že prvním impulsem pro odstátnění obchodu se zbraněmi se stalo uvolnění mezinárodního napětí na konci studené války. Způsobilo totiž přechodný pokles výdajů na obranu ve vyspělých zemích až na úroveň pouhých 55 % oproti stavu z roku 1989. Výrobci zbraní začali agresivně pronikat na trhy světového Jihu. Vlády tyto aktivity přinejmenším tolerovaly ve snaze uchovat stávající kapacity zbrojního průmyslu a zvýšením odbytu v zahraničí snižovat jednotkovou cenu zbraní, které samy nakupovaly.
V zemích bývalého východního bloku navíc zůstaly ohromné přebytky výzbroje. Přeplněné sklady umožnily vznik sítě soukromých brokerů (překupníků), kteří nebyli závislí na producentech. Teoreticky stačilo si otevřít malou kancelář a ve výběrových řízeních nakupovat použité zboží, které obratem putovalo do některé rozvojové země.
Kauza Taos
Ilustrativním případem důsledků výše popsané situace je případ americké firmy Taos Industries, Inc., se sídlem v alabamském Madisonu. Společnost Taos stojí na vrcholu sítě soukromých firem z mnoha zemí, jejichž prostřednictvím mimo jiné získala na území Bosny a Hercegoviny 200 000 útočných pušek Kalašnikov, údajně určených pro iráckou policii a armádu. Zbraně objednané americkým ministerstvem obrany ovšem během dopravy zmizely z dohledu úřadů a jisté je pouze to, že odpovědní činitelé o jejich dodání nic bližšího nevědí. Existuje dokonce vážné podezření, že se dodávka ve skutečnosti dostala na druhou stranu fronty.
Taos, který v letech 2003–2004 získal řadu vágně formulovaných smluv na dodávky výzbroje do Afghánistánu a Iráku, má podle vlastních materiálů 27 zaměstnanců a pobočky v Bagdádu, Kyjevě, Sofii a na americké letecké základně Elgin na Floridě. Firma nabízí tanky, řízené rakety, přenosné protiletadlové raketové systémy, pancéřovky či kalašnikovy z arzenálů bývalých zemí východního bloku a Jugoslávie. Taos je úzce navázán na americké ministerstvo obrany a současně spolupracuje s firmami v Izraeli, Švýcarsku, Británii a mnoha zemích střední a východní Evropy. Vlády přitom často o zapojení firem, jež působí na jejich území, do sítě zajišťující dodávky do Iráku nevědí vůbec nic. Ani americké ministerstvo obrany, ani samotný Taos neprověřují sekundární subkontraktory zapojené do sítě, jež prodává a dopravuje zbraně.
Oficiálně ilegální dodávka
Na dodávce kalašnikovů do Iráku, která porušila moratorium na vývoz zbraní z Bosny a podle expertů ohrozila program výkupu zbraní držených civilisty, se prostřednictvím bulharské firmy Speedex podílela moldavská letecká společnost Aerocom. Ta v roce 2002 dodávala zbraně Libérii a porušila tak embargo OSN. Aerocom, výslovně zmíněný v dokumentech OSN jako dopravce nerespektující rozhodnutí mezinárodního společenství, realizoval čtyři transporty bosenských pušek z amerického vojenského letiště v Tuzle během srpna 2004. První let se uskutečnil 7. srpna – avšak již 6. srpna propadlo Aerocomu povolení k provozování mezinárodní letecké přepravy a nové nebylo moldavskými úřady vystaveno, protože Německo a další státy EU s poukazem na OSN vyjádřily obavu z případných dalších aktivit firmy. Všechny lety Aerocomu z Tuzly objednané přes prostředníky americkým ministerstvem obrany tak vlastně proběhly ilegálně. V Iráku navíc ze srpna 2004 neexistují žádné záznamy o přistáních Iljušinu 76T, který by letěl z Tuzly. Přistání v Bagdádu bez splnění patřičných formalit lze přitom prakticky vyloučit. Primární subkontraktor, firma Taos, může doložit finanční plnění, avšak doklady o předání zásilky objednateli (ministerstvu obrany) zcela chybějí, stejně tak jako záznamy o výrobních číslech zbraní. Amnesty International zjistila, že ve stejné době, v níž měla dodávka proběhnout, irácké ministerstvo obrany uvolnilo k prodeji nadbytečné zásoby pěchotních zbraní v hodnotě 283 milionů dolarů, přičemž kupec je neznámý.
Kauza Taos ukazuje, že nepřehledná síť překupníků může krýt dodávky zbraní subjektům, v jejichž rukou by podobné zboží rozhodně končit nemělo. Podle zprávy AI je tedy nezbytně nutné, aby byl veškerý outsourcing v obchodování se zbraněmi podroben účinné kontrole – nebo aby byl radikálně omezen na míru, která ještě účinnou kontrolu dovolí. Jen tak bude možné zabránit tomu, aby americké ministerstvo obrany financovalo vyzbrojování iráckých povstalců bojujících proti Spojeným státům.
Autor je publicista a aktivista Amnesty International.