„Velká část zpráv získaných ve válce je nejednoznačná, ještě větší část falešná a zdaleka nejvíc jich je pochybných,“ napsal v 19. století Karl von Clausewitz. V posledních letech se však objevují vize informační systémové integrace na bojišti, která by měla tradiční výrok zneplatnit. Také Evropa chce investovat v oblasti bezpečnostních a válečných informačních technologií.
Americký projekt „network-centric warfare“ (NCW) byl poprvé představen náměstkem amerického ministra obrany Johnem Stenbitem v lednu roku 2004. USA chtějí projekt, který vyžaduje enormní investice do výzvědných a informačních technologií, dokončit v roce 2014. Tehdy mají být senzory, rozhodovací struktury, jednotliví střelci a zbraňové platformy vzájemně propojeni způsobem, který umožní sdílení informací o bojišti, získaných z různých zdrojů.
Díky projektu NCW, podobně jako rok předtím díky Homeland Security Programme, došlo k propojení vojenského a civilního sektoru, přesněji zbrojařského průmyslu s průmyslem informačních technologií. Obě odvětví spolupracují na lukrativních státních zakázkách, které stírají hranici mezi civilní a vojenskou technologií, obranou a vnitřní bezpečností. Evropští konkurenti tento vývoj sledovali s nelibostí a lobbovali za vznik obdobných iniciativ pod hlavičkou EU. Tak se zrodil European Security Research Programme (ESRP).
Evropský obranněprůmyslový komplex
V roce 2003 orgán nazývaný Group of Personalities (GoP), obsazený vesměs zbrojaři a výrobci IT a v menšině zástupci armád plus EU, vznesl požadavek na investice do obranných technologií ve výši jedné miliardy EUR ročně „kvůli udržení konkurenceschopnosti“. Ben Hayes ve zprávě Arming Big Brother, zpracované pro Transnational Institute a Statewatch, upozornil, že čtyři největší evropské zbrojovky mají průměrný roční příjem kolem 84 miliard dolarů. To je srovnatelné s rozpočtem celé EU, takže podle něj firmy sotva potřebují příspěvky z kapes daňových poplatníků.
Přesto Evropská komise v rozporu se svými předpisy schválila předběžné práce na programu ESRP - Preparatory Action for Security Research (PASR) - a dosud bylo podpořeno 24 projektů. Deset z nich se týká průzkumu a špičkových sledovacích systémů. Program ESRP bude naplno spuštěn v roce 2007.
ESRP podle Hayese „přisuzuje nadnárodním korporacím neakceptovatelnou roli v rozhodování v EU. Z pohledu evropských bezpečnostních plánů se tím nahrává soukromému, nikoliv veřejnému zájmu...“ Velká část projektů ESRP „... spadá do kategorie špehování a vývoje vojenských technologií sloužících k politické kontrole a majících se skutečnou „obranou“ jen velmi málo společného,“ tvrdí Hayes. Již legislativa EU upravující biometrickou registraci vzbudila vážné obavy o ochranu soukromí. Plánovaný vývoj sledovacích technologií tyto obavy dále stupňuje.
Aktuální studie Oxford Research Group nazvaná Global Responses to Global Threats: Sustainable Security for the 21st Century navíc upozorňuje, že politické násilí a mezinárodní terorismus, proti nimž má být vývoj technologií namířen, nejsou z dlouhodobého hlediska ani zdaleka takovými hrozbami jako sociální důsledky klimatických změn, soupeření o zdroje, marginalizace skupin obyvatelstva a celých národů a militarizace. Těmito riziky se však program ESRP nezabývá.
Export kontroly
Z deseti projektů ESRP zaměřených na průzkum a sledování se tři týkají ochrany hranic.Projekt „Bezpečnější evropské hranice“ vede italská firma Galileo Avionica, součást gigantu Finmeccanica. Výsledkem má být systém schopný monitorovat evropskou hranici a omezit přístup „nelegálních migrantů, pašeráků drog a teroristů“.
Zde stojí za zmínku, že Itálie spolu s Británií dosáhly zrušení zbrojního embarga EU na Libyi. Podle vyjádření ředitelky odboru lidských práv MZV Veroniky Stromšíkové z 31. května má nyní libyjská strana zájem především „o kontrakty na dodávky monitorovací techniky“. Libye je klíčovou zemí z hlediska migrace Afričanů do EU. Zákonodárství Kaddáfího režimu však postavení uprchlíků nijak neupravuje a podle Stromšíkové jsou podmínky v detenčních zařízeních „nedostatečné jak v kvalitě, tak kvantitě“. Jinak řečeno: Problém uprchlíků z černého kontinentu je směřován do Libye, kde se tito lidé netěší žádné právní ochraně. Pokud by technologie vyvíjené v projektu „Bezpečnější evropské hranice“ byly prodány Libyi, jak lze očekávat, znamená to pomoc při porušování lidských práv.
ESRP po česku
Podporu českého národního bezpečnostního výzkumu specifikuje Program výzkumu a vývoje Ministerstva vnitra ČR na léta 2006-2010, který se však technologiemi podrobně nezabývá. II. podprogram „Výzkum vybraných aspektů závažné trestné činnosti“ nicméně v bodě 6 zahrnuje mezi cíle například nové „postupy a prostředky v oblasti identifikace osob... a identifikace věcí“. Výslovně je zmíněna genetická identifikace, analýza obrazových informací a informačních technologií.
Na přípravném evropském programu bezpečnostního výzkumu PASR se v danou chvíli podílejí následující české subjekty: Projekt MARIUS (Mobilní samostatný komunikační systém pro krizové situace) – Immobiliser Central Europe s.r.o., PATIN (Ochrana letecké dopravy a infrastruktury) – Czech Airport Autority, TRIPS (Systém ochrany dopravní infrastruktury) – VZLÚ, USE IT (Podpora evropské sítě informační technologické bezpečnosti) – Univerzita Karlova v Praze, IMPACT (Nová opatření ochrany proti CBRN terorismu) – SÚJCHBO, SUPHICE (Zabezpečení vysoké integrity komunikace) – L2K spol. s.r.o. Jak vidno, ČR se do evropského vývoje špionážních a sledovacích systémů zatím významně nezapojila. To se však může po zahájení programu ESRP v lednu 2007 radikálně změnit.
„V kampani Zbraně, nebo lidská práva léta upozorňujeme na dopady obchodu se zbraněmi v rozvojových zemích, kde dodávky pomáhají udržovat násilí a nesvobodu. Evropský program vývoje špionážních technologií tedy považujeme za jakýsi bumerang. Bezpečnostní průmysl neohrožuje pouze uprchlíky hledající v EU azyl, ale i samotné Evropany,“ komentuje program ESRP Katarína Potfajová z Nesehnutí.
Autor je publicista, působí v Amnesty International.