Poselství konkrétního sdělení

Když vyšel letošní editorial časopisu Cinepur (č. 44) od filmového vědce Kamila Fily, strhla se na internetových stránkách cinepur.cz nebývalá diskuze, v níž autor přesvědčivými argumenty pojmenoval úskalí české (domnívám se, že zdaleka nejen filmové) kritiky. Fila kritizoval esencialismus, existencialismus, psychologizování a elitářství kritiků; důsledně jmenoval symptomy možné krize – básnivé impresionistické obraty, vágní terminologii, ulpívání na jungiánských a existencialistických východiscích, která spolehlivě produkují klišé a betonují mýty. Těch o světle a umění je přespočet. Dekonstrukcí mýtu o světle coby „médiu mezi hmotou a vědomím“, dekonstrukcí „folk-romantické tradice heroizace imaginace“ je také loňská studie Ladislava Kesnera ml.: Imaginace a umění: nové perspektivy starého vztahu otištěná v časopise Umění.

Terry Haass

Na pozadí těchto úvah se jeví dílo Pařížanky Terry Haass jako osvobodivá možnost zobrazovat racionálními prostředky geometrického umění světlo, prostor a čas. Světlo-čas-prostor/lumière-temps-espace byl také název první retrospektivy umělkyně u nás, která se uzavřela 14. května letošního roku v Muzeu umění Olomouc. Doprovázel ji sličný katalog a sympaticky živý (nemytický) dokument Olgy Špátové Terry z Montmartru.

Terry Haass se narodila roku 1923 v českotěšínské židovské rodině. Po studiích na dívčí odborné škole Pöttingeum v Olomouci uprchla v roce 1939 s rodinou do Francie, kde začala studovat na École de Beaux-Arts v Paříži. Už na počátku své umělecké dráhy ji zaujaly možnostmi abstraktní řeči umění. Obvyklou cestou běženců přes Lisabon šťastně unikla roku 1941 do New Yorku, kde získala stipendium na slavné Art Student´ League a později se dostala k rytci Stanleymu Williamu Hayterovi do Ateliéru 17. Tady se potkává s generací umělců, kteří po válce zásadně promění podobu mezinárodního umění (Jackson Pollock, Willem de Kooning, Arshile Gorky, Robert Motherwell, Franz Kline). Intenzivně se věnuje grafice a studiím dějin umění. K důležitým momentům její umělecké dráhy patří setkání s Albertem Einsteinem v roce 1950, jehož teoretické dílo bude po zbytek autorčiny dlouhé umělecké kariéry podstatným inspiračním pramenem. Dusivá atmosféra mcarthysmu a Fullbrightovo stipendium ji navrací o rok později zpět do Francie. Začíná tvořit v legendárním ateliéru Rogera Lacourière na Montmartru, kde pracuje po boku Pabla Picassa, Joana Miróa, Marca Chagalla nebo André Massona. V ateliéru působí dlouhých 25 let a sem také přivádí Hanse Hartunga a jeho ženu Annu-Evu Bergman.

Umělkyně aktivistka

Souběžně s prací v grafickém ateliéru studuje klasickou archeologii v Paříži a Ankaře a v letech 1954 – 1969 se účastní významných archeologických expedic na Blízkém a Středním Východě – v Izraeli, Turecku, Libanonu, Afghánistánu a Íránu. V padesátých a šedesátých letech se precizuje její grafické mistrovství, formálně oproštěné a řemeslně nesmírně kultivované práce (litografie, lepty, monotypy, serigrafie), které občas připomenou dílo autorčina přítele Hanse Hartunga, důsledně však naplňují představu o „nadčasových“ tématech archeoložky a zanícené studentky moderní fyziky a astronomie. Věnuje se rovněž užité tvorbě tapisérií; v Norsku spoluzakládá školu pro tibetské uprchlíky, v ateliéru Lacourière organizuje aukci-sbírku na podporu mladých Tibeťanů; stává se odbornou asistentkou pařížského Centre National de la Recherche Scientifique.

Plexisklo

V šedesátých letech Terry Haass objevuje plexisklo, ve kterém – podle mého soudu – realizuje své chefs d´oeuvre. Svou plastickou tvorbu zahájila prací s tímto materiálem. Tvaruje jej za tepla a využívá specifických vlastností materiálu – světlo, jež proniká do tabule plexiskla hranou, nelze vidět, a když tak pouze tam, kde je plocha narušena rukou Terry Haass, v místech, kde je plocha navrtána či „naříznuta kresbou“ (Zahrada hvězd, 1982).

Role Petra Spielmanna

Od počátku 70. let spolupracovala Terry Haass s Petrem Spielmannem, českým historikem umění a emigrantem v SRN. Spielmann působil dlouhá léta jako ředitel muzea v Bochumi, kde vzniklo jedno z nejdůležitějších center československého exilového umění (doposud je zde shromážděna nejrozsáhlejší sbírka českého moderního umění mimo území ČR čítající přes 1000 děl v časovém rozpětí od Alfonse Muchy po současnost). Petr Spielmann stál nejen za projektem nynější retrospektivy Terry Haass v Olomouci a byl autorem hlavní stati katalogu, ale rovněž všestranně dlouhodobě podporoval její umění – od poskytnutí zakázek pro bochumské muzeum přes zpracování soupisu autorčina grafického díla po zorganizování první větší výstavy, která se konala minulý rok v brněnském Domě umění.

V  katalogu vyzdvihuje Spielmann práce, jež byly postulovány na základě studia neeuklidovské geometrie Alberta Einsteina (Otevřený svět, 1975). „Jejich základem je idea založená na vzájemně se střídavě ovlivňujících systémech uvnitř plochých, zakřivených nebo klenutých tvarů, které symbolizují konečně-nekonečný prostor. Hlavní účel této práce je podnítit zvýšené zprostředkování abstraktního myšlení“ (Terry Haass). Spielmann dodává, že „ve své plastické tvorbě autorka neusilovala o ilustrování teoretických postulátů, ale o metafory, obrazy, příměry… Tady někde vidím kořen pomýlení, odkud mohou vyrůstat zprvu básnické interpretace, poté až kvazivědecké všeobjímající „filozofování o umění“, které tak vehementně kritizuje Kesner či Fila. Spielmann je těchto extrémů – ve svém jinak velmi kvalitně podloženém a sdělném textu – dalek, ale hodnotit dílo Terry Haass jako metaforické ve vztahu ke světlu a k teoriím Alberta Einsteina je nepozornost, která hraje klíčovou roli v možném hodnotovém zmatení.

Žádná metafora

Pojem metafora značí, řečeno opisem, budování logických mostů mezi dvěma věcmi či jevy, jež na první pohled nejsou příbuzné. Ještě zjednodušeněji je metafora přirovnání, ve kterém chybí jako. Plastiky Terry Haass však nejsou metaforou ani přirovnáním. Lze je logicky vysvětlit pouze se znalostí neeuklidovské geometrie. Ta je jim imanentní. Podobně jako o nich nelze říci, že jsou metaforou světla. Metaforou světla je sousloví Héliův vůz v antické báji nebo barokní monstrance ve tvaru slunce s růžicí paprsků. Plexi-skleněné plastiky Terry Haass jsou mnohem spíše šifrou, zůstaneme-li u literární terminologie; nelze je vysvětlit logickým mostem. Skrze ně vnímáme světlo přímo v místě (artefaktu), které je mu vlastní (místu). Bohužel tímto „světlem“ jsou často pouze halogeny v galerijních prostorech. V tomto smyslu bychom plastiky nejraději „viděli“ jinde, v místě vzniku, na Montmartru, skrze ono příznačné pařížské „lumière-liberté“, což je spojení, které je nakonec pravou metaforou života a díla Terry Haass.

Autor je historik umění a recenzent dvouměsíčníku Listy.