Zvedni prdel a di si za svym

Co se změnilo, když jsi začal rapovat?

Rap jsem bral ze začátku spíš jako doplněk ke svýmu malování, moc jsem se tomu nevěnoval a podle toho to i vypadalo. Až po vydání desky jsem překonal trému a nejistotu a začal se tomu věnovat výrazně víc. Orion byl v tý době zavedenej rapper, a proto jsem se nemusel nikam probíjet, což bylo fajn, ale určitě mi to i dost ublížilo. Přirozenej vývoj věcí člověk neochčije a já to musel dohánět za běhu. V tý době jsem bydlel na Ladronce, relativně velkej punk, nic víc.

Dal by se nějak specifikovat středoevropský styl? Liší se východní Evropa třeba tematicky nějak významně od Západu?

Východ se od Západu lišil, stále se liší, ale ty rozdíly se budou zmenšovat. Tahle otázka je velice jasná, rap reaguje na momentální situaci, a proto tady těsně po převratu musel bejt i rap podstatně jinej než na Západě. Rapper by měl mluvit o tom, co ho obklopuje, čim žije a co je jeho denní chleba. Může to bejt například chudoba, halucinace, fóbie, radost nebo spousta prachů. Od mladejch kluků ze sídliště, který bydlej u svejch rodičů, působí strašně smutně text o penězích, luxusních hadrech a drahým pití. Na druhou stranu podobně blbě zní věc od rappera, kterej bydlí už osm let v Beverly Hills a rozhod se, že mu prospěje trochu stylizace do ghetto stylu.

Kdy se podle tebe „trh“ okolo hip hopu nasytil, kdy se celá kultura začala dostávat do mainstreamu?

To fakt nevim, trh tady pouze se zpožděnim kopíruje tendence, co jsou na západ od nás. Ve světě dobyl hip hop důležitý pozice, a proto se k němu lidi tak vyhraňujou. Tuhle věc můžeš milovat, nebo nenávidět. Proto si řikám, že dokud mi srdce bude velet timhle směrem, můžou mi všichni se svym mainstreamem a undergroundem políbit prdel. Vim, co je underground, žil jsem v něm dlouho a mám pocit, že jsem se z něj ještě moc nevzdálil, a kdyby, je mi to jedno. Jde o přístup, ne o to, kolik lidí tě zná. Desky vydáváme na vlastnim labelu, vybíráme si koncerty, pořady v TV atd. Muzika je buď dobrá, nebo špatná. To je jediný měřítko. Trh s českým rapem je rozhodně nenasycenej, víceméně neni co prodávat, co vydávat. Málo dobrejch kapel, to je lokální problém…

Jak vnímáš to, že se hip hop stále více stává masovou zábavou pro mladé?

Celá ta hra se dost mění, k lepšímu i horšímu. Přijde povrchnější, agresivnější model, což v porovnání s tim začátkem bude velká změna. Tehdy se hip hop dělal jako umění, poselství a tak. To ale nemohlo zůstat a myslim, že to je dobře. Věci se musej rozvíjet, spektrum zvětšovat. Někdo bude lidi bavit party věcma, někdo bude militantní šílenec, někdo bude moudrej a bude kázat o čistotě, jinej o rap’n’rollu a podobně. Celý jsem to tady pomáhal rozjet, bylo by ode mě dost povrchní, kdybysem teď nostalgicky vzpomínal na to, jak to bylo skvělý, když celá scéna měla sto lidí. To dělat nechci a nebudu.

Je to teď dost móda, na které se zase uživí více lidí. Není to moc uniformní, když mají všichni stejné oblečení?

Hiphopeři jsou klasický sektáři, stejně jako metloši, punkáči nebo hipíci. Všechny tyhle party maj svý uniformy, nuance a rozdíly, který v rámci těchhle světů rozeznávaj jenom zasvěcený, a budou ti tvrdit, že uniformu nenosej. Nerad bych se dopouštěl po stý stejný chyby. Nedávno jsem byl na opeře a tam jsem teprve pochopil, co to je uniforma v rámci kultury.

Jakou vůbec cítíš zodpovědnost za to, co lidem říkáš? Snažíš se jim něco zásadního předat, nebo se chceš zabývat víc třeba muzikou?

Jsem člověk, kterej vždycky dost přemejšlel, proto pokud chci bejt sám sebou, nezbejvá mi než tu odpovědnost cejtit. Ona se ale může promítnout různě, nesmí tě svazovat v tom udělat dobrej rap. Nemělo by to bejt kázání a moralizování. Jestli máš někoho poučovat, tak jedině skrz vlastní zážitky nebo příběh obecně. Sami jsme se skrz příběhy dozvěděli spoustu věcí, příběh má tu moc, že tě může pobavit, a jako bonus si odneseš zkušenost. .

I v Americe jsou už dnes hiphopové kapely, které se ani nepokoušejí někomu něco důležitého sdělovat...

No jasně, o tom mluvim. To je v pořádku, každej by měl dělat to, co cejtí a co je mu přirozený. Schopnost rozhejbat zadky lidí je stejně vzácnej dar jako jim říct něco zásadního a nasměrovat někam jejich myšlení.

Kdo je vlastně tvým vzorem?

Nechávám se ovlivňovat, ale vyloženě jeden vzor nemám. Musim hledat cestu sám k  obě a to znamená vytvářet vlastní kombinaci věcí, s kterejma pracuju. Americká kultura můj život změnila v dost velký míře, věnuju se rapu, graffiti, komiksu. Přesto je asi v naší evropský povaze mít od USA určitej odstup. Jde o to nepřenášet věci, který jsou nepřenositelný, a neroubovat sem něco násilně. Jako malej stát jsme ve vleku událostí, budoucnost diktujou silnější. Ale máme šanci vytvářet nový a specifický varianty čehokoli, co k nám přijde. Velký inspirace přicházej od lidí, jako je Jiří Kolář, Karel Prager, Karel Zeman, Jiří Trnka a další.

Myslíš, že i u nás budou někdy bohatí rappeři se zlatými řetězy?

Kéž by! Nebylo by špatný vydělat dostatek prachů, tolik, že by zbylo ještě na cetky. Ale realita je a bude jiná, v současný době je úspěch se tim vůbec uživit. Nežiju si o nic líp než moji kámoši, co choděj do práce.

Jaké máte vztahy s ostatními kapelami? Berete je spíš jako kamarády, nebo konkurenci?

Kapely, který v Čechách respektuju, jsou zároveň mejma kámošema, konkurencí, motivací a prostředím, ve kterym žiju. Lidi jako Orion, Trafik, Wich, La4, Enemy, Toxxx, Abd 52, Indy, James Cole, Pio Squad, pár dalších Djs a producentů. Neni jich moc, ale jsem rád, že tu jsou. Navzájem se udržujem ve hře a různě mezi sebou spolupracujeme na svejch projektech.

Čím se nejvíce zabýváš  a co tě jako umělce živí?

Poslední roky jsem žil v dost smrtícím pracovnim tempu, namotal jsem svůj mozek na spoustu různorodejch věcí a nebyl jsem ochotnej se jich vzdát. S PSH jsme jezdili koncerty, udělal jsem dvě multimediální scénografie pro skupinu TOW (Noční Můra a Turing Machine – pozn. red.), kreslil komiksy o architektuře pro Eru 21, ilustroval knihy, dělal plakáty a hodně cestoval. Pak jsme dostali pocit, že uzrál čas na další desku Penerů, tak jsme na ní začali dělat a já se diky tomu konečně zastavil. Asi by nešlo psát texty v nějakym zmatku, takže poslední půlrok mám relativní klid. Vydali jsme CD Rap’n’roll, udělali velkej křest, teď točíme klip, začínáme jezdit koncerty. I to je dost práce, ale oproti tomu, jak jsem žil ty roky před tim, je to velkej chill out. Obživa přichází vždycky z toho, co momentálně dělám. Navyk jsem si pracovat jen na věcech, který mi přijdou košer, nemám ještě rodinu a sám se nějak uživim, takže nemusim zatim dělat kompromisy. Moje zlatý řetězy.

Rapuje se v nejrůznějších jazycích, odlišuje se tím i obsah toho, co se umělci snaží sdělit?

Určitě se v tom odráží momentální situace v daný zemi. Hip hop existuje absolutně po celý planetě, je to jeden z velkejch vynálezů 20. století, rozšířil se přirozeně, rostl jako virus. Ukazuje to na jeho zdravou podstatu, je to nástroj pro kohokoli, jak se vypsat z problémů, nebo se jen pobavit, něco zaznamenat, sdělit něco svejm kámošům ze čtvrti. V zemích, kde je sociální nespravedlnost, je možný pomocí rapu bojovat, organizovat lidi a šířit postoje. To ale nelze čekat tam, kde jsou lidi v pohodě nebo blahobytu. I tam ale rap odráží obě strany reality.

Odhadneš, kolik se u nás kolem hip hopu pohybuje tvůrčích lidí a kolik je jen konzumentů?

Tenhle poměr se neustále víc a víc rozevírá ve prospěch konzumentů. Když jsem mluvil o začátcích, to byla doba, kdy v sále při koncertě stála drtivá většina lidí, který sami něco dělali. Něčim to bylo bizarní, ale tenhle stav asi patří k začátkům. Po masivním přílivu mládeže do hip hopu přibylo samozřejmě hodně pasivních konzumentů, ale spousty těchhle děcek jsou motivovaný k nějaký akci. Hodně z nich se něčemu z těch čtyřech elementů začne věnovat, třeba jen na nějaký nudný amatérský úrovni. Rap jim omílá, zvedni prdel a di si za svym, což spousta z nich udělá.

Co říkáš současné politice, dokážeš se s někým z politiků ztotožnit?

Dal jsem hlas zelenejm, ale nevim, jestli můžu říct, že se s tou stranou ztotožňuju. Zatim je příliš nevyprofilovaná, nevim, co čekat. Měl jsem dobrou osobní zkušenost se Stanislavem Pencem a mám pocit, že on je jeden z lidí, který se politiku snažej změnit. Jinak je mi z velkejch stran občas trapně, a to jsem jenom pozorovatel. Musim přepnout program, abych nedostal nepříjemnou závrať z existence. Chemie složení lidský společnosti obsahuje konstantní procento mocichtivejch jedinců, který si akčně převlíkaj plášť, kam vítr velí. Fašistický kolaboranti, pak totalitní komunisti, teď tohle. Ze svý poměrně krátký životní zkušenosti jsem dostal pocit, že to je jeden a ten samej vzorek lidí, proloženej pár idealistama.

Co si myslíš o reklamním průmyslu?

Serou mě lidi, který reklamu dělaj a tvrděj ti, že je to umění. Přitom podstata reklamy je něco vychválit, ukazovat věc jen z jednoho ideálního pohledu, něco ti prodat. Je ovšem realitou současnosti, funguje díky ní obchod a její hranice jsou velice nejasný a rozplizlý. I na naší desku musíme dělat reklamu, udělal jsem spousty plakátů na kulturní akce... Otázka teda neni reklama ano, či ne, ale jak, kde a na co. Jsme zatim postkomunistická společnost v brutálnim a počátečnim stádiu vývoje, úroveň reklamy je tim determinovaná. Miliony špatně udělanejch billboardů u dálnice, to je projev divokýho východu.