Zabránit narušení vazby mezi městskými obyvateli a venkovem se snaží ekologická družstva a bojovníci proti supermarketům.
„Ahoj, kluci!“ zdraví nás usměvavá farmářka paní Řezáčová z Mělnicka, když se během prázdninového sobotního odpoledne blížíme k jejímu stánku v Tržnici Pankrác. „Dlouho jsem vás neviděla.“ Zdraví nás i její vnučka, patřící už ke třetí generaci zelinářů, kteří prodávají své výpěstky v této známé a oblíbené pražské tržnici. Řezáčovi sem jezdí prodávat už od roku 1983.
„Pojďte a ochutnejte tu dobrou kedlubnu!“ láká paní Řezáčová. Nabízí ve svém stánku i vynikající čerstvé saláty, čerstvý špenát, mangold, kořenovou zeleninu, ale v sezoně i kukuřici, čekanku a další, vše vkusně a s láskou naaranžované. Možnost nakupovat u Řezáčů nebo jiných farmářů z okolí Prahy se ale rychle blíží svému konci. Pankrácká tržnice, kterou projde denně na 10 000 lidí (otevřeno má od pondělí do soboty), ukončí svoji téměř pětadvacetiletou existenci a nahradí ji multifunkční nákupní a administrativní centrum Arkády Pankrác. Vznikne další nákupní centrum, kterých mělo být v Praze původně jen několik, po jednom na každé světové straně metropole, dnes se ale zdá, že jen na jihovýchodě jich bude celá řada (Pankrác, Budějovická, Chodov, Háje). Paní Řezáčová se obává, že po uzavření tržnice nebude mít své výpěstky kde prodávat, a jako ostatní pěstitelé uvažuje o tom, že se zemědělskou činností skončí.
Ve městech jsme si zvykli, že vše je takřka na dosah, zvláště čerstvá zelenina a ovoce, od brambor až po exotické plody, jako je thajský rambutan nebo liči z daleké Číny. Většinou se nezajímáme o to, jak se nakoupené ovoce či zelenina dostaly do našeho nákupního koše, kdo je vypěstoval, kolik úsilí stálo je vypěstovat a jak k nám byly dopraveny.
Jen v minulém roce otevřelo své brány v Česku 31 takových obchodů a s 19 hypermarkety na milion obyvatel jsme jedničkou v bývalém postkomunistickém bloku. Supermarkety dnes má už skoro každé okresní město či menší městečko. Čerstvé ovoce a zeleninu skoro polovina Čechů nakupuje v supermarketech. Příliš často a zbytečně konzumují Češi ovoce a zeleninu, které putovaly přes celou Evropu. Jako příklad mohou posloužit marocké brambory, holandská rajčata či polské okurky, se kterými se v regálech denně setkáváme. Jde přitom o běžné produkty, které lze vypěstovat i v našich podmínkách a není třeba je dovážet. Jen stěží budete v pražských super- nebo hypermarketech hledat sezonní zeleninu či ovoce, přestože je naše hlavní město obklopené úrodnou zemědělskou půdou, jaká je třeba v Polabí. V Tržnici Pankrác naopak dnes najdete pěstitele právě z Polabí, Mělnicka či z blízkého okolí Prahy, tedy lokalit maximálně 50 kilometrů od hlavního města.
Roky nezájmu o udržení pankrácké tržnice v atraktivní lokalitě a poukazování na její neutěšený stav bez jediné snahy o zachování či zlepšení podmínek pro prodejce se místu staly osudné a pozemky byly prodány developerské skupině. Radnice Prahy 4 se vůbec nesnaží o přemístění této tržnice do jiné lokality ani o zavedení jednotných pravidel prodeje a upřednostnění zemědělských produktů vypěstovaných v Praze a okolí. Kuchařovi, tradiční farmářská rodina z Kostelní Lhoty, tak brzy nebudou mít kde své zboží prodávat. Pokud by zástupci Prahy 4 mluvili s Kuchařovými či jinými pravidelnými prodejci, jako je třeba paní Koudelková, poznali by, jak je pankrácká tržnice pro tyto lidi důležitá a kolik práce obnáší jejich obvyklý pracovní den, kdy vstanou o čtvrté hodině ranní a prodej zakončí v šest večer, po čemž ještě následuje nakládání a převoz zboží domů.
Jakub Sklenka, zástupce developerské společnosti Codeco, která převzala dostavbu centra Arkády Pankrác, tvrdí, že na místě bývalé tržnice vznikne malé otevřené tržiště se zabudovanými obchody. Většina stávajících zemědělců však argumentuje tím, že si nově plánované stánky nebudou moci dovolit zaplatit, a také se ptají, kde budou prodávat svou produkci po dobu dvouleté stavby centra. „Nemůžete srovnávat situaci několika zemědělců s osudem čtyřmiliardového projektu,“ říká Sklenka. Zároveň dodává, že fungování tržnice je jen „malinký detail na celém projektu“. „Přinášíme něco nového, přičemž zanikne něco starého, tak už to na světě chodí.“
Klony spotřeby
Osudy tradičních pražských tržnic se v posledních letech tragicky podobají. Například Smíchovská tržnice, postavená v letech 1907–08, byla po sametové revoluci přestavěna nejdříve na supermarket a později na knihovnu. Vinohradská tržnice, otevřená v roce 1903, se znovu pokouší obnovit prodej v drahých buticích a Staroměstská tržnice, vybudovaná mezi lety 1893 a 1896, je sídlem dalšího supermarketu. Přestože mnohé z těchto původních tržnic byly či budou rekonstruovány (Holešovická tržnice z roku 1895 stále čeká na přestavbu), žádná už neslouží svému původnímu účelu. Dobře vybavená tržnice s výpěstky domácích zemědělců je přitom vizitkou každého vyspělého města (jako příklad lze použít Berlín, Vídeň, Budapešť, Lisabon či brněnský Zelný trh). Absence dobře organizovaného trhu zemědělských produktů a květin ochuzuje Pražany i návštěvníky hlavního města o skvělý zážitek. Zázemí tržnic v jiných městech skýtá i skvělou příležitost pro restaurace a nabídku místních specialit s využitím zde nakoupené produkce. Smyslem tržnice v nových časech je ale i prodávat kvalitní výpěstky domácí (bio)produkce a přispívat ke zdraví populace.
Tržnice jsou v neposlední řadě i místem setkávání. Z pohledu farmářů nabízejí levný, přímý odbyt jejich produkce bez prostředníků, kteří si účtují marže. Svým umístěním v centru měst či městských částí rovněž podporují pěší a cyklistickou dopravu. V mnoha případech, například ve Spojených státech, jsou tržnice centrem nejen nakupování, ale i společenského dění, například koncertů, kulinářských akcí a podobně.
Ale zpátky k Pankráci. Německá ECE, původní společnost zodpovědná za stavbu hypermarketu Arkády Pankrác, cynicky vyzdvihuje svůj projekt jako koncept „živých tržišť“ s koncentrací jednotlivých obchodů do jednoho nákupního centra. Nákupní centra a hypermarkety ale ve skutečnosti nepředstavují veřejná prostranství, nijak nepřispívají k oživení svého okolí, kromě toho jsou silně regulovány a obchody, které nabízejí své zboží v těchto centrech, se podobají jako vejce vejci. Těžko lze mluvit o úloze těchto míst jako o „pozitivním stimulu pro vnitřní města“. Podle Petra Štěpánka, zastupitele MČ Praha 4 za Stranu zelených, se plánovaný projekt Arkády Pankrác vůbec nepodobá například berlínským Arkádám, od nichž zřejmě převzal jméno. „Dominantou pankráckých Arkád mají být tři patra nadzemních garáží, postavená do výhledu sídliště Pankrác. Jejich kapacita výrazně zvýší počet projíždějících aut. Investor namísto spolupráce zvolil souboj s místními, protože si je vědom převahy při jednání se zkorumpovanou radnicí. Zastupitelé za ODS a ČSSD investorovi prodali i pozemky pod tržnicí, jednou z mála, kde mohou zemědělci z okolí Prahy prodávat svou produkci. S Arkádami Pankrác zmizí i Pankrác jako taková, Arkády budou dalším hypermarketem, klonem spotřeby, automobilismu a hluku, jakých máme v Praze desítky.“
Odbytová družstva
Praha by měla podporovat malé zemědělce formou fungujících tržnic a tržišť. Má k tomu po světě i dost příkladů. Podobné tržnice a trhy určené výhradně k prodeji místních výpěstků podporuje formou osvěty a grantů například i newyorská organizace Project for Public Spaces. I díky jejím aktivitám dnes po celých Spojených státech existují desítky a stovky oblíbených místních „farmers markets“.
Jiným řešením, jak pomoci našim malým zemědělcům, je vytváření odbytových družstev mezi Pražany samotnými. Jak takové „družstvo“ může fungovat? Prague coop pravidelně objednává pro své „členy“ čerstvou zeleninu, dodávanou v podobě 12–15kilogramové krabice, která obsahuje čerstvé výpěstky podle příslušné sezony. Farmář Martin Kuchař zaváží do Prahy jednou týdně či podle potřeby na objednávku asi třiceti členům svoji produkci. Celé „družstvo“ je společenstvím dobrovolníků, kteří chtějí podpořit konkrétního zemědělce a samozřejmě konzumovat domácí produkci za pouhých 200 Kč za krabici. Každý z členů se dozví, odkud dodávka pochází, a může „svého“ farmáře i navštívit. Podobně odebírá družstvo i produkty z rodinné farmy paní Citterbartové z Březí, která se zaměřuje na mléčné výrobky od koz a krav. I majitelka této farmy s 80 kozami upřednostňuje přímý prodej zákazníkům a forma přímých plateb jí vyhovuje mnohem více než čekání na proplacení faktur od řetězců. Paní Citterbartová pořádá i akce, během nichž mohou členové její farmu navštívit, a snaží se o rozvoj šetrné turistiky.
Pražské družstvo bylo inspirováno příkladem z francouzského Lyonu, kde podobné uskupení funguje už přes dvacet let. Počet členů je v něm omezen na 25, družstvo dobrovolníků si najímá prostory, od nichž má každý člen klíč. Zúčtování odběrů se provádí průběžně a formou předplatného se předchází nedostatku hotovosti pro platby dodavatelům. Omezený počet členů zaručuje, že se navzájem znají a důvěřují si. Podobně funguje například i ve Vídni družstvo lidí, kteří mají přímo pronajatá pole a pěstují takzvanou organickou zeleninu s pomocí farmáře, kterého tak i finančně podporují. Americké město Seattle poskytuje obyvatelům bezplatně půdu a organickou zeminu za předpokladu, že zde budou pěstovat obilí, ovoce a zeleninu bez chemického ošetření a že místo budou udržovat a umožní na něj přístup i jiným. Je běžné, že pak svoji produkci nabízejí pěstitelé charitativním organizacím či prostřednictvím prodeje na farmářském trhu podporují vybranou komunitní činnost.
Tyto a další příklady dokazují, že se díky tržnicím či zemědělským trhům v centrech měst a fungování odbytových dobrovolných družstev zmenšuje potřeba používat při nákupech ve městě automobily a rovněž se eliminuje potřeba převozu běžných zemědělských komodit přes celý kontinent. Přitom se zvyšuje komunikace mezi pěstiteli a spotřebiteli. Vhodně upravené a provozované tržnice a trhy přispívají i ke zkulturnění prodeje a obohacení společenského života obyvatel měst. Napomáhají i k vyrovnávání životní úrovně mezi městy a venkovem a potažmo brání odlivu obyvatel venkova do měst. S veřejnými tržnicemi a trhy přibude i lidí zajímajících se o své okolí a konkrétních vazeb mezi lidmi žijícími na venkově a ve městě.
Steven Logan působí v organizaci World Carfree Network, Daniel Mourek v Nadaci Partnerství.