Bylo impérium dobré?

V mnoha ohledech dospělo britské impérium k zenitu v posledních letech před první světovou válkou. Zabíralo tehdy čtvrtinu zemské souše a zhruba 450 milionů lidí žilo pod nějakou formou britské vlády. Británie hrála roli světového bankéře, udávala tón v rozvoji technologií – ať se jednalo o železnici, telegraf (první celosvětovou informační dálnici) nebo kulomet maxim. Správa obrovské britské říše byla přitom pozoruhodně laciná, efektivní a v neposlední řadě (což vynikne při srovnání s dobovými poměry v koloniích francouzských či německých) též přes všechny neduhy a omezení osvícená. Jak se to přihodilo?

Neodolatelná anglobalizace

To jsou základní otázky, které prostupují práci Nialla Fergusona Britské impérium. Jde o vyvrcholení, a tedy shrnutí jedné etapy autorových výzkumů, jemuž předcházely knihy o bankovním domě Rotschildů, Velké válce a ekonomických dějinách novověku (poté se Ferguson obrátil k novějším dějinám – v poslední vydané práci War of the World se zabývá obdobím 1914–1989, v současnosti připravuje biografii H. Kissingera). Nese všechny znaky, na jaké jsme u Fergusona zvyklí (jeho už čtvrtá kniha, která vychází v českém překladu): neotřelý pohled na věc, záviděníhodnou erudici, vypravěčskou suverenitu. Čtyři století „anglobalizace“ předestírá natolik živě a přesvědčivě, že čtenář propadá nutkání vyhledat si v novinách Kiplingovy verše nebo čerstvý bulletin o tažení generála Kitchenera do Súdánu.

Ferguson postupuje v zásadě chronologicky, každé ze šesti kapitol ale navíc určuje osobité téma, jež charakterizuje příslušný posun v chápání impéria a imperialismu. Ve zkratce a s nadsázkou to vyjadřuje jako zkoumání úlohy typických představitelů dané epochy: pirátů – plantážníků – misionářů – byrokratů – bankéřů – bankrotářů. Je až s podivem, jak propracovaný výklad mu tato koncepce umožňuje.

Jako Skot, který „vyrostl ve stínu impéria“ (myšleno nikoli pejorativně), si dává záležet, aby nebyl podezírán z podjatosti. Je úzkostlivě korektní, pozitiva vyvažuje negativy (zavádění volného obchodu, funkčních institucí v kontrastu k obchodu s otroky, hladomorům v Irsku či Bengálsku atp.). Protože školením je Ferguson především hospodářský historik, má rád „tvrdá data“, vždy pečlivě bilancuje náklady a výnosy, kdo získal, kdo tratil. Neopomene proto mimochodem zmínit, že za Slavnou revolucí 1688 je třeba hledat nejen spiknutí aristokracie, ale také londýnské City (ústící v anglo-nizozemské obchodní spojení, které poskytlo Britům přístup k řadě důležitých finančních institucí a rozdělení trhů v Asii), a střízlivě koriguje mýty o příčinách a významu odtržení severoamerických kolonií (daňový poplatník v Británii odvedl na daních v roce 1763 průměrně 26 šilinků, v Massachusetts 1 šilink, „bostonské pití čaje“ nebylo způsobeno zvýšením, naopak snížením daně na čaj, a stáli za ním bohatí pašeráci, kterým hrozila finanční ztráta, v roce 1773 byla hodnota britského dovozu z Jamajky pětkrát větší než hodnota dovozu ze všech amerických kolonií). Není ovšem ekonomický determinista (jako např. Paul Kennedy) a nepopírá vliv náhod, politických rozhodnutí, silných (či slabých) osobností, veřejného mínění a „ducha doby“ vůbec.

Výkonná byrokracie

Značný prostor věnuje Ferguson Indii. Je to logické, Indie byla „perlou“ impéria. Po větší část doby britská říše s Indií stála i padala a lze na ní dobře demonstrovat proměny britského imperialismu, jeho přístupu k podmaněným národům – od soukromoprávních začátků monopolu Východoindické společnosti přes kořistnické avanturisty „diamantového“ Thomase Pitta či sira Clivea, zestátnění a evangelizační zápal v první půli 19. století (typicky guvernér Bentinck) až po vysoký étos, profesionalitu a neúplatnost Indické civilní služby. Ta ostatně představuje záhadu, již ani Ferguson nedokáže rozšifrovat: po celé 19. století: měla okolo 900 zaměstnanců, v roce 1939 pak připadalo 1384 úředníků na 400 milionů Indů (britská Indie zahrnovala i dnešní Pákistán, Bangladéš, Barmu, jižní Persii a Nepál). Bezpochyby šlo o nejvýkonnější byrokracii v dějinách.

Kompendium toho druhu, jaké předkládá Ferguson, nemůže být vyčerpávající. Přesto se zdá, že autor postihl všechny hlavní linie a nezřídka i příznačné marginálie (impérium jako zábava, imperiální reklama a vkus apod.). Stačí nahlédnout např. do podobně zaměřeného díla Denise Judda (Impérium, BB art 1999), abychom pochopili, jak vysoce kvalitní práci Ferguson odvedl.

Britské impérium nakonec autor shledává jako dobré a prospěšné, zvláště ve srovnání s možnými alternativami. A tvrdí, že dnes je vystřídalo impérium nové, neformální – impérium Spojených států. Impérium, které si svou roli a povinnost odmítá přiznat. Americká invaze do Iráku v roce 2003 přiměla Fergusona, aby tuto tezi rozpracoval. Výsledkem je kniha Colossus: vzestup a pád amerického impéria, kterou má český čtenář v překladu rovněž k dispozici. Fergusonova analýza a závěry z ní vyplývající ho ovšem ani trochu nepotěší.

Česká edice Fergusonova Britského impéria vyšla ve skvostném provedení. Překlad Rudolfa Chalupského je bezchybný, text doplňují desítky barevných reprodukcí na křídovém papíře. Proto radost kalí jen vysoká cena 995 Kč, byť z uvedených důvodů pochopitelná.

Autor působí jako interní doktorand v Ústavu českých dějin FF UK v Praze.