kam zmizel disent?

Řeknu cosi banálního, těch posledních dvacet let je stejně dlouhé období jako trvání první republiky; se vším jejím složitým, bujným politickým a kulturním děním. Už je to pryč. – Přibližně takto započal Petr A. Bílek setkání evropských kritiků a spisovatelů nazvané Pod vlivem literatury? Střední Evropa 1989/2009, pořádané v říjnu mj. naším listem, a bylo vidět, že jeho poznámka mnohými v hledišti přiotřásla. Už je to pryč! V debatě se pak vracel názor, že čas od roku 1989, (až) dvacet roků každého našeho/vašeho života, je pořád pojmenováván jako „doba po“ (post-). Jako bychom místo žití cosi dožívali; hojili či jitřili, (ne)vyrovnávali, vzpomínali, kolem sebe nehleděli. Toto číslo A2 vychází v době opulentních oslav, jež pochopitelně kritiku ze své podstaty nepřipouštějí, blahosklonně se počítá jen s karnevalově převráceným poštěkáváním těch „prohravších“. Na prázdné židle u slavnostního listopadového stolu s jitrničkou a sulcem, jak ho vidíme na obálce čísla, jsme si dovolili posadit autory s názory, s nimiž se v ostatních médiích, troufám si tvrdit, téměř nepotkáme. Kromě textů k tématu, které připravil Lukáš Rychetský s pomocí Jany Bohutínské a Filipa Popíšila, doporučuji text Matouše Jalušky o Knize stesku Bernardima Ribeira či rozhovor Daniely Iwashity s Karlem Vysloužilem.

Kloudné, soudné čtení!