Novou knihovnu potřebujeme co nejdříve

Co pro vás knihovna v životě znamená? Vzpomenete si, jak moc vám knihovna chyběla třeba ve vězení?

Ve vězení jsem se díky knihovně vzdělal v archeologii.

Jak se vám to podařilo?

V knihovně – v kisně, kterou nám dozorce přinesl na celu, jsem objevil – mezi sovětskými romány z 50. let – kompendium archeologie od profesora Neústupného. A to jsem si na cele pozdržel poněkud déle, a tak jsem získal čas a příležitost si knihu důkladně prostudovat – a hlavně prožít. Jak známo, když chodíte na fakultu, učíte se od zkoušky ke zkoušce a rázem vše zase zapomenete. Vazba byla z tohoto hlediska ideální prostředí pro studium.

Jak dlouho jste byl ve vazbě?

Asi půl roku. Pak jsem byl přesunut do dalšího vězení, ale tam už ta kniha nebyla. Za důležité považuji, že jsem hlavně nebyl při studiu ničím rušen.

Leda vlastní samotou…

Ta měla do sebe cosi pravěkého. Protože společnost, ve které jsem se nacházel, byla rovněž pravěká… Samé lidské typy, které rozvažují velice jednoduše a akčně. Samozřejmě, že jsem později, když jsem chtěl psát, musel studovat dál.

Co je podle vás základním rysem knihovny?

Kontinuita. Tu knihovna vyžaduje především. Někdo si může vytvořit osobní knihovnu, ale ta se po jeho smrti rozpadá – neodkáže-li ji někomu. Proto také od samého počátku nacházíme knihovny v určitých institucích s kontinuitou: například v klášterech, v palácích šlechty a potom později tu byl stát, který je budoval a provozoval. Z knihovny se tím stal samotný symbol oné stálosti, kontinuity, identity a reprezentace. Kláštera, nebo dnes třeba státu.

Lze v používání či podobách knihoven zaznamenat nějaký vývoj?

Počet čtenářů knihoven býval velice omezený. Ostatně se podívejte například na Strahov, na klášterní knihovnu. Zdejší spisy, šlo převážně o odborné a teologické spisy, nikoho nezajímaly, kromě pár učených mnichů. Dnes bývají knihovny umístěny v moderní architektuře, všechny knihy jsou přístupny v regále, u východu vám stroj-čtečka zaznamená výpůjčku, takže při procesu vypůjčování odpadají živí asistenti.

Jaké jsou podle vás dnes hlavní problémy českých knihoven?

Hlavním kritickým bodem Národní knihovny bude asi kvalita knižního fondu. Ale než dělat v knížkách čistky, bude určitě lacinější fond uchovávat a přistavět pro přírůstky další budovu. Představte si, jak složitou práci pro knihovníky a vědce by taková probírka představovala…

A pak také – funkcí knihoven je předávat staré věci: tedy i ty, které již nejsou bezprostředně užitečné. Internet vám jak známo zprostředkuje všechno a hned. Knihovna si, vyjde-li kniha, zakoupí jeden exemplář. Půl roku trvá, než ji zapíší, zkatalogizují, zařadí. A pak si ji do roka může vypůjčit maximálně dvanáct čtenářů. A teď to srovnejte s počtem čtenářů v Praze. Novou knihu máte šanci dostat až za několik let! Takže ironicky řečeno, knihovna funguje jen pro ty, kteří potřebu číst nové knihy zas až tak nepociťují. Máme ovšem i knihovny specializované, pro odborníky. Mimochodem nejúspěšnější českou knihou v německých knihovnách jsou stavební tabulky. V jednom knihovním regálu jsem tam napočítal patnáct exemplářů.

Takže knihy v knihovnách zůstanou? Neobáváte se, že se knihovna promění v obyčejnou mediatéku elektronických nosičů?

Tiskový magnát Maxwell, původem z Československa, se jednou jasně vyjádřil: dokud budou splachovací záchody, budou také noviny!

Ale realita elektronických dokumentů tu je.

Myslím, že se význam digitálního média přeceňuje – tedy ve vztahu k médiu tištěnému. Na internetu například těžko najdete učebnici. Protože kdo by se učil z nějakého kompendia na obrazovce? Myslím, že se lidé shodnou, že je lepší vlastnit knihu doma. Nebo si vezměme další příklad – žádný vědecký časopis nepřevádí na internet své poslední číslo. Tím by se připravil o svou existenci. Specializovaný badatel ví, že ne všechno najde na internetu, a kromě toho nemůže také čekat, až se všechno, co je na papíře, oskenuje.

Možná, že se tato situace někdy zlomí. Nicméně role knihovny se bude měnit velice postupně… Co se mění ovšem velice rychle, je trvalost informací. Pro oxfordské nakladatelství jsem právě dokončil úvodní studii k příručce o filosofii dějin. Životnost této knihy je maximálně deset až patnáct let…

Jak se díváte na budovu dnešní knihovny?

Právě architektura prozrazuje formální rys vývoje: symbol začal překrývat funkci. Knihovní budova musí odpovídat třeba na potřebu státní reprezentace a podobně. Ve výsledku pak těžko rozpoznáte knihovnu od parlamentu, koncertní síně či soudu nebo univerzity. Samozřejmě pokud nejsou umístěny v klasických budovách jako v Praze nebo v Paříži… Mimochodem je příznačné, že čím je honosnější budova, tím bývá horší organizace služeb. Knihovny jsou v současnosti stále více a více vytěžované a stávají se továrními zařízeními – které ovšem nabízejí služby. Ale pořád musí jít i o symbol: příkladem může být knihovna v Alexandrii, která je obrovská, přitom si knihy, které by se v ní měly půjčovat, vlastně teprve začne shánět. Nebo nová budova v Paříži, kterou nechal postavit Mitterand – i zde převážila symbolická hodnota. Vypadá jako čtyři otevřené knihy, ale její funkčnost musely zachránit dodatečně vložené žaluzie ze vzácného jihoamerického dřeva. Tato knihovna je symbolem nejenom monumentality, ale i rychlosti: její lidový název nápadně připomíná vlak TGV – très grande vitesse, knihovně se říká TGB – très grande bibliothèque… Kdežto v Londýně je British Library, stará monumentální budova se svou pověstnou kopulí, která se stala takřka nefunkční, právě kvůli své omezené velikosti. Angličané se rozhodli postavit další budovu, relativně skromnou, architektonicky nenáročnou, s převažujícími funkcemi: mohli ji postavit jinde, ale tím by omezili starou, klasickou knihovnu. A tak tu novou postavili nedaleko a obě stavby spojili tunelem…

V kontextu uvažování o tom, jak bude město vypadat v budoucnosti – bude se měnit lokalizace knihovny?

I tady v Praze zřejmě dojde k podobným změnám jako v cizině, ostatně pařížská knihovna nestojí v úplném centru, ale postavili k ní metro.

Co se ale pak stane s její reprezentační rolí?

Může se skutečně stát, že Národní knihovna postupně ztratí roli reprezentativní, identifikační a národní a její úkol garanta tohoto typu symboliky pomine. Pro knihovnu bude podle mne lepší, bude-li představovat průmyslovou budovu, která se bude pořád přistavovat.

A co se pak stane s pojmem „národní“?

Zdá se, že je Evropa stále více a více pod vlivem angloamerické kultury a anglického jazyka. Národní cítění se rozhodně promění. A nacionálně se budou pravděpodobně projevovat vrstvy, které anglicky neumí: kdo neskáče, není Čech! Podívejte se na mladé lidi do dvaceti, třiceti let. Vidím samé bodyguardy. Vyholené hlavy, břicha, svaly, trička – to už není žádný český Vašek.

Co tím chcete říct?

Že je nutno knihovnu postavit co nejdříve. Tedy dříve, než nastane problém, o kterém mluvíme! Ale vážně: srovnejte si cíle – český národ v 19. století a dnes. Nebo Matěj Brouček a husiti… Češi se na Národní divadlo složili! A zkuste udělat dneska na něco sbírku. Třeba na knihovnu.

Roste v dnešním světě volného času význam knihovny?

Roste počet vysokoškolských studentů – a pro ty knihovny vlastně jsou. Do naší Národní knihovny může jít hledat knížky každý, ale například ve Francii smíte knihovnu využít pouze tehdy, jste-li student či badatel. Na druhou stranu bych ale rád viděl toho, kdo není student nebo akademik, a přesto chodí do naší Národní knihovny. Obecně v menších knihovnách, kterých je nejvíc, vidíte babičky a malé děti. Co se týče Městské knihovny v Praze – ta se samozřejmě proměňuje a návštěvníci jsou převážně ti, kteří plánovitě čtou.

Čtou se dnes knihy více, nebo méně?

Řekl bych, že dnes čtou lidi do patnácti a od šedesáti. Ve věkových kategorií mezitím už asi nikdo. Namísto toho fungují hospody, kina, auta. A také – koho by dřív napadlo chodit do fitcentra? A pokud lidé něco čtou, pak asi nejvíc časopisy. Časopis vyhodil knihu ze sedla. Má totiž výhodu – je „zahoditelný“. Tuto výhodu kniha splňuje jen málokdy. Na západě jsou proto běžné paperbacky – ale kdo se může chlubit knihovnou z paperbacků? To myslím Češi neumějí.

A vy sám? Máte čas číst?

Teď jsem moc času kvůli korekturám neměl, ale přece jenom jsem přišel na knihu od Josepha Conrada Zlatý šíp.

S jakým tématem?

Jako všechny Conradovy knihy: moře a žena.