Duch doby upírem

Jednou z činností občanského sdružení Trans­teatral, které vzniklo z iniciativy studentů divadelní vědy FF UK, je knižní edice zaměřující se na dramatiku druhé poloviny 20. století. Mezi prvními texty, které jejich zásluhou vyšly (B. Strauss, C. Churchillová, F. Nieva, R. Goetz, P. Gems), se objevila též hra Reinera Wernera Fassbindera Krev na krku kočky.

Fassbinder (1946–1982) se zabýval zároveň filmem a divadlem: k práci na filmu přistupoval důsledně, jako by šlo o divadlo, a naopak. Tento způsob nabízí, kromě změny tradiční estetiky, možnost oživit syrovost a původnost obou „médií“ jejich popřením. Přejmenováním svého divadla Action-Theater na antiteater ukázal Fassbinder, že mu šlo o svébytnou divadelní reformu. Fassbinder byl solitér, a přestože se mimo jiné účastnil studentských bouří šedesátých let, nevěřil v utopický ideál komunity ani proměny společnosti divadlem (například parodoval slavnou inscenaci Living Theatre Paradise Now).

Jeho hrdinové jsou společenští outsideři, duchovní i fyzičtí mrzáci. Tematicky je jeho tvorba na první pohled tezovitá a společensky angažovaná, ale jen proto, aby demonstroval pokrytectví jakéhokoliv pozitivního rozřešení. Fassbinder nezaznamenává vývoj k lepšímu nebo k horšímu, jen konstatuje. Řešení neexistuje, protože všude vládnou předsudky a lhostejnost; rozřešení by tak bylo nepřirozeným a nevěrohodným excesem.

Hra Krev na krku kočky napsaná pro antiteater (premiéru měla v roce 1971 v Norimberku) je hříčkou o mezilidských vztazích a frázích, které vyplňují lidskou existenci. Děj je rozdělen do tří částí, v nichž se hlavní postava, zprvu mlčící Phobe – duch doby, z výpovědí panoptikálně vybraného okruhu lidí (žena padlého vojáka, řezník, milenec ad.) učí, co je a jaký je život. V druhé části se Phobe opakováním odposlouchaných replik zapojuje do dialogů všech postav. Opakování z kontextu vytržených vět zdůrazňuje frázi a její vyprázdněnou univerzálnost. Ve třetí části tyto věty Phobe sama užívá v dialogu. Jak stojí v prologu hry: „Přestože se naučila slova, nerozumí řeči lidí.“

V první části se lidé, vybraní zástupci svých řemesel nebo životních osudů, představují, oslovují hlavní hrdinku, dělají jí návrhy nebo ji poučují. Učí ji, co je správné, vysvětlují realitu světa a života. „Dívka: Přizpůsobit se, rozumíš, to nemusí vždycky znamenat začít si hnedka myslet úplně něco jiného, než co člověk dělá, ale spíš potlačit některé myšlenky.“ (s. 12)

Poté, co odpozoruje a vyslechne nekonečné variace na mezilidské vztahy, pokusí se pochycené znalosti aplikovat. Nedorozumění z jejího špatného používání frází vede ke stupňující se agresivitě okolí. Phobe, která se v závěru hry promění v upíra, svým obětem zbaveným schopnosti artikulovat cituje Kantovu úvahu o lidském rozumu.  

Fassbinder jako by postavy i atmosféru čerpal ze Schnitzlerových a Horváthových sociál­ně kritických her přelomu 19. a 20. století, v nichž je lhostejnost bohatých a krutost chudých znakem sociální rovnováhy. Fassbinder vytvořil jednoduchou burleskní hru, ve které je vyšinutost mechanismu řeči a asocia­tivních kauzalit univerzální logikou, což autor zdůrazňuje absurdní transformací Phobe, kterou z pasivní krásky, jež se snaží porozumět člověku a „naučit se demokracii“, jak uvádí v prologu, postupně přemění v upíra (původní podtitul hry byl Marilyn Monroe contre les vampires). Jedná se tedy o jakousi androgynní postavu; svůj původ čerpá z americké popkultury a komiksových hrdinek. Žena-vamp se slovy „Člověk nemůže mít nikdy trochu klidu“ vysává prvorepublikového vycpavače jitrnic, vypadá to jako postmoderní blábol, ale ve skutečnosti jde o jeho kritiku.

Fassbinder si libuje v pokleslých žánrech – melodramu a burlesce. Převrací jejich hodnoty a kánony, záměrně šokuje, aby ukázal unylou a lhostejnou veřejnost, která se baví neštěstím a bizarností jako něčím, co se jí netýká. Jeho dílo je především ironickým šklebem, provokací a výsměchem.   

Divadelně je Fassbinderova hříčka rozhodně přitažlivá, to je ale také paradoxně její problém. Obsah i struktura textu svádějí k inscenačním klišé, které mohou snadno zničit její smysl a rozhodně autorovu poetiku.

 Autor studuje FF UK.