Výraz „A teď…“ se běžně používá v rozhlasovém a televizním zpravodajství a naznačuje se jím, že to, co jsme právě slyšeli nebo viděli, nemá žádný význam pro to, co uslyšíme či uvidíme za okamžik, případně kdykoliv potom. Je to vlastně přiznání faktu, že svět, tak jak jej mapují elektronická média, nemá řád ani smysl a není třeba jej brát vážně.
Neil Postman: Ubavit se k smrti
Jednou z nejvýše ceněných hodnot naší společnosti je informace. Ve jménu práva na informaci pošlapáváme jiné „zastaralé“ hodnoty, jako jsou v širším kontextu demokracie nebo lidská práva. Nekontrolovatelný nástup věku informací změnil chápání světa jako nepřehledného místa, svět se změnil, zmenšil, chtělo by se říci, že se stal transparentním. Efekt informačního boomu paradoxně vedl k menší faktické informovanosti, záplava informací postupně ztratila hodnotový klíč, a tím i schopnost informovat. Média jako „přerozdělovatelé informací“ vytvořila svůj vlastní svět s čistě pragmatickými hodnotami. Jejich konzument se díky nim stal na informacích závislý, ale ztratil schopnost tuto změť dekódovat, informace se tak začaly pouze konzumovat.
Omámený konzument je nejen objektem, ale i obsahem zájmu médií. Obyčejný člověk se stal hlavním hrdinou informačního světa, tak jak nám ho nabízí naše televizní univerzum. Tento hrdina má jediný úkol: stát se zástupnou unifikovanou jednotkou, s níž se identifikujeme. Je tedy potřeba najít to, co je všem vlastní a čím se dá manipulovat. Jako ideální se ukázalo útočit na lidské emoce. Divák se stal hříčkou vlastních emocí režírovaných klipovým mixem informací. Jeho úloha se dá zjednodušeně shrnout do katarzního dialogu reportéra a dotazovaného „Bojíte se? Bojíme se!“. Mediální mechanismy jsou obdobné v celém vyspělém světě, české televize nejsou výjimkou.
Hlavní zpravodajské pořady jsou uváděny v průběhu jedné hodiny Prima 19.00 – 19.20, ČT 19.15 – 20.00, Nova 19.30 – 20.00), během této doby všechny stanice odvysílají přibližně stejné, ale rozdílně prezentované množství informací. Toto načasování je konzervativní, tvoří závěr pracovního dne, kdy si modelový divák zkonzumuje svoji každodenní koláž domácích a zahraničních událostí. Večerní TV zprávy jsou jediným zdrojem informací z „domova i zahraničí“, kultury a sportu pro drtivou většinu obyvatel. Jejich charakter je obdobný, dva moderátoři se ve stylizovaném studiu střídají v uvádění jednotlivých spotů. I TV Prima už s diváky „komunikuje“ ve dvou, v závěru nás pak s moderátorem sportovních zpráv společně pozvou k večerním pořadům. Na TV Nova tvoří tato dvojice až jakési duo bavičů, uvádějících – hrajících - jednotlivé spoty. Všechny zprávy mají společné úvodní civilní záběry připravujících se moderátorů, přiznání technických dispozic studia a klipový přehled zpráv s pozadím dynamické znělky. Koncepce a rytmus jednotlivých zpráv mají charakter odpovídající zaměření celé dramaturgie jednotlivých TV.
Zprávy jako anestetikum a inscenace
Prima se prezentuje jako rodinná TV, zaměřená na všechny generace. Programy a filmy na Primě nešokují, nekladou žádné intelektuální nároky. Její cílovou skupinou je nenáročný divák, vyžadující zábavu jako anestetikum. Takové jsou i její zprávy – krátké, zábavné, asi nejméně naturalistické v předvádění drastických záběrů. Hlavní důraz je kladen na méně podstatné lokální informace, kuriozity a zábavu. Nezbytnosti – politika i zprávy ze zahraničí – se odbývají rychle, často pomocí jakéhosi souhrnu. Ideální spot je lokální informací o problému, který se dá vyřešit, ale kvůli neschopnosti či „liknavosti“ se neřeší. Primě tedy spíše než o informace jde o uklidňující prezentaci světa, poskládanou v koláže kuriozit.
Zprávy na TV Nova jsou nejdynamičtější, nejkomunikativnější a nejnaturalističtější. Reportéři používají nátlaku na zúčastněné, dramatický přednes, opakování, rekonstrukce, vyvozování jasných závěrů, takto útočí na divákovy emoce a žádají jeho „zapojení“. Často využívají svérázné (manipulativní) podoby investigativní žurnalistiky. Asi nejvýrazněji své zprávy inscenují. Běžnou praxí je oslovení „normálních“ lidí, které nechávají vyjádřit své názory (pocity) ke konkrétní události. Moderátoři jednotlivé spoty uvádějí jejich hodnocením i patřičnou modulací hlasu. Stejně jako na TV Prima jsou nejdůležitější lokální informace (rozdíl je ve výběru, Nova preferuje vraždy a nehody, Prima spíše kuriozity). Obraz zahraničí a politiky je světem zmaru, masakrů, zkorumpovanosti a utrpení. Do protikladu je kladen průměrný člověk, který to vše dobře vidí a je znechucen. Tento průměrný člověk je centrem, na něj se zprávy obracejí, jemu se prezentuje tento svět a žádá jeho rozhořčení. Divák jako bod na peoplemetru je skutečným centrem „planety Nova“.
Mluvící hlavy
ČT 1 má jako veřejnoprávní médium za povinnost dělat své zpravodajství co nejvyváženěji a nejseriózněji. Pořadí zpráv kopíruje jejich důležitost. Informace z domova a zahraničí jsou nejdůležitější, lokální informace, věda, kultura a kuriozity druhotné. Dvojice moderátorů působí na rozdíl od „rozjuchané“ Novy spíše jako duo mluvících hlav. Určitá šedivost má být zárukou serióznosti, moderátoři ČT 1 se ale v současnosti začínají přizpůsobovat trendu a zcivilněli. ČT 1 je skutečně serióznější, manipulace s informacemi je v porovnání s Novou (která dokáže vyvolávat až nebezpečné emoce a nenávist) neškodná. Zprávy na ČT 1 lze považovat za nejlepší zdroj TV informací. Má své kvalitní zpravodaje v zahraničí, není tedy odkázána pouze na převzaté informace. Snaží se přistupovat k jednotlivým tématům komplexně. Zpravidla oslovuje odborníky, a ne jen mediální hvězdy, schopné vyjádřit se k jakémukoliv problému i bez jeho faktické znalosti (praxe běžná na Nově). Nepovažuje za prioritu být u každé nehody na dálnici. Snaží se co nejméně spekulovat a vytvářet vlastní závěry. S nástupem digitálního zpravodajského programu ČT 24 se ale pozvolna projevuje odklon ČT 1 od povinnosti nestranně informovat směrem k uvolněnějšímu formálnímu i obsahovému zaměření v intencích komerčních stanic.
Vzhledem k tomu, že zprávy na TV Nova jsou jedním z nejsledovanějších pořadů v českých TV vůbec, je dobré zamyslet se nad jejich vlivem. Zprávy na TV Nova sice přinášejí informace, ale jejich prezentace se stala důležitější než vlastní obsah. Efektem tohoto způsobu vyjádření je nevyhnutelně manipulace (ne nutně nebezpečná). Ideálem je bezobsažná transparentnost a výsledkem emocionální vybití a závěrečné vytěsnění všeho, co nám bylo předloženo jakoby k posouzení. Divák je spokojený, je vtažen do děje – TV s ním komunikuje pomocí anket, „vyjádření osobního názoru“ – má možnost ztotožnění a získává pocit potřebnosti, důležitosti vlastního názoru. Informace jsou prezentovány jako snadno dešifrovatelné kódy, odkazující na naše představy a předpoklady (islám – zahalené ženy – nesvoboda) a pudy – znechucení, strach, kýčovitost. Takové zprávy nás nevzdělávají a samozřejmě ani neinformují, mají opačný efekt – vytvářejí v nás předsudky a prezentují svět jako nezměnitelné, chorobné místo. Pro nemoc, kterou šíří, nabízí novácké zpravodajství sebe jako jediný možný lék. Klipovitost a zaměnitelnost jednotlivých zpráv způsobila, že nás už nic nešokuje – korupce, smrt, utrpení, zvířátka –, vše tvoří promyšlený kruh, který jde po našich představách a očekáváních. Hrůza je prezentována jako nepopiratelný fakt, se kterým se nedá nic dělat. TV vytvořila novou skupinu lidských typů se svými charakteristickými a nezměnitelnými vlastnostmi: muslim – terorista, politik – prospěchář… Na různé situace ve světě se pohlíží jako na nezměnitelné stereotypy: Palestina a Izrael – neřešitelný a nekonečný konflikt, chudoba Romů – jejich svobodná volba. Ve třiceti minutách zkonzumujeme obraz zmaru, neřešitelnosti a bezvýchodnosti, namísto katarze přicházejí zvířátka a divák se „naštěstí“ vrací k nulovému bodu – stavu bez TV zpráv.
Autor studuje divadelní vědu na FF UK.