Známá definice marketingu říká, že jde o společenský a řídící proces, kterým jednotlivci a skupiny získávají to, co potřebují a požadují, prostřednictvím tvorby, nabídky a směny hodnotových výrobků s ostatními. V politice je situace o něco komplikovanější, neboť jde o směnu volebního hlasu za sliby, nebo jak říkají cynikové: směňuje se moc na čtyři roky za sliby, které nemusí být nikdy splněny. Politici se snaží vytipovat si nejžádanější sliby a občané zkoumají důvěryhodnost politiků. Protože je tento proces velmi složitý, věří občané nejčastěji jen tomu, co bude rychle splněno či po čem hodně touží. Většina důležitých problémů vyžaduje dlouhodobá řešení a s těmi se nedá snadno politicky pracovat, jsou neprodejná. K pochopení vyžadují značnou kompetenci. Jejich vysvětlení se nevejde do žádného sloganu, tedy do žádného třicetivteřinového zpravodajského šotu ani na žádný billboard či citylight.
I tady se proto začala politika učit u podnikového marketingu třeba firmy IBM, která již od devadesátých let tvrdí, že neprodává výrobky, ale řešení. Podobně špičková politika přestala nabízet konkrétní výhody, ale začala nabízet různým sociálním skupinám výhodná řešení. Tam, kde funguje již delší dobu občanská společnost, kde podstatná část občanů cítí odpovědnost za celou společnost a celou civilizaci, má takto sofistikovaná politika někdy úspěch. Tam, kde je důvěra v politiku totalitními systémy silně poškozená a kde kvůli tomu funguje ještě tradiční kmenová společnost, v níž se každý stará převážně o sebe a svou rodinu, nabídka politických řešení moc nefunguje: počítá se jen to, co je doma nebo co tam brzy bude. A to je přesně problém i České republiky.
Ukázaly to i poslední obecní volby: Sdružení podnikatelů, které si založilo opoziční uskupení Mostečané Mostu, si „koupilo“ mosteckou radnici asi za 15 milionů korun. Jak? Sdružení voličům slíbilo za vítězství tři škody Fabie a v loterii bylo možné vyhrát sto jízdních kol a 35 počítačů. Podnikatel Jiří Zelenka zase slíbil svým zaměstnancům ve firmě Unimontex vyplatit tisícovce podřízených 10 000 korun, když jeho sdružení vyhraje. K volbám dorazili i Romové z Chánova. V minulých volbách jich bylo jen pět procent, tentokrát se jich k urnám dostavilo 36 procent a sdružení od nich dostalo 97 procent hlasů. Volby v Chánově byly doprovázeny veselicí s hudbou a soudky piva. Podnikatelé se ale od tohoto pohoštění distancovali.
Akce se vyplatila: od sedmi tisíc lidí dostalo sdružení podnikatelů 33 procent hlasů a získalo 28 mandátů v 45členném představenstvu. Budou rozhodovat o rozdělení asi 1,7 miliardy korun. Proti 15 milionům je to nic. Sekretář sdružení František Ryba kampaň komentoval pro Nedělní svět slovy: „Volby jsou obchod. My jsme akorát změnili marketingovou strategii.“
Jeho vyjádření je však nepřesné: volby jsou obchod s budoucností (sliby). Pokleslý marketing sdružení Mostečané Mostu ho však zaměnil na uplácení, a to je něco jiného. Skutečný marketing nabízí tvorbu nebo řešení. Slovo marketing bylo zneužito (vytunelováno) a slouží jen jako zástěrka pro uplácení. Média, kromě Nedělního světa, si tohoto zásadního posunu, který je možná důležitější i než celkový výsledek voleb, protože by se mohl stát nebezpečným precedentem (mafie by za úplatu a pomocí bílých koňů mohla obsadit celé radnice), ani moc nevšimla.