V amerických volbách se obnovovala třetina Senátu (33 senátorů) a celá Sněmovna reprezentantů, tj. 435 poslanců. Kromě senátorů a poslanců bylo voleno také 36 (z 50) guvernérů jednotlivých států, nemluvě o zákonodárných sborech států a funkcionářích – jako jsou třeba šerifové nebo státní návladní – na úrovni států a okresů. Na kampani i samotných volbách lze přitom demonstrovat řadu specifik Spojených států.
Demokratická senátorka Hillary Clintonová, která v Senátu zastupovala stát New York už v uplynulých čtyřech letech, smetla svého republikánského rivala s více než dvojnásobnou převahou hlasů. Jako nový guvernér byl namísto dosavadního republikána Patakiho zvolen rovněž demokrat, současný státní návladní města New Yorku Eliot Spitzer, proslulý radikálním postupem proti machinacím představitelů velkých korporací. Na jeho místo nastoupí rovněž nově zvolený demokrat Andrew Cuomo (mimochodem syn bývalého guvernéra státu). Město tak potvrdilo svou tradiční pověst bašty demokratů.
Toto nebe vysoké politiky se ovšem klene nad všedním dnem metropole, v jejíchž ulicích vše běží jako obvykle: rádio hlásí, že na parkovišti před restaurací Burger King v Bronxu 45letý vedoucí restaurace právě zastřelil šestnáctiletého zákazníka. A žádný z místních sdělovacích prostředků – ať už televize, rozhlasové stanice nebo noviny – neopomene přinést zprávu připomínající páté výročí letecké katastrofy ve čtvrti Queens, při němž zahynulo 260 lidí.
Agitace po americku
Na rozdíl od Prahy, kde jsem ještě dva týdny po volbách do městského zastupitelstva na mnoha místech viděl plakáty kandidátů (potrhané i nedotčené), v New Yorku žádné pozůstatky kampaně nenajdete. Volební agitace se tu totiž odbývá jinak – významnou úlohu sehrávají zejména televizní spoty a také reklamní telefonáty. Při kampani si protivníci neberou servítky – lhát o politickém rivalovi je věc zcela běžná. V kosmopolitním New Yorku se v kampani příliš nevyužívají tvrzení typu, že kandidát jiné politické strany podporuje možnost zákonného svazku homosexuálů. V jiných státech USA a mezi méně liberálními skupinami voličů však tento argument zapůsobí. I proto byla předvolební kampaň v osmi státech spojena s referendy o zákazu sňatku osob stejného pohlaví, přičemž v sedmi z nich byl tento zákaz schválen.
Ve státě Montana vám z předvolebního štábu zavolali domů a nahraný hlas se vás zeptal, zda si myslíte, že by soudci, kteří „prosazují homosexuální manželství a vytvářejí nová práva na potrat a sodomii“, měli být prověřováni. Ten, kdo odpověděl ano, se dověděl, že kandidát na senátora za Demokratickou stranu John Tester není pro zastánce stejného názoru tím pravým kandidátem. Ovšem zrovna tento telefonát se zřejmě moc neosvědčil – John Tester nakonec nad svým republikánským soupeřem vyhrál.
Republikáni v uplynulé kampani zkoušeli i jiné metody. Například ve státě Tennessee o demokratech tvrdili, že chtějí dát cizím teroristům „stejná zákonná práva a výhody, jako mají Američané“. V Marylandu v telefonických otázkách a odpovědích uváděli, že pouze republikánský kandidát do Senátu zabrání tomu, aby demokraté z přísahy vypustili slova „k tomu mi dopomáhej Bůh“.
Tento nový nápad pro vedení kampaně pocházel přitom původně ze státu Ohio, kde s ním přišla jedna nezisková organizace, financovaná bohatými příznivci republikánů. Odtud se kampaň rozšířila do dalších pěti států.
Zvláštnosti hlasování
Při samotných volbách se ve větší míře než kdykoliv předtím, jak také opakovaně konstatovala média, objevila i další americká „specifika“. Jde o nedostatky při hlasování, jaké zřejmě v žádné jiné takzvané vyspělé zemi nemají co do počtu ani charakteru obdoby.
K těm kuriózním patřil případ z města Gateway, jež čítá 122 obyvatel. Ve volbě starosty (byl zde postaven jen jeden kandidát) zde přitom bylo odevzdáno 199 hlasů. Podobně v Pea Ridge, kde soutěžili dva kandidáti, bylo sečteno 3997 hlasů, i když město má jen 3344 obyvatel.
V oblasti pennsylvánského Pittsburghu zase nemohli volební komisaři ověřit, zda hlasovací stroje neobsahovaly i hlasy „odevzdané“ již před zahájením oficiálního hlasování. Volební komise a experti oznámili, že na mnoha místech ve státech Indiana, Ohio, New Jersey, Colorado a Florida řádně nefungovaly elektronické hlasovací stroje. Problémy s elektronickými hlasovacími přístroji zvláště od společnosti Diebold byly přitom známé přinejmenším od prezidentských voleb v roce 2004 a televize HBO o nich dokonce odvysílala dokumentární film Hacking Democracy. Řada amerických politologů a historiků se shoduje v tom, že ve skutečnosti mohou být zfalšovány výsledky nejen na lokální, ale dokonce i na celostátní úrovni. Na rozbor argumentů tu není místo, stačí ovšem připomenout skandály ve volbách v roce 2000 a především pak při druhé volbě mladšího Bushe v roce 2004.
Pro letošek se stal hlavním sporným bodem zákon o registraci voličů. Jde o ustanovení zákona z roku 2002, jež vstoupilo v platnost letos před volbami. Zavazuje každý americký stát, aby odmítl nové potenciální voliče, jejichž totožnost nelze ověřit v databázi daného státu. Protože se každý rok registrují nebo přeregistrovávají asi 24,3 milionu voličů, mohou v jednotlivých státech státní tajemníci, dosud většinou republikáni, nastavit svými předpisy značné překážky pro registraci těch skupin voličů, které jsou tradičně nakloněny spíše demokratům.
Ovšem ti, kteří byli k volbám připuštěni, uvěřili, že mohou mnohé změnit. Obecná nespokojenost s dosavadní administrativou, představovanou především prezidentem Bushem, vedla k porážce jeho republikánské strany.
Jenže těch, kteří věří v sílu svého hlasu, ve skutečnosti v USA zase tolik není. To potvrzuje údaj v tisku, který však musíte obtížně hledat. Jen málokterý analytik nebo komentátor se totiž dotkl skutečnosti, že se amerických voleb 7. listopadu zúčastnilo pouhých 40,4 procenta voličů. K účasti je nepřiměly ani mohutné výdaje na předvolební kampaň. Nejvíce přitom na svou kampaň vydala právě senátorka New Yorku Hillary Clintonová (41 milionů dolarů), následovaná rovněž demokratem Bobem Caseyem z Pennsylvánie.
Po velké show teď přijdou všední dny. Průzkum, provedený na žádost jedné z největších odborových organizací pracovníků ve službách (SEIU), přitom ukázal, že voliče nyní bude především zajímat, jak budou zvolení zástupci řešit otázky zaměstnání a hospodářství; na druhém místě (27 procent) je situace v Iráku a na třetím problémy ve školství a zdravotnictví.
Autor je překladatel a publicista.