Hned po volbách se v Brně radovaly téměř všechny politické strany. Občanští demokraté slavili nejvyšší počet hlasů od roku 1989, sociální demokraté zase poprvé překročili magickou hranici dvaceti procent. Uskupení Brno2006 v čele se senátorem Jiřím Zlatuškou se poprvé dostalo do zastupitelstva města. A zelení si polepšili o tři křesla.
Smutnili jen komunisté a lidovci, kteří o křesla přišli. Před čtyřmi lety utvořili občanští demokraté s přehledem většinovou koalici s lidovci a během své vlády bez problému prosadili většinu toho, co chtěli. Jenže po posledních volbách bylo jasné, že ODS získala dohromady s KDU-ČSL v pětapadesátičlenném zastupitelstvu jen pětadvacet hlasů. A stejný počet dala dohromady dosud hlasitě kritizující opozice ČSSD, Strany zelených a nováčka Brno2006. Pět hlasů zbylo na komunisty, se kterými nikdo o podpoře vyjednávat nechtěl.
Následující zbrklé a neobratné vyjednávání pravděpodobně stálo ODS křeslo primátora i místa v městské radě. Vyjednávací tým ODS v čele s bývalým brněnským šéfem Miroslavem Hoškem nejprve den po volbách připustil, že by přenechal primátorský post druhým sociálním demokratům. Když zjistili, že jejich prohlášení vyvolalo na brněnské politické scéně zemětřesení, dementovali je. Pár dní nato oficiálně odstavili svého lídra kandidátky Karla Hledíka a slíbili křeslo primátora jedničce kandidátky KDU-ČSL Barboře Javorové. Nabídka měla zabránit tomu, aby lidovci nešli do koalice s ČSSD. A po prohře ve volbách KDU-ČSL nabídku s povděkem přijala.
Jenže hned nato podepsala po několika málo jednáních ČSSD dohodu o koaliční spolupráci se zelenými a zlatuškovci. Lidovci, zasnoubení s ODS, potvrdili, že stojí jen o koalici s ní. Zdálo se, že patovou situaci dvacet pět na dvacet pět vyřeší snad jen hlasy komunistů. Sociální demokraté se jí nebránili, hledali totiž podle svých slov podporu zastupitelů z celého politického spektra. Jenže v tu chvíli otočili lidovci. Přijali jsme nabídku trojkoalice a vytvoříme s nimi čtyřkoalici, zaznělo z úst dosavadních snoubenců ODS. Prý aby na město neměly vliv komunistické hlasy.
A občanským demokratům tak pohasla i poslední naděje na křesla v radě. Prohru neunesli. Padala obvinění a výčitky. Všechny skryté spory vyvrcholily na oblastním sjezdu brněnské ODS. Ukázalo se, že ve straně existuje několik frakcí, které proti sobě bojují, členové se navzájem udávají novinářům a jednají za zády spolustraníků.
Co zůstalo za ODS
Jak vypadaly roky vlády ODS? V předvolebních programech z roku 2002 představila ODS s lidovci smělé plány. Občanští i křesťanští demokraté chtěli rozšířit a opravit areály koupališť, upřednostnit městskou hromadnou dopravu a dokončit rekonstrukci Janáčkova divadla, Reduty i Loutkového divadla Radost. Z tohoto programu se podařilo mnohé. ODS také získala pro Brno pořadatelství řady mezinárodních akcí a jako svůj úspěch prezentuje i každoroční ohňostroje nebo mezinárodní sportovní utkání. Stavební lobby ODS zase pohnula kupředu s velkými dopravními stavbami, například mimoúrovňovou křižovatkou Hlinky.
V kolonce „nesplněno“ však zůstalo: průhledná administrativa bez byrokratických překážek, umístění sídel mezinárodních institucí a orgánů, Janáčkovo kulturní centrum, nový městský fotbalový a hokejový stadion. Kritika na ODS padala i za nesplnění jiného slibu – kvalitní rekonstrukce vily Tugendhat, která dál chátrá. A ODS samozřejmě přitížila kauza přesunu brněnského nádraží.
Shoda mimo nádraží
Hned na prvním zasedání si čtyřkoalice odhlasovala podle domluvy důvěru a obsadila post primátora lídrem ČSSD Romanem Onderkou. První náměstkyní se stala jednička lidovců Barbora Javorová a dvěma dalšími náměstky členové sociální demokracie. Uvolněným radním, jehož úkolem je především vyřešit modernizaci brněnského železničního uzlu, se stal bývalý ředitel Hnutí Duha Martin Ander.
Všechny čtyři na první pohled nesourodé strany mají ve volebním programu mnoho věcí společných. Brňany podle nich čekají startovní byty pro mladé rodiny, domovy pro důchodce a levná a komfortní městská doprava. Vznikne prý také síť cyklostezek i nový fotbalový stadion a multifunkční hala. Kromě toho chce čtyřkoalice udělat z Brna město kultury v čele s Janáčkovým kulturním centrem.
Brňané se také mohou těšit na zprůhlednění městské administrativy i zadávání veřejných zakázek a hlavně na potírání korupce a prošetření sporných kauz z minulosti.
Také v jednom z velkých projektů a zároveň problémů Brna se všichni shodnou. Chtějí vyčistit přítoky do Brněnské přehrady a také přehradu samotnou. Tento projekt se ale za čtyři roky zřejmě nestihne.
ČSSD, lidovci, zelení i tým senátora Zlatušky by rádi vyřešili i situaci s přestavbou železničního uzlu. Jenže v tomto bodě bude asi dohoda těžší. Sociální demokraté dlouho podporovali přesun nádraží. Stejně jako lidovci. Zelení zase postavili kampaň na tom, že chtějí nádraží v centru města. A Zlatuška chce jen „vyřešit Europoint“. Zelení po volbách připustili, že by se podřídili nezávislé analýze, která by řekla, co je pro město nejlepší. Jenže jedním dechem dodali, že nepřipustí, aby analýza vyzněla jinak než jako podpora nádraží v centru.
Stoupenci řešení prosazovaného ODS však tvrdí, že Evropská unie nepočká další dlouhé roky, až si noví brněnští politici udělají pořádek a analýzy. Peníze, které mohly plynout do Brna, prý poputují jinam a s nádražím v městě se dalších dvacet let nepohne, varují. Zadávání analýz však ODS bude muset s těžkým srdcem sledovat z opozičních lavic. Možná jí poskytnou potřebný prostor k zamyšlení nad chybami svého panování v Brně.
Autorka je redaktorka brněnského Deníku Rovnost.