Jméno Michel Gondry je symbolem nevázanosti, prýštící fantazie a zkroceného času ve službách oslnivých obrazů i zapeklitých vyprávění. Zásluhou dosavadní celovečerní tvorby tohoto francouzského filmaře se stává rovněž synonymem vášnivé romance na hranicích surreálna a bezbřehé citovosti. Gondryho poslední dramatické dílo volně spadá do obou kategorií.
Režisér narozený ve Versailles se ve světě proslavil promyšlenými a originálními videoklipy, které se zapsaly do historie stejně silně jako písně, jež ilustrovaly. Jejich prostřednictvím se dostal Michel Gondry do filmového průmyslu a po dlouhé řadě úspěšných reklam pro giganty z různých oborů dostal šanci natočit celovečerní film. Ač se snímek Slez ze stromu (Human Nature, 2001) nesetkal s nikterak závratným ohlasem, odstartoval spolupráci dvou hvězd současného filmu, pohybujících se na pomezí pojmů „art“ a „mainstream“. Scenárista Charlie Kaufman totiž sepsal podle společného námětu i další, tentokrát velmi úspěšný Gondryho opus Věčný svit neposkvrněné mysli (Eternal Sunshine of the Spotless Mind, 2004). Ozdoben Oscarem coby spoluautor scénáře, pustil se Gondry do díla zcela autorského. Tím je neobyčejně romantická, obrazotvorná a v neposlední řadě francouzská Nauka o snech.
Látka snů
Mladý Mexičan Stéphane, který trpí velice zvláštní poruchou spánku (kvůli níž se mu často nedaří rozeznat realitu od snění) a pohroužen do krajiny představ dělá až příliš skutečné vylomeniny, přijíždí na matčin popud do Paříže. Práce lepiče kalendářů, jíž je nucen vykonávat, nestojí za nic, stejně jako trio podařených kolegů, z nichž jeden je sexista, druhý zakomplexovaný zakrslík a třetí poněkud nevybitá asistentka. Zato sousedky v domě se zdají být jeho oku více než zajímavé. Obzvláště jedna z nich, Christine, si svými půvaby získá jeho sympatie takřka okamžitě. Ovšem režisér se nepouští do konvenční romance, a tak vstupuje Stéphanovi do cesty sousedka druhá, která se shodou okolností jmenuje Stéphanie. Několik nezávazných rozhovorů, společné vášně pro rukodělné práce a fantazírování je zvolna poutá dohromady. Stále však mezi nimi zůstává hráz polopravd, domněnek a Stéphanových snů, jež mu znesnadňují nahlédnout realitu správně a rozvinout vztah k libosti obou zúčastněných.
Autor přechází z říše podvědomí do světa reality zcela fluidně: sny míchá dle receptu z televizní show, o které Stéphane často sní. Využívá k tomu hodně barev, představ i problémů všedního dne, jež doplňují jednotlivá ohlédnutí do minulosti či vize o budoucnosti. Z těchto ingrediencí se přede látka snů, ze kterých je možno vládnout skutečnosti a řídit pohyb věcí. Ve snech může být voda z celofánu jako v ruských animovaných filmech, pletení koně zde cválají a mraky jsou z vaty.
Hry s nůžkami, papírem a časem
Určujícím dojmem z filmu Nauka o snech je hravost. Gondry natočil snímek stejně citlivý a zranitelný, jako je jeho hlavní hrdina, mimochodem vynálezce časostroje, který vás dokáže vrátit o vteřinu zpět či o stejný čas posunout vpřed. Nedílnou součást Stéphanovy postavy představuje někdy až dětinská přecitlivělost, strach ze světa, únik k iluzím, ale zároveň nezměrná touha po tvorbě a také partnerovi do sdílené samoty. A tak se Gondryho dílo nepodobá přímo romantické komedii, jak ji tisíckrát ohranou známe, ale mnohem spíše snění o romanci. Ač nevládne tak striktní a až děsivě přesnou logikou, jakou se vyznačují typické Kaufmanovy scénáře, nebojí se absurdního zvratu ani nelineární stavby a všechny zobrazené symboly používá jako nezbytné díly výsledné skládanky.
Pro mnoho diváků může být Nauka o snech snad až příliš sladkou či mírně infantilní podívanou a budou postrádat děsivý dotek reálného zážitku, což je prvek, který Věčný svit neposkvrněné mysli obsahoval. Přesto není tento film limonádou bez hořkosti, bílou plochou beze skvrny. Stéphanův úděl je do značné míry tragédií; hrdina je vykreslen nejen jako bláznivý snivec, ale i jako člověk z masa a kostí. Gael García Bernal, jemuž byla hlavní role svěřena, si dokáže s jemnou kresbou Stéphanova charakteru poradit jak v polohách šílenství a karikatury, tak v místech autentických a přirozených. Nauka o snech je po hudebně dokumentární Block Party (viz A2 č. 39/2006) zřetelným návratem jejího tvůrce ke specifické poetice, která v sobě mísí možnosti hraného a animovaného filmu i otevřenost k technologiím a přeludné obrazivosti, z níž není snadné procitnout.
Autor je editor časopisu Houser.
Nauka o snech (La Science des ręves). Francie/Itálie 2006, 105 minut. Režie a scénář Michel Gondry, kamera Jean-Louis Bompoint. Hrají Gael García Bernal, Charlotte Gainsbourgová ad.