Odpor proti americkým základnám spojuje polovinu české veřejnosti. Zdánlivě společný názor v této věci mají též čeští neonacisté i jejich aktivní odpůrci, rekrutující se převážně z anarchistické a autonomní scény. Zdání ale klame, což se jasně ukázalo v sobotu 24. února v malém středočeském městě.
Proti základně lze argumentovat z různých hledisek. Až příliš často se řečníci ohánějí „státní suverenitou“, „národními zájmy“, tím, že „cizí nechceme“ a „svoje nedáme“. Taková argumentace pak může (i když nemusí) přitáhnout radikální izolacionisty nebo dokonce xenofoby, kteří se na ní mohou chtít přiživit. Důkazem je demonstrace neonacistů z Autonomních nacionalistů Kladno a ultranacionalistů z Dělnické strany v Berouně.
Legální a nelegální
Z druhé strany může existovat odpor proti základně motivovaný nikoli odkazem k dílčímu prostoru („klidně, ale ne na našem dvorku“), nýbrž k celosvětové bezpečnosti. Nikoli oddaností k národnímu státu a snahou jej izolovat, nýbrž myšlením v souvislostech celosvětového antimilitaristického úsilí. Takový postoj však musí odmítnout nejen základnu, ale i její xenofobií zdůvodněné odmítnutí. Úsilí o izolaci a strach z cizího jsou totiž spojeny se snahou hospodařit „na svém po svém“ – potlačovat svobody a práva, omezovat nebo rovnou likvidovat menšiny. Odpůrci základny motivovaní jinak než izolacionismem se proto v Berouně xenofobním odpůrcům postavili. Protiakce byla organizovaná narychlo, neboť neonacisté a ultranacionalisté dali o své akci vědět jen s týdenním předstihem. I tak aktivisté a aktivistky antifašistického hnutí stačili vytvořit plakáty a mobilizační videoklip šířený po internetu. Výsledek nebyl zlý – zhruba sto až sto padesát účastníků patrně o něco málo převýšilo počet ultrapravičáků.
Ti měli na úřadech nahlášený pochod od nádraží k náměstí; antifašistická „nelegální“ demonstrace se sešla v cíli jejich pochodu a pak vyrazila ultrapravičákům v ústrety ve snaze jejich pochod zablokovat. To se podařilo kousek za lávkou přes řeku Litavku, kde byli neonacisté a policejní kordon, jenž je chránil, „uvítáni“ davem antifašistů, pískotem, skandováním hesel a shnilou zeleninou. Asi po deseti minutách čekání na všech třech stranách přešla policie od slov o rozpouštění nepovoleného shluku antifašistů k činům. Použila obušky, štíty a zásahové dělbuchy a antifašisty vytlačila o kus dál. Tam se znovu srotili a celou akci bylo nutno opakovat – předtím si ještě policisté vyslechli improvizovaný projev o tom, že brání fašisty. Na policisty a jejich ultrapravé svěřence začaly dopadat i jiné věci než shnilá zelenina. Průchod ultrapravicového šiku půlkilometrovou trasou mezi lávkou a náměstím trval podle různých odhadů tři čtvrtě hodiny až hodinu.
Střepinový soud pod Zábojem
Antifašisté se stáhli na náměstí, kde pronesli projev k místním, jichž se přišlo podívat hojné množství. Brzy ale policejní těžkooděnci napadli antifašisty i zde, a náměstí vyklidili pro srocení krajní pravice. Rozprášení demonstranti se shlukli na dolní části náměstí, jen několik se jich individuálně vydalo do centra dění. Jeden přišel s megafonem a byl zadržen za skandování antifašistických hesel. Přidal se tak k dalším pěti antifašistům (a třem ultrapravičákům), které toho dne policie zatkla. Dva z nich byli obviněni z napadení veřejného činitele – šestnáctiletý účastník a sedmadvacetiletý stoupenec hnutí hippies a nenásilí, který celou dobu nesl v obou rukou prapor (obviněn byl z házení předmětů; dodatečně bylo obvinění změněno: do některého z policistů prý strčil tyčí).
Na vyklizeném náměstí mohly v klidu zaznít projevy. Ten od „autonomních nacionalistů“ začal slovy „příznačně stojíme pod sochou dávnověkého hrdiny Záboje“, tedy příznačným přihlášením se k padělaným Rukopisům. Ve svérázném výkladu dějin pokračoval (citujeme podle verze projevu uveřejněné na stránkách Autonomních nacionalistů, i s chybou v příčestí minulém): „Všechny velké ideály o novém lepším a spravedlivějším světě vykrváceli v americké občanské válce! Od té doby je alfou i omegou v USA zlaté tele, které stále víc obrací svou pozornost ke svému domovu na blízkém východě!“ A odkazem k minulosti projev i končil – to když jako řešení problémů s levicí navrhli autonomní nacionalisté „střepinový soud, ve kterém každý z nás rozhodne, kdo půjde z kola ven“.
Na náměstí se demonstrace rozešla. Došlo ještě k jednomu střetu mezi demonstranty z obou táborů v přilehlých bočních uličkách. Antifašisté odjeli domů, neonacisté do Českých Budějovic poslouchat rasistické kapely, novináři psát zprávy o válce dvou extremistů a o zmatenosti anarchistů, kteří jsou proti radaru a zároveň demonstrují proti neonacistům.
Co můžeme očekávat příště? Neonacisté demonstrovat nepřestanou, neustane patrně ani policejní ochrana. Ostatně, požadovat jejich zákaz a postihování ze strany represivních složek může být nebezpečné z hlediska lidských práv a občanských svobod – kdoví, kde by se takový represivní trend zastavil. Stávající situace, kdy policie utrácí miliony na „protiextremistická oddělení“ a zároveň se tváří, že nemůže zakázat demonstraci, protože neví, že je fašistická (tedy porušuje zákony), je pořád lepší, než kdyby policie rozhodovala o tom, co si máme myslet. Nezbývá nic jiného než odpor lidí zdola. Jen doufejme, že jich bude přibývat.
Autor je redaktor časopisů A-kontra a Nový prostor.