Letošní vlakový projekt pražské Leica Gallery je odlišný od těch minulých. Zaměřil se na snímky, které jsou především prostředníkem jiného média – filmu. Vícemediální je také instalace celé výstavy.
Když Leica Gallery Prague byla kvůli rekonstrukci nucena bez náhrady v roce 2004 opustit Nejvyšší purkrabství Pražského hradu, řešila svoji další existenci. Redukovala ji na pořádání příležitostných výstav v různých prostorách a na internetové stránky. Tím nejpříhodnějším prostorem se předloni ukázaly být tři zrekonstruované železniční osobní vagony, které po vybraných českých nádražích putovaly s výstavou Workers brazilského dokumentaristy Sebastiăa Salgada. Vloni si vlakovou jízdu galerie zopakovala se souborem Persona Čechoameričana Antonína Kratochvíla. Letos trojice fotovagonů popojíždí po republice potřetí.
Tři vagony, dva filmy
Tentokrát je leccos jinak. Poprvé se představuje autorská dvojice, poprvé jsou vedle černobílých dokumentů instalovány i barevné záběry, jež sotva lze označit za dokument, a poprvé na té „vlakové“ výstavě zní hudba – ta je zamýšlena jako integrální součást prezentace. Vystavené snímky totiž s hudbou souvisejí: hudba tvoří neodmyslitelnou součást obou filmů, jejichž prostředí i proces natáčení fotografie představují. Jde o filmy německého režiséra Wima Wenderse (1945) The Million Dollar Hotel (2000) a Buena Vista Social Club (1999), přičemž druhý z nich je přímo hudebním dokumentem. Takže ve vagonu, v němž se nacházejí fotografie vztahující se k dokumentu o kubánských hudebnících, zní soundtrack z Buena Vista Social Club, v dalším vagonu písně z hraného příběhu The Million Dollar Hotel. A co vagon třetí, resp. pokud jde o pořadí, první, vstupní? V něm kromě pokladny návštěvník nalezne regály s nabídkou fotografických publikací včetně knížek Wima Wenderse a jeho manželky Donaty, reklamní zákoutí jednoho ze sponzorů, televizi s běžícími upoutávkami na dotyčné Wendersovy filmy a také již několik výstavních předběžců, fotografií, které se tu však instalačně ztrácejí – to, že tvoří integrální součást vystavené kolekce, plně pochopíme až po návštěvě následujících vagonů. Citelně schází informační panel se slovníkovými hesly o Wimu a Donatě Wendersových a také třeba jen stručné slovo o jejich fotografické tvorbě. Takto není okamžitě zřejmé, že barevné záběry exponoval Wenders a černobílé Wendersová. Při návštěvě výstavy jsem byl ostatně svědkem toho, jak návštěvnice marně požadovala po prodejci vstupenek alespoň základní informace o Wendersovi, když je prý tak slavný… Požadavek na biografické informace je o to případnější, že ve vagonech se našlo místo pro panely s anglickými verzemi i českými překlady textů některých písní, které ve filmech zaznívají.
Výstava „hezky doprovodná“
Pokud bychom poměřovali dosavadní vlakové podniky Leica Gallery Prague z ryze fotografického hlediska, je ten letošní nejméně výrazný, poněvadž o fotografii tu nejde především, nýbrž „také“. To samozřejmě přeháním, ale jen trochu. Fotografie Wima Wenderse a jeho o dvacet let mladší manželky Donaty jsou v tomto případě „podmínečné“, neboť jsou bezprostředně vázány na jmenované filmy, jsou jejich doprovodným programem a druhotným produktem, a nic na tom nemění ani skutečnost, že fotografie Donaty W. jsou velmi dobré, ba že jsou vynikající službou manželovým filmovým dílům, kdežto Wendersovy záběry – ať primárně „filmové“ anebo vzniklé jako víceméně volná tvorba – se dají považovat za samostatné fotografické dílo pouze v případě velmi cíleného a přísného výběru. Materiál k takové selekci a posléze ke zcela „samonosné“ výstavní prezentaci Wenderse-fotografa by se našel v některých režisérových knižních publikacích (například Once) a byly by to v drtivé většině záběry jiného druhu, než jsou ty, které nyní najdeme v putujících vagonech. Neboť Wendersovy fotografie ve vlakové kolekci jsou na úrovni více či méně efektních fotosek z filmu (The Million Dollar Hotel) nebo převážně působí jako výseky z filmového pásu, který je primárně určen k promítání (to pro změnu u Buena Vista Social Club). Není to u nás první ukázka z Wendersova fotografování: počátkem roku 2002 bylo v pražském kině Aero vystaveno třiaadvacet autorových barevných panoramatických krajinářských fotografií – a i tam byl výsledek „hezky doprovodný“.
Výsledný dojem z procházky vagonovou instalací by se dal charakterizovat jako vcelku příjemný „propad“ do filmového světa, jako ucházející připomenutí dvou kinematografických děl. Výstava nám dává z trochu jiného úhlu pohledu poznat kultivovanou vizualitu Wendersových filmů. Nic více, nic méně.
Autor je redaktor MF Dnes.
Wim a Donata Wenders: The Million Dollar Hotel a Buena Vista Social Club. Kurátorka Jana Bömerová. Pořádá Leica Gallery Prague – Fotogalerie ve vlaku.
Místa pobytu vlakové galerie: 5.–22. 4. Praha, Hlavní nádraží; 24. 4. – 1. 5. Hradec Králové; 3.–6. 5. Pardubice; 8.–13. 5. Olomouc; 15.–20. 5. Ostrava; 24. 5. – 3. 6. Brno; 5.–10. 6. Jihlava; 12.–17. 6. České Budějovice; 19.–24. 6. Jindřichův Hradec; 27. 6. – 8. 7. Karlovy Vary; 10.–15. 7. Plzeň; 20.–29. 7. Uherské Hradiště; 1.–5. 8. Mladá Boleslav; 7.–12. 8. Děčín; 14.––19. 8. Lovosice; 21.–26. 8. Ústí nad Labem. Výstava je otevřena na příslušných nádražích denně od 10.00 do 22.00 hod.