Amelie von Wulffen (1966) vystudovala mnichovskou Akademii der Bildenden Künste (1987–1994). Jejím současným působištěm je Berlín. Patří k předním autorům takzvané New German Painting, dobývající především umělecký trh USA. Jejím posledním výrazným vystoupením je účast na kolektivních projektech Fantastic Politics v Museet for samtidskunst v Oslu (2006) nebo Grand Promenade v aténském Národním muzeu současného umění – EMST (2006). Obrazy Amelie von Wulffen demytizují pohled na skutečnost a její reálie. Jsou přesné v tom, že vtahují divákův zrak do meziprostoru daného částečně fotografickou reprodukcí, částečně malbou. Vytvářejí jakýsi symbolický „nouzový únik“ ze sdíleného životního prostoru, který je patrně vyvoláván tlakem životní praxe. Paralelu lze vysledovat v současné německé próze. Autorka vyznává princip koláže. Východiskem k malířskému zpřesnění nebo naopak k rozvolnění do vizuálních abstraktních poloh jsou montované, různě skládané snímky, často kombinující architektonický exteriér s interiérem. Převažuje spontaneita, skicovitost a otevřenost formy. Transparentní barevnost akrylátových barev připomíná bezprostřednost akvarelu. Z fotografického základu se stává fiktivní svět. Prostřednictvím malířských zásahů je na ploše dosahováno vztahové ambivalence. Ta se odehrává zpravidla v napětí a prostorovém rozporu mezi vlastním subjektem autorky a oblastí chaotické iracionální obrazotvornosti. Nová obrazová realita vtahuje diváka dovnitř obrazu a zároveň expanduje mimo vlastní rámec. Umělkyně vnímá stěnu, zeď, podlahu, strop nikoliv pouze jako orámovanou plochu k malířskému pojednání, nýbrž každá jmenovaná plocha je součástí celkové prostorové interpretace. Fotografická „objektivní“ iluze mizí a nastupuje autorčina „sebeinscenace“, kterou lze odhalit za obrazovou kombinací odžitých reálií a prvků vlastní paměti. Obraz se stává generační paměťovou databankou a dokládá to, čemu Němci říkají Zeitgeist (duch doby).
Příbuzné články
Bloody Story
Sochařka Markéta Korečková (1975), absolventka pražské AVU (1992–99, profesoři Karel Nepraš, Jindřich Zeithamml, Milan Knížák), transgeneračně rozšiřuje částí svého díla specifickou poetiku neprašovského humoru, který u ní získává svébytný, žensky odstíněný rozměr. Ironie, tvrdost, kontrast, …
Veronika Holcová
Veronika Holcová (1973) staví své obrazy na formálních asociacích. Jsou to řetězce napříč vyvolanou emocí, větvící se různými směry do ramen podobně jako svícen, pomalý růst stromu nebo rychlý pád zničujícího blesku. Vznikají citlivé nervové sítě, které zachytávají různě velké fragmenty „obrazů“ …
Jaroslav Valečka
Jaroslava Valečku (1972), absolventa pražské Akademie výtvarných umění (prof. Jiří Sopko, prof. Jan Hendrych), lze zařadit mezi současné autory, kteří jsou svou tvorbou přirozeným způsobem napojeni na tradiční výrazové proudy, projevující se napříč dějinami malířství. Hlavní pilíře Valečkovy …