Bezvýchodná dolina

Do horského městečka Bogdanská Dolina, kde z neznámých příčin určuje běh věcí podivný místní vikariát, se vrací syn někdejší místního převaděče lidí, aby získal otcovy ostatky a odvezl je pryč. V dolinské léčebně strádá několik lidí, uvězněných zde podle libosti úřadů, nikoli podle toho, zda jsou skutečně nemocní. Synopse děje není v Bodorově případě jednoduchá, protože text je eliptický a složitě časově strukturovaný. Některé zásadní události vypravěč vynechává, a to včetně průběhu klíčové (a titulní) návštěvy arcibiskupa Butina.

Mechanismy devastace

Tísnivý pocit doléhá na všechno místní dění, tím spíš, že mechanismy určující místní společenské fungování nejsou čtenáři vysvětleny, ale jasně vysvítá, že se jim zdejší lidé podrobují už dlouho. Principy společenské organizace a odůvodnění smyslu dění jsou vytlačeny mimo rámec samotného slovesného ztvárnění a v mnoha případech tento narativní postup ponouká k zamyšlení nad tím, zda nějaké legitimní zdůvodnění vůbec existuje, nebo zda vládne svévole moci či rigidní status quo, o kterém už nikdo nepřemýšlí. Dlouhodobým výsledkem tohoto přístupu je devastace. Bodorova poetika odříznutého místa, prodchnutého úpadkem, beznadějí a (i stitucionalizovaným) zločinem, může čtenáře upomenout na další maďarské autory, zejména Sándora Tara (česky vyšla novela Šedý holub) či Lászla Krasznahorkaiho (Satanské tango), jehož texty mj. přetavil v radikální filmové obrazy Béla Tarr. Atmosféru městečka Bogdanská Dolina například spoluutváří neodbytný zápach obrovského smetiště, které dokáže skrýt i uprchlíky z léčebny pro nemocné tuberkulózou. Smrad uspává všechny nové návštěvníky oblasti a přitahuje hejna racků; „odpadky vyzařují vlastní světlo, proto se úplně nesetmí ani v noci...“.

Bogdanská Dolina funguje podle vlastní literární logiky. Podobně jako se nedozvíme, proč je jedna z postav (pravděpodobně dobrovolně) ve vězení, neobjasní nám vypravěč fatální vázanost místních obyvatel na půdu, význam církevního představeného archimandrity a dalších postav. Racky hluboko v horách bychom možná mohli považovat pouze za zvláštnost, ale jasný signál literárnosti dává Bodor čtenářům třeba v přítomnosti jednorožců, existenci jakéhosi kolejního automobilu a řeky, která při změnách svého řečiště podemílá místní domy a vytváří síť chodeb.

Středoevropská zkušenost

Návštěvu arcibiskupa lze vnímat jako specifické ztvárnění středoevropského prostoru, poznamenaného totalitou a složitými historickými osudy. Bodor, původem ze sedmihradské Kluže v dnešním Rumunsku, na tuto zkušenost navazuje. Řada motivů, například úloha vojska (myslivců), uzavřených hranic a ilegálních přechodů nebo moc místních autorit ve vztahu k majetku a životům zdejších lidí, tomu odpovídá. Autor se však vyhýbá lokalizaci děje a výhradní historicko-politické konkretizaci. (Tímto způsobem ale vykládá román překladatelka Anna Valentová, na záložce knihy je také román interpretujícím způsobem lokalizován do Karpat.) Román o nesvobodě je těžké číst ve středoevropském kontextu jinak než jako text plný historických aluzí, ale Bodorova kniha je cenná především díky obraznosti, rybímu oku, kterým pohlížíme na svět plný tragických důsledků a skrytých (nebo skrývaných) příčin. Román zůstává otevřenou úvahou o akceptování mechanismů útlaku, samozřejmosti bezpráví, skeptickým náhledem na možnosti člověka, zvláště když vinny jsou i některé z obětí a nikdo nezůstává nedotčený. Každý podléhá, ani odbojně vystupující poustevníci z nedaleké vsi Bogdanská Březina nejsou vítězi.

Schopnost stvořit si vlastní svět je pro část maďarských spisovatelů včetně Bodora (a také tamějších filmařů) klíčem k úspěchu doma i v zahraničí – tradičně například na německém knižním trhu. Příznačné pro historickou zkušenost střední Evropy a současnou posttotalitní situaci je to, že nevytvářejí svět útěšlivých nadějí, ale zaběhaných zákonitostí, které se nejeví jako přirozené a logické, ale vytvářejí násilné a bezvýchodné situace.

Autor je literární a filmový publicista.