Google triumfuje

Kniha Google Story Davida A. Vise, reportéra listu Washington Post, přibližuje historii nejpoužívanějšího internetového vyhledávače od dob jeho vzniku do konce roku 2005. Autor knihy spolu s kolegou Markem Malseedem byli příběhem Googlu natolik fascinováni, že neváhali projít tisíce archivovaných internetových stránek a emailů, natočit stovky rozhovorů s představiteli společnosti i lidmi z jejího okolí. Z pořízeného materiálu vystavěli dynamické vyprávění o dvou hoších z univerzity ve Stanfordu, z nichž touha posunout hranice nemožného, vrozená skromnost a oddanost věci učinila jakoby mimochodem miliardáře. Text je ódou na přátelství Laryho a Brina, která od prvních kapitol nenechá českého čtenáře na pochybách, že kdyby se tito chlapci s Mirkem Dušínem neminuli oborem a dobou, bylo by Rychlých šípů sedm.

Kvalitní český překlad s odbytou korekturou přináší českou verzi knihy s jedenapůlročním zpožděním, což je na tak rychle se vyvíjející společnost poněkud pozdě. O vstupu Google na český trh s reklamou se tak dozvídáme jen z krátké předmluvy provozní ředitelky české pobočky Google.

Propagaci nepotřebujeme

Za úctyhodným úspěchem internetového vyhledávače, který však už dnes zdaleka není pouhým vyhledávačem, stojí propracovaná technologie, již Lary Page a Sergey Brin vytvořili z kombinace principu citačního indexu a hromad pospojovaného levného hardware. O detailech technologie se v knize mnoho nepíše, odborníci se proto musí spokojit s „historkami z natáčení“ a s obecným ujištěním, že i s takovým výchozím kapitálem lze projekt dotáhnout do úspěšného konce. Na své si však v textu přijdou investoři, teambuildeři a marketingoví specialisté. Zakladatelé Googlu, vědomi si svého výsadního postavení, přetavili mnoho zavedených praktik v těchto branžích a svou vlastní cestu postavili na zcela originálních základech. Kniha dobře a obšírně odpovídá na základní otázky typu jak lze vydělat miliardy dolarů na prakticky prázdné internetové stránce, jejímž cílem je návštěvníky co nejrychleji dostat tam, kam opravdu chtějí, jak na dobré jídlo přilákat ty nejlepší mozky světa a vytřít zrak finančníkům z Wall Streetu. Popularitu přitom stránka získala i bez reklamy.

Kdo nás googluje

„Neumím si to vysvětlit – ale mám takový pocit, že mne někdo googluje.“ To je průvodní text ke kreslenému vtipu z New Yorkeru přetištěnému v kapitole, která se jako jedna z mála v publikaci dotýká kontroverzí spojených s obrovským skladištěm dat, se kterými Google operuje. První vlna veřejné nevole proti nově narostlé moci vyhledávače se zvedla v okamžiku, kdy Google uvedl na trh svou freemailovou službu Gmail. „Pečlivě vypiplaná image Googlu coby bojovníka za svobodu se zhroutila, protože najednou vypadal jako Velký bratr, který milionům uživatelů nahlíží přes rameno, zatímco píší emaily.“ Uživatelům sledujícím na obrazovce svou osobní poštu proloženou reklamními odkazy cíleně vybranými podle obsahu právě čtené zprávy poprvé došlo, že Google bude vbrzku disponovat obrovskou databází citlivých údajů, kterou navíc díky své výpočetní síle a pokročilé technologii dokáže efektivně a rychle sémanticky zpracovávat. Zájem tajných služeb, vlád zemí, kde Google působí, zhrzených zaměstnanců či hackerů o citlivá data přichází vzápětí. Zjevná nechuť autorů věnovat těmto tématům v knize větší prostor, je věrným odrazem přístupu obou nekriticky obdivovaných zakladatelů: „Larry se Sergeyem očekávali, že čím více lidí si Gmail vyzkouší, tím víc lidí si získá na svou stranu a otázky týkající se soukromí odezní do ztracena... ti dva vůbec nepředpokládali, že zavedení nové služby vyvolá tak nepřátelské reakce.“ Poté, co vynálezci Googlu získali šalamounské vyjádření Brada Templetona z Electronic Frontier Foundation o tom, že Gmail není „ani dobrý, ani špatný“, pustili otázky soukromí z hlavy stejně jako velká většina uživatelů.

Nebuďte zlí

Zájemce o etické otázky spojené s rozvojem internetu zaujme svým názvem kapitola Čínský syndrom. Motto firmy Google Don’t be evil (Nebuďte zlí) prošlo zkouškou ohněm, když se firma v této zemi rozhodla podvolit požadavkům místní vlády a výsledky hledání dle jejích instrukcí cenzurovat. Kapitola pojednávající převážně o lovu čínských mozků však vzhledem k mírné neaktuálnosti obsahu tuto temnou část hvězdné Google story nezmiňuje, i když by to bylo potřebné téma. Technooptimismus vedení firmy a spíše mezi řádky zakotvené poselství, že vedení Google na nějakou ochranu soukromí nezbývá mnoho času, může citlivějším povahám způsobit jistou nevolnost. Dostaví se zvlášť při četbě jedné z posledních kapitol knihy, která popisuje smělé plány obou mladíků na zpracování genetických informací. „Lidé se budou moci napojit na stránku Google a využít kapacitu určenou pro hledání k tomu, aby dokázali pochopit, co se s nimi děje, změny, jenž v nich probíhají... Co znamená, když mám tuhle genetickou odchylku?“ Genetický výzkum může z kapacity strojů Google profitovat, stejně tak ale může Google profitovat například ze smluv s pojišťovnami, které zakoupí dotazy týkající se genetických profilů konkrétních uživatelů. Finanční síla Google stojí nyní na jediném nápadu, a je možné, že bude v budoucnu třeba přijít s nějakým dalším zdrojem financování. Otázku, co by s podobným daty mohli dělat zlí lidé, si však vynálezci a majitelé Googlu ani autoři knihy příliš nekladou.

Nejsme horší než ostatní

Dokazuje to i zpráva britské nevládní organizace Privacy International. Sdružení zabývající se ochranou soukromí zveřejnilo před měsícem předběžnou studii, v níž zhodnotilo zhruba dvacet předních poskytovatelů internetových služeb z hlediska přístupu a vůbec ochoty k ochraně soukromí. Společnost Google si vysloužila nejhorší hodnocení, pravda částečně hlavně kvůli své velikosti a šíři záběru. Zástupci Google se ohradili – ochránci práva na soukromí jsou podle nich ovládáni Microsoftem, protože jeden ze sedmdesáti členů poradního sboru je zaměstnancem této firmy a hlavně – Google prý není o nic horší než ostatní. Takové prohlášení však ve světle příběhu o pohádkových možnostech a světlé budoucnosti Google působí poněkud přízemním dojmem. Společnost, která disponuje technologií tak vyspělou, že dokáže na obrazovky uživatelů přinést detailní interaktivní mapy měsíčního povrchu či miliony digitalizovaných knih, by jistě dokázala zbavit své uživatele strachu o ochranu soukromí a diktovat trendy i na tomto poli. Jenže se o to příliš nesnaží. Data o chování uživatelů jsou ve světě internetu cenným artiklem. „Existuje jen asi tři sta zemí. Nakonec je všechny vyčerpáme. Pak přijde na řadu otázka zpeněžení,“ říká o jazykových mutacích Google News výkonný ředitel Eric Schmidt. Konejšivou odpověď na otázku, zda se podobného zpeněžení dočkají i data uživatelů, kteří den za dnem zadávají do databáze Google jména svých nemocí, léků, koníčků, adres přátel a firem, budete bohužel v knize Google Story hledat marně.

Autor je nezávislý IT konzultant.