Dva romány z rozhraní epoch

Na první pohled odlišná díla mají přece jen něco společného: napsali je anglicky píšící autoři, dělí je od sebe pouhých devět let, patří ke klasickým dílům světové literatury, obě vyšla dříve ve slovenštině než v češtině, vydání obou románů podpořilo ministerstvo kultury a oba překlady jsou dílem žen.

Portrét dámy

Americký spisovatel Henry James (1843–1916) prožil většinu svého života ve Velké Británii a na konci života se stal i britským občanem. Hrdinové jeho děl jsou většinou Američané v Evropě. James zkoumá rozdíly mezi americkou a evropskou mentalitou a životním stylem. Často naivní a nezkušení Američané nacházejí v Evropě nejen své kořeny, ale i svou pravou identitu, zrají zde a získávají tu negativní i pozitivní zkušenosti.

Právě taková je i hrdinka jeho prvního vrcholného a dodnes zřejmě nejpopulárnějšího rozsáhlého románu Portrét dámy z roku 1881, Isabel Archerová. Vcelku jednoduchá dějová kostra a nepříliš velké množství postav naznačují, že velikost díla spočívá jinde. James je totiž zakladatelem psychologického románu, předchůdcem modernistů, kteří na něj v mnohém navázali.

Portrét dámy je prvním z Jamesových velkých románů, který zde vychází. Dosud jsme znali jen několik novel a povídek (např. Daisy Millerovou, Utažení šroubu, Washingtonovo náměstí, Listiny Aspernovy či Mistrovu lekci). Vrcholné romány, které James vydal v rychlém sledu mezi lety 1902 a 1904, patří mezi základní díla moderní světové literatury: Křídla holubice, Vyslanci, Zlatá číše (ta vyšla v roce 1977 slovensky).

Není to četba v dnešní době jednoduchá. James pátrá v hlubinách duší svých postav, především protagonistky Isabel. Nedá se však říci, že by to byl román nečitelný nebo zdlouhavý, byť má téměř šest set stran.

Děj je prostý: idealistická Američanka Isabel přijede do Evropy, kde náhle zbohatne díky nečekanému dědictví, odmítne několik nabídek k sňatku, až propadne kouzlu cynického Gilberta Osmonda a s pomocí intrik záhadné madame Merlové se za něj provdá. Pak však zjistí, že Osmondova dcera Pansy je i dcerou madame Merlové, a navíc odhalí i manželovu pravou povahu. Ačkoliv se jí nabízí možnost úniku, rozhodne se v nešťastném svazku setrvat i nadále. Není to však projev slabosti, jak by se mohlo zdát, nebo potlačení emancipace (uvažme, kdy román vznikl), ale naopak síly: utéct je příliš jednoduché (nikoli však zbabělé), setrvat je těžší. Jakoby se hrdinka rozhodla trpět za svoji chybu.

Autorova síla spočívá ve vykreslení postav: Isabel, Osmond, madame Merlová, bratranec Ralph, nápadník Goodwood a další před námi vystupují jako živí hrdinové s klady i zápory, přesvědčením i pochybnostmi. James odkrývá pohnutky jejich činů, myšlenek a citů a znalecky líčí svět aristokracie a společenské smetánky.

Překladatelce se podařilo zachovat všechny nuance Jamesova stylu a jazyka. (Není to ostatně poprvé, kdy se K. Hilská výrazně podílí na onom „splácení dluhů“, jak o tom svědčí například její překlady Virginie Woolfové nebo Duhy D. H. Lawrence.) Román má velké vnitřní napětí, které i přes jistou rozvláčnost čtenáře nepustí. A pokud znají i v našich kinech a v televizi uvedenou filmovou adaptaci Jane Campionové z roku 1996 s Nicole Kidmanovou v titulní roli, uvědomí si, jak povrchní je film, který si vybírá jen melodramatickou zápletku (kterou najdeme ostatně i v jiných Jamesových dílech) a slzy, jichž je v románu ovšem nepatrně. Trpělivý čtenář však bude rozhodně odměněn mimořádným zážitkem; vždyť Isabel můžeme směle přiřadit k velkým ženským postavám světové literatury, po bok Emmy Bovaryové, Anny Kareninové, Nataši Rostovové, Evženie Grandetové, Effi Briestové a dalších.

Middlemarch

George Eliot byl mužský pseudonym anglické spisovatelky Mary Ann Evansové (1819–1880); přechylování na Eliotová je tedy (podobně jako u francouzské spisovatelky George Sandové) poněkud nesmyslné, leč u nás již zažité, české vydání románu se však drží mužské podoby George Eliot.

Její vrcholný román Middlemarch (1872) je nesmírně obsáhlý; české vydání má téměř sedm set stran tištěných drobným písmem. Také tento opus vyšel už v roce 1981 ve slovenštině. Skládá se z osmi knih a podává široce pojatý panoramatický a realistický obraz smyšleného provinčního městečka Middlemarch ve střední Anglii v letech 1829–32. „Polyfonický“ román vznikl skloubením původně dvou samostatných příběhů a sleduje osudy tří milostných vztahů: Dorothey Brookové, zklamané manželstvím s učeným knězem Casaubonem a hledající novou životní náplň ve vztahu k intelektuálovi Willu Ladislawovi, Casaubonovu bratranci; idealistického lékaře Lydgatea a jeho ženy Rosamond; a Rosamondina bratra Freda Vincyho a Mary Garthové, přičemž ústředními postavami jsou Dorothea a Lydgate.

Na románu zaujme mikrokresba provinčního městečka a třídních rozdílů a vztahů, jaké zde panují, ale i kvasu doby a jejích reforem počátku viktoriánské éry.

Nás dnes překvapí především nečekaná čtivost obsáhlého díla. Životnost mu zajišťují zejména bohaté příběhy postav, lidí z masa a kostí, jež Eliotová umí vykreslit i věrohodně charakterizovat. Tento román vskutku nezestárl, ačkoli je možná přece jen trochu roztříštěný a jeho záběr chce být až příliš široký.

Zatímco Portrét dámy je předchůdcem moderní literatury a stojí na počátku éry psychologického společenského románu, Middlemarch jako by uzavíral epochu započatou romány Jane Austenové: vytvořil uzavřený, rozporuplný, ale velký mikrosvět, do něhož se ještě vešla celá zkušenost člověka maloměsta té doby; v Portrétu dámy, který vyšel jen o devět let později, je pak už mnohem důležitější psychologická drobnokresba.

Oba romány stojí na konci a na počátku dvou epoch, a tak je vlastně symbolické i to, že se jejich první česká vydání objevila na pultech našich knihkupectví téměř současně. Zpoždění je sice veliké, ale čas jim na kráse a na přitažlivosti rozhodně neubral, k čemuž přispívají i kvalitní české překlady.

Autor je publicista a spisovatel.