Ex Drummer

Ex Drummer je přes svou zdánlivou přímočarost a primitivismus svrchovaně sofistikované dílo. Jeho záludnost spočívá v tom, jak na jedné straně přiznává svou inspiraci z velkého množství zdrojů a na druhé straně se vzpírá snahám o jasné zařazení. Pod množstvím pubertálních vtipů a prvoplánově nechutných scén prosvítá mnohovrstevnatá struktura různorodých vlivů, které se promyšleně a komplexně snoubí v jednolitě působící celek. Snímek o rockové kapele, jejíž členové musí povinně trpět nějakou retardací, a jejím ďábelském paktu s bezcharakterním spisovatelem je navíc zasazen do atraktivního rámce punkového hnutí. Tomu se přibližuje nejen dějem a koncertními scénami, ale především radikální nesmiřitelností a ironií.

Šest milionů Židů

Dílo svým humorem i strukturou zřetelně navazuje na tradici provokativních a hrubozrnných filmových freak show, jejichž patronem je režisér John Waters (i když v hledání jejich kořenů bychom mohli sestupovat i dále do minulosti, k filmům Herschella Gordona Lewise či Russe Meyera); v ní v současné době úspěšně pokračuje například produkce studia Troma. Podobně jako díla zmíněných tvůrců stojí i Ex Drummer na půli cesty mezi filmovým vyprávěním a estrádou. Celkový příběh není tak důležitý jako jeho jednotlivé části, mající podobu relativně samostatných vypointovaných skečů, které zároveň posouvají děj kupředu. Tento přístup umožňuje svobodně přebíhat mezi žánry, filmařskými postupy a náladami. V Mortierově snímku tak můžeme narazit na scénu, v níž vidíme dva dospělé muže stát v ústí gigantické vagíny (vyrobené pomocí okatě levného vizuálního efektu), kterou jeden z nich „roztáhl“ svým obrovským penisem, a zároveň na děsivě věrohodně působící záběr, jenž zachycuje jednoho z protagonistů, jak napřahuje ruku s cihlou nad zkrvaveným obličejem mladé ženy (což je doprovázeno lakonickým komentářem „Koen hlavně mlátil ženský“). Slapstickový humor vztažený k fyzické destrukci, který připomíná například filmy Petera Jacksona, nadužívání krvavých detailů, převzaté z exploatačních filmů, oslava perverze a fascinace anestetickými prožitky, typická pro díla Johna Waterse, nebo politicky nekorektní vtipy Sachy Barona Cohena aka Borata se potkávají se syrovou realističností sociálních dramat, portrétujících život lidí z okraje společnosti.

Tato extrémní undergroundová podívaná navíc udivuje precizností svého ztvárnění. Kamera a střih svým důrazem na nápaditost, stylovost a efekt připomínají vysokorozpočtové videoklipy či reklamy. Vtipná ozvláštnění, jako úvodní titulková sekvence, která je přehrávaná pozpátku a v níž jsou titulky rozmístěné na jednotlivých objektech v záběru, střídají maximálně funkční scény, diktující tempo filmu, jejichž vrchol představuje sekvence závěrečné pomsty týraného otce. Až narcistní zdůrazňování řemeslné zručnosti v Ex Drummerovi však není dáno do služeb žádné vznešené myšlence: je ryze samoúčelné, stejně jako krajní násilí, homofobie, přímočarý humor a nevkusnost. Jenže právě ve zdánlivé absenci smyslu a s ní spojené obtížné celkové čitelnosti snímku spočívá rafinovanost a inteligence Mortierova díla.

Mongoloid, šťastnější než ty a já

Propagační materiály i samotný režisér (který byl na projekci svého díla v Karlových Varech osobně přítomen) tvrdí, že tématem filmu je manipulace, jejíž pomocí bohatý a inteligentní spisovatel Dries opanovává sociálně slabé a psychicky retardované členy kapely. Tento motiv je sice nosným prvkem příběhu, ale jak už bylo řečeno, děj v Ex Drummerovi není tak podstatný jako neustálý proud provokací a ironie, jímž nás dílo atakuje. Díky své všestranné negativitě se ocitá mimo kategorie „uměleckého“ i „komerčního“ filmu. Epizodická dějová struktura, přecházející od jedné atrakce ke druhé, vizuální stylovost a důraz na emocionální efekt by jej řadily k některým dílům současného Hollywoodu, odtud jej však spolehlivě vyvádí konfrontační charakter většiny scén a záliba v kontroverzích. Selhává i nabízející se srovnání s profesionálně brilantními orgiemi násilí současných (post)exploatačních filmů, jako Dům tisíce mrtvol Roba Zombieho nebo Texaský masakr motorovou pilou Marcuse Nispela, od nichž Mortierovo dílo odlišuje jeho výrazná satiričnost.

Ex Drummer je nakonec nejpevněji zakotven v punkovém hnutí, s nímž je spojen svou důslednou nesmiřitelností a ironií, která vy/zneužívá všech prostředků k vyjádření vzdoru. Snímek můžeme směle označit za filmový ekvivalent punkové hudby: jeho soundtrack opomíjí současné odnože punku, jako neopunk nebo pubrock, které odhaluje coby pomýlené vzhledem k původní myšlence tohoto hudebního směru, a soustředí se na podvratné a agresivní kapely typu Lighting Bolt či Isis. Snímek je adaptací knihy mezinárodně neznámého, ale v Belgii rozporuplně přijímaného a vládou nenáviděného spisovatele Hermana Brusselmanse a Mortier jej natočil ve vlámštině, nikoli ve světově mnohem přijatelnější francouzštině, čímž jen potvrdil svou spřízněnost s punkovou opozičností vůči společnosti.

Černý humor, okázalá neúcta ke všem společenským normám a záliba v hnusu a pokleslosti jsou typické zbraně, jimiž toto hnutí hájí svou asociálnost. Jedinou obranou proti absolutní negativitě společnosti je její absolutní zesměšnění, které necouvne před ničím. Obtloustlý rocker s padesáticentimetrovým penisem svolí k análnímu styku s homosexuálním mladíčkem na pánských záchodcích. Dries a jeho kapela složí hitovou píseň s názvem Mongoloid. Jeden z členů kapely tak dlouho krmí své novorozené dítě výkaly, až způsobí jeho smrt. Zabité postavy hovoří na kameru o svých skončených životech, zatímco na stole před nimi leží jejich vystřelené vnitřnosti. Mladý homosexuál Jan a jeho matka vězní ve svém domě otce rodiny, přivázaného k posteli. Na soutěži skupin proti Driesově formaci vystoupí kapela s názvem Šest milionů Židů. Moderátor večera správně poznamená, že ambice prorazit v zahraničí má jen ten největší kokot v Belgii.

Autor je redaktor serveru Nomenomen.cz.