O ohlasu Babičky Boženy Němcové s ilustracemi Václava Špály z roku 1923 (z 660 předobjednaných výtisků se nakladateli Otakaru Štorchovi-Marienovi vrátilo 440 zpět) píše v Dějinách a současnosti č. 8/2007 Eduard Burget.
Na Václava Tilleho, táborského rodáka, od jehož smrti uplynulo 26. 6. t. r. sedmdesát let, si vzpomněli – jako jediní – v Táborském deníku, kde 28. 6. 2007 otiskli medailon Rudolfa Pravdy Tille miloval les, psy a šermování.
Divadelní podobu původně německy napsané prózy Ladislava Klímy a Franze Böhlera Putování slepého hada za pravdou ve Studiu Ypsilon s hereckou účastí dramaturga a divadelního teoretika a kritika Zdeňka Hořínka shledal Bronislav Pražan v Týdeníku Rozhlas č. 32/2007 jako „taškařici poněkud rozdrobenou, působící potěšení spíš svým aktérům než divákům“.
Vzpomínku na rodiče komika Vlasty Buriana, Marii, rozenou Pickovou, poprvé provdanou Školaudovou, a Antonína Buriana, publikovala v Listech starohradské kroniky č. 2–3/2007 Jaroslava Bartoňová.
Lidové noviny oznámily, že 2. 8. t. r. zemřel v USA ve státě Indiana básník a literární vědec Rio Preisner, autor rozsáhlých esejistických cyklů Kritika totalitarismu – Česká existence – Až na konec Česka (1973, 1984, 1987) a Americana 1–2 (1992, 1993). Před odchodem do exilu publikoval Preisner sbírku básní Kapiláry (s ilustracemi Josefa Vyleťala a Mikuláše Medka), výbor z Aforismů Franze Kafky, překlad spisu Ericha Auerbacha Mimesis (s Miloslavem Žilinou a Vladimírem Kafkou) a monografii Johann Nepomuk Nestroy (vše 1968). Spolupracoval s Divadlem za branou na nestroyovské inscenaci Provaz o jednom konci.
Úvahu o polaritě literatury a metaliteratury (literatury o literatuře), inspirovanou dílem literárního vědce Zdeňka Mathausera (1920–2007), publikovala pod názvem Sekundární literatura v příloze LN Orientace z 28. 7. 2007 Daniela Iwashita.
Rozhovor s religionistou, hebraistou a básníkem Milanem Balabánem o jeho dětství prožitém na Volyni vedl v Proglasu č. 4/2007 Josef Mlejnek.
S kritikem Radimem Kopáčem rozmlouvali v Psím vínu č. 40/2007 Petr Štengl a Milan Libiger.
V Reflexu č. 30/2007 se Vít Kremlička rozloučil s Jiřím Rulfem, básníkem a dlouholetým kulturním redaktorem tohoto týdeníku.
Na nové webové stránce divadla Semafor, obsahující mj. průběžně doplňovanou semaforskou diskografii (Singly-EP-LP, Šelaky, CD, Fonokarty, Kazety), objevíme v kapitole Osobnosti-Hudebníci i zpěváka Rudolfa Cortése (1921–1986), který 10. 12. 1957 nazpíval na šelakovou desku Supraphon jako historicky první interpret text Jiřího Suchého. Byl to Růžový pahorek (Blueberry Hill).
František Knopp
Polsko
To, že je přinejmenším obtížné zorientovat se v záplavě nových titulů na polském knižním trhu, jejichž celkový počet se odhaduje kolem pětadvaceti tisíc ročně, je poměrně banální konstatace. Kterým knihám máme věnovat pozornost, nám sugerují především propagační strategie vydavatelů a názory kritiků. S nápadem trochu oživit a částečně zpochybnit kánon ustálený těmito instancemi přišly noviny Dziennik, které v červenci vyhlásily anketu navazující na obdobnou akci provedenou před patnácti lety exilovým časopisem Kultura. Otázka zůstala stejná: „Jací spisovatelé posledních let byli podle vašeho názoru přeceňováni a jací podceňováni a proč?“ K anketě bylo pozváno dvacet osm kritiků a literárních vědců a na rozdíl od ankety Kultury, která získala odpovědi pouze od poloviny respondentů, nyní na otázku odpověděli téměř všichni. Knihy, které pro jednoho kritika byly přeceňeným produktem náladové síly médií, jsou pro jiného skutečným, leč nedoceněným objevem. Cezary Michalski dokonce radikálně odsoudil celou nejnovější literární produkci jako grafomanii. Podle souhrnu výsledků, které dělá redaktorka Dzienniku Magdalena Miecznická, byli za přeceňované prohlášeni mimo jiné autoři, kteří za svůj úspěch vděčí hodnotám neliterárním: včasnému debutu (Dorota Masłowska), spoluprací s režimem (Andrzej Szczypiorski) anebo tím, že osobnost vynikla v jiné oblasti než v literatuře (Karol Wojtyła). Terčem kritiky se stal také Ryszard Kapuściński, jehož reportérské knihy jsou údajně příkladem estetického ztotožnění novinářské práce s beletrií. Jako další stín ve formování současné polské literární scény byl zmíněn i „politicky korektní salon vytvořený po roce 1989 Gazetou Wyborczou a feministkami, který se podle Macieje Urbanowského skládá pouze z přeceňovaných spisovatelů: Tokarczukové, Gretkowské, Stasiuka“. Cílem ankety bylo především povzbudit polskou literární kritiku k debatě nad nezávislými odbornými názory. Rozsáhlejší diskuse zatím bohužel nevznikla (možná také proto, že byla anketa zahájena v poněkud nešťastném období okurkové sezony) a někteří účastníci se už dokonce začínají od celého projektu distancovat. Jedno je ale jisté – na stránky populárního deníku se v neobvyklé koncentraci dostala jména spisovatelů, která veřejnosti často nejsou ani známa. Možná, že tato anketa alespoň podnítí čtenáře k vyhledání některých titulů v knihkupectvích. V lepším případě pak k tomu, aby si dokázali tu nebo onu knihu zhodnotit po svém.
Joanna Derdowska