První domácí soutěž o divadelní hru s genderovou tematikou je uzavřená. Čekáme na výsledky. Čeho se můžeme nadít?
Zatímco kupříkladu na finsko-švédském pomezí existuje (co bienále) festival ženského divadla a ve španělském Cádizu se každoročně v rámci tamější přehlídky setkávají ženy zabývající se uměním v širším slova smyslu, do českého divadla – navzdory tomu, že máme nejen několik úspěšných dramatiček, jež ženství tematizují – se gender dostává jenom okrajově.
Opomineme-li inscenace her Lenky Lagronové a Ivy Klestilové, průkopnické v tomto smyslu zůstávají profesionální projekty, které vznikly v divadle Alfred ve dvoře (Mezzo, 2003; Ty jsi jen sajtkára, 2005) a Barbíny v Divadle Na zábradlí (v rámci Československého jara, 2005). Všechny zmíněné se nějakým způsobem zabývaly otázkou ženství, měly výrazný autorský charakter, provokující jazyk – a kabaretní formu. Kladly otázky, které nechtěly nutně zodpovědět, přinesly na české jeviště nové zásadní téma, jejich pojetí bylo konfesijní, osobní a výrazně autobiografické. Od té doby se na podobné téma mezi profesionály nic zásadního neobjevilo – ze zahraničních autorek s výrazným feministickým nábojem se u nás hrála jen Caryl Churchillová (Prvotřídní ženy) a zejména muži všelijak vykládaná, vyškrtávaná a upravovaná Elfriede Jelineková.
Prvotní impulsy zůstaly nevyslyšeny – a divadla se jako nástroje výchovy a vzdělávání ujalo občanské sdružení Žába na prameni. Letos v lednu vyhlásilo první ročník soutěže o Zlatou divadelní žábu, rozuměj o divadelní hru s genderovou tematikou. Cílem soutěže evidentně bylo hlavně najít text, který by prolomil tematické bariéry a zase trochu posunul hranice českého divadla. Nyní, když mají organizátoři všech bezmála dvacet her na stole, se ukazuje, že k tomu nejspíš nedojde.
Od prvotního nápadu
Soutěž Žáby na prameni nebyla koncipovaná jako klasická literární soutěž – „zašli a uvidíš“. Organizátoři v čele s Danou Radovou se od vyhlášení snažili s potenciálními adepty konzultovat, odpovídat na otázky, povzbuzovat. Ze čtyřiceti původně přihlášených nakonec sebrala tvůrčí odvahu stejně jen slabá polovina, a i z té musely být dva texty vyřazeny, neboť účastníci údajně nepochopili základní zadání. Texty prošly předvýběrem v Žábě a v předposlední fázi se dostávají k porotcům (kromě jednoho zástupce sdružení jsou to samí divadelníci). Ti mají za úkol určit pětici nejlepších a ji pak motivovat k dopracování hry. Pak teprve vyřknou svůj závěrečný verdikt. Do věci se mohou zapojit i návštěvníci webových stránek Žáby, kde budou texty zveřejněny.
Přestože se hraje o finanční odměnu, taková soutěž nemá tradiční atributy tvrdé konkurence: možnost diskusí a úprav jakož i neanonymnost hry možná svědčí o tom, že organizátoři nemají s podobnou akcí dost zkušeností, možná o tom, že jim jde zkrátka o něco jiného.
Dana Radová, sama nadšená amatérská divadelnice, věří v edukativní moc divadla. Poprvé se o jeho síle přesvědčila při ceremoniálu předávání Kyselých žab, což je další aktivita sdružení, a znova pak na amatérské přehlídce v Hronově. Tehdy někde se zrodila myšlenka, jak využít jeviště k realizaci základního poslání Žáby: diskusi o genderových stereotypech.
Nad textem
Při debatě nad došlými texty, jejichž počet sdružení mile překvapil, zatímco mě napadá něco o nezlomném grafomanství, se dozvídám, že ani jeden z nich není hotovou hrou připravenou k okamžité inscenaci. Ukazuje se také, že tak daleko ani organizátoři v úvaze nezašli: počítá se (ve spolupráci s Rádiem 1 a Českým rozhlasem 6) s radioprezentací, případně s autorským čtením: v porotě je ostatně Marie Špalová, zástupkyně agentury Dilia, která se v poslední době – zastíněna doposavad akčním konkurenčním Aura-Pontem – rovněž angažuje na podporu nově vznikajících her.
A co tedy adepti zaslali? Třeba parodii na samotné organizátory a jejich úsilí připravit soutěž divadelních textů, hru z metalového prostředí anebo text o manželském páru, který má převrácené genderové role, ale před návštěvami to úpěnlivě tají, aby nebyl nařčen z „nenormálnosti“. Hry prý byly bez výjimky formálně tradiční, a jak dodává jedna z porotkyň, inspirovaly se hlavně televizními principy – což je ovšem neduh, jímž trpí velká část současné české dramatické produkce. Zatím mezi nimi není jediná, kterou by si organizátoři dovedli představit na velké kamenné scéně. Navíc celovečerní drama nepřišlo žádné.
Úkol soutěže (jenž, věřím, postupně zrealističtěl) byl prý splněn – našel se okruh autorů, kteří jsou schopni napsat konzistentní situaci, vtipný dialog, vypointovanou anekdotu. Na základě těchto drobných textových útvarů Žába na prameni najde nové spolupracovníky, kteří pro ni mohou psát skeče a připravovat zábavnou formou různé debaty a kulaté stoly.
O to totiž Žába především usiluje: přístupným způsobem popularizovat otázky genderových nerovností. Jako jediné občanské sdružení u nás k tomu volí cestu umění. Na to, kdo se stane genderovým dramatikem roku, si musíme ještě chvíli počkat.