Martín Ramírez (1895–1963) patří mezi světové klasiky art brut. Letos se konala jeho rozsáhlá retrospektiva v American Folk Art museu v New Yorku, v Česku bylo možné ukázku z jeho díla vidět loni na výstavě Art brut, sbírka abcd.
Původem mexický rančer odešel do Spojených států za vidinou lepšího živobytí. Našel si práci na stavbě železnic, následně se několik let potuloval, až byl nakonec internován v psychiatrické léčebně, kde také dožil. Za posledních 15 let svého života vytvořil na 300 především velkoformátových kreseb nevšední výtvarné hodnoty i hutného obsahového náboje.
V Ramírezově tvorbě se snoubí ironie a optimistická víra v naplnění snu s pocitem naprosté bezvýchodnosti. Pozitivní motivy jsou ztělesněny vítěznými bandidos a caballeros, svobodnými divokými zvířaty či levitující Madonou Immaculatou, vítězící nad dědičným hříchem v podobě hada. Znepokojivý aspekt skrývají jeho spletité architektonické labyrinty a především všudypřítomné tunely, odkud vyjíždějí vlaky a vzápětí v nich opět mizí bez naděje na únik. Ramírezovo dílo lze v rámci jeho osobního příběhu interpretovat jako nekonečnou a marnou cestu za americkým snem, za iluzí svobody, která – byť konzervována ve stadiu touhy, se stala hnacím motivem jeho bytí i kreativity.
Pro jeho kresby jsou charakteristické opakující se paralelní linie, které rytmicky člení plochu a vytvářejí jak její významonosné, tak dekorativní prvky. Objevují se v drobných ornamentech na rouchu Svaté Panny, jsou z nich vystavěny tunely, piedestaly pro hrdiny, kokony plující v prostoru či útvary vyplňující kompozičně hluchá místa.
Ramírez kreslil na balicí papíry, rozložené krabice a papírové kelímky, medicínské formuláře i kusy použitého papíru, které slepoval dohromady pastou vytvořenou z vlastních slin a chleba nebo brambor. Do kreseb, provedených většinou tužkou, mastným pastelem či křídou, často zapojoval prvky masové kultury. Vytvářel koláže za použití fotografií z časopisů, inspiroval se figurkami z komiksů. Vstoupil tak na pole brikoláže (tvůrčího kutilství), která je jedním z charakteristických rysů art brut a která svým odchýlením od běžné normy vytváří specifickou poetiku díla.