Antirabická profylaxe

Luboš Plný (nar. 1961) je jedním z nejpozoruhodnějších nových objevů v oblasti mezinárodního art brut. Vyučil se elektromechanikem, ale od svých sedmadvaceti let je kvůli psychické nemoci v invalidním důchodu. Několik let působil jako akademický model na AVU v Praze. Ústředním tématem jeho tvorby je fascinace tělesností a její konečností. Plný se snaží definovat a posouvat limity fyzické existence. Své tělo podrobuje četným pokusům – prošívá a perforuje si obličej, pozoruje své metabolické procesy či reakce na medicínskou léčbu. V poslední době jeho tvorbu zásadně ovlivnilo manželčino těhotenství a narození syna Vincenta. Monitorované fyzické pochody umělec výtvarně zpracovává.
Jeho kresby odhalují skrytou krásu systému lidského těla a obdařují jej až filigránsky křehkou podobou, jež nepostrádá dekorativní prvky. Většinou se jedná o rozfázované průřezy tělem, jakési rentgenové pohledy do vnitřních orgánů. Jsou to v jistém smyslu anatomické autoportréty, které se vždy odvíjejí od autorova aktuálního psychosomatického stavu. Přestože jeho dílo je ovládáno přísným řádem, návazností a logikou, vzniká de facto automaticky bez předchozího skicování. V Plného kresbách nikdy nechybí jeho osobní razítko, rodné číslo, záznam, kolik dní mu bylo při zahájení a ukončení práce, a další časové údaje. Často do nich zapojuje použité materiály se stopami medicínských produktů a krve, a naplňuje tak princip brikoláže, který je pro art brut charakteristický.